Něco a něco

7. března 2017 v 1:25 |  Kecy o h...hmm
Při cestách domů mi většinou myšlenky zabloudí k tomu,
jak je možný, že je všechno za takovou zvláštní, těžkou,
tlumící, ikdyž průhlednou oponou. Furt.

A pozastavuju se, abych se mohla líp zaměřit na ten
odnikud vycházející, pronikavej zvuk, co se nedá k ničemu
přirovnat.

Jste únavný.
Kočky se mrouskaj.

Je škoda, že se to včera posralo, nemoh za to ani
jeden z nás, prostě se to posralo během pár mrknutí oka.
Hezká chvilka naprosto plynule přešla ve tvuj zklamanej
výraz, kterej jsem nečekala. A překvapil mě. A vyděsil.
Hlavně to jak byl opravdovej.

Nebo třeba kecam. Třeba jsem tě chtěla odehnat, protože
nevim jak mam naložit s tim pocitem, že mě má někdo rád
a opovrhuju každym, kdo mi začne projevovat náklonnost.
Takovou tu příliš očividnou, nenadálou.
No, asi je to blbý, ale musim ji přežít jenom, když si nalitej,
což se dá.

"Jenom si zajdu pro pusu."

A já přemejšlim jestli ti někdo vzal mobil a napsal to za tebe
nebo jestli špatně vidim a opakovaně se přesvědčuju jestli je
na displeji vážně tvý jméno.

A teď cejtim akorát pachuť křivdy.
Protože... To nemyslíš vážně... Vždyť je to D.
A tvářil ses při tom jako bys vážně věřil tomu, že si na něm
cvičim kouření vždycky než jdu za tebou, jak rád ze srandy
říkáš.
Jo, měls přesně ten výraz, co by se nedal zahrát a tak
si radši nasraně odešel.

No a pak když tě vidim střízlivýho, tak si zase děsně bezcitnej
a nestrannej a racionální a v klidu a přitom hovno.
A přitom jsem dřív bez pochybností věřila, že nemáš problém
s projevováním citů, protože nemáš co projevovat.

Wow. Takže ty fakt něco cejtíš. Teď když už to nemůžu přehlížet,
tak nevim co si o tom mam myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama