Odsocializace

11. listopadu 2017 v 23:20 |  Kecy o h...hmm
Mírně mě děsí fakt, že kdybych tak měsíc neviděla nikoho z lidí,
který k sobě běžně a dobrovolně pouštim, pravděpodobně bych
si prostě odvykla a už bych tu potřebu znova je vidět ani neměla.
Těžko říct, jestli je vlastně "potřebuju" i teď, momentálně.

Jo, jsem sice zvyklá, určitý lidi vídat, popovídat si s nima, či něco
podniknout a vyjímečně se jim taky ozývam sama od sebe (kvůli
pocitu, že bych prostě měla nebo právě ze strachu z poznání,
že kdybych je ignorovala fakt dlouho, moje potřeba je vidět
by se akorát snižovala.
No určitě nemůžu říct, že by absence mejch dosavadních vztahů
bylo něco, čím by se kvalita mýho života výrazně zhoršila.


Nesnažim se tim říct, že mý kamarádi jsou póvl, kterej si nezaslouží
bejt v mojí přítomnosti.
Jde jen o to, že jsem prostě timhle způsobem nastavená.
Nevim jestli je to dobře nebo špatně.
Má to svý výhody, i nevýhody, muj život to nijak moc nenarušuje,
jen si uvědomuju, že moje osobnost má jistý sociopatický rysy.

Jsem sociopat, co neumí manipulovat s lidma a má nadměrnou
schopnost vcítění se do jejich pocitů.

To jsem klasická já, nikdy nic nedotáhnu do konce.

Haha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 19. listopadu 2017 v 9:13 | Reagovat

To dopiluj. Jako sociopat, co umí manipulovat s lidma, musím podotknout, že je to zábava.

2 smartly smartly | Web | 20. listopadu 2017 v 16:00 | Reagovat

Ideálny stav. Dal by som ľavú guľu za to dosiahnuť takéto osvietenie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama