Leden 2018

Sebereflexe je velmi důležitá

30. ledna 2018 v 17:06 Kecy o h...hmm
Takže... Bože já jsem ale kráva.
No nic, jdeme dál.

Kapitán z Modré laguny

8. ledna 2018 v 0:23 Kecy o h...hmm
Well, well, well...


Jupí. Maturák.
Nikdy jsem nebyla tak šťastná, velkej den.
(Samozřejmě, že to neni ironie. Vůbec. Ne.)
Upřímně, mě to mrzí, protože nejsem přezíravej
zmrd, kterýho by absolutně nic nezajímalo.

Jenom, teď tak asi vypadám a těžko s tim
můžu něco udělat, protože co se týče týhle
záležitosti, tak mě vážně nic nezajímá.

A přitom si ani nemůžu postěžovat, což
je pro mě stejně trýznivý jako kdyby si
důchodce nemoh stěžovat na klouby.
Teda můžu si stěžovat, ale radši už jsem
toho nechala, protože další kecy typu:
Tyjo, maturák, to je velkej den, to já
když jsem ho měla (popřípadě - to já se
na něj taaak těšim). To si musíš užít.

Hele, neříkam, že neni úžasnej pocit bejt
součástí nějakýho smysluplnýho projektu
na kterym děláte s víc lidma a užíváte si
spolupráci a cejtíte, že děláte něco
z čeho bude mít někdo užitek.

Ale tohle je marnotratná píčovina.
Všichni se akorát poserou z toho, že
budou mít šaty jak náklaďák, vlasy za
litra, mejkap za tři zlatý cihly.
A kdyby se z toho jenom posraly.
Oni to totiž budou ještě kurva dlouho
omílat.

Je to prostě další večer, kdy se zkalíte.
Akorát, že to bude o dost dražší.

A už vůbec nebudu komentovat,
že z těhletěch pitomostí jsou některý
lidi živi. Živi z toho, že vám podstrčí
balonky a flitry a chlebíčky a vole nevim
co, protože se snažim chodit kanálama,
abych o tom slyšela pokud možno co nejmíň.

A nejhorší na tom je, že se toho zúčastňuju
jen protože mi bylo blbý vystoupit z davu.
Kdybych měla aspoň s tou třídou špatný vztahy,
to by bylo dobrý odůvodnění, proč tam nejít.
Shit.
Ale nechtělo se mi moc říkat: No víš, já na
to jebu, prostě příšerně nenávidim lidi a
když jich vidim víc na kopici jak si všechno děsně
užívaj, aniž bych pro to dokázala mít jenom špetku
pochopení, tak si připadam jako hroznej psychopat
a mam chuť zdrhnout do lesa a žít až do smrti
v polorozpadlý kadibudce.
Protože tyhle věci lidem prostě neříkam.
Nebo jenom tak, aby to vypadalo jako vtip.

Protože další věc na mym dlouhosáhlym seznamu
věcí, který nenávidim jsou lidi, který musí furt
dávat najevo jak jsou odlišný.
A mě se bohužel (jo, jasně někdy i bohudík) čas
od času dost daří vymykat se normálu.
Ale existujou situace ve kterejch bych se prostě
chtěla shodovat s většinou.
Nepovyšuju se nad ty holky, že ze sebe chtěj udělat
princezny. Mě jenom sere, že prostě nejsem
schopná pochopit to, že to tak prožívaj.
Já bych chtěla, abych chtěla taky vypadat jak
princezna. A posrat se z toho. A pak to omílat
ještě bůhví jak dlouho potom.
Prostě bych juchala a byla bych spoko a tancovala
bych na ty hnusný sračky, co nám tam budou hrát.

A neměla bych žádný zmatený myšlenky jestli
se mam chovat přirozeně - a tim pádem působit
jakože předstíram nějakou pózu rádoby drsnýho
flegmouše anebo jestli se mam přetvařovat a...
No to je taky na hovno.

To je všechno.
Uvidíme se... Vlastně neuvidíme.