Leden 2017

Sny

9. ledna 2017 v 18:43 Kecy o h...hmm
Je to něco zkusit si takovou tu partnerskou rutinu.
Ale kouzlo je ve slovíčku zkusit.

Na popud naší situace se mi zdálo jak jsem tě
navštívila ve tvym velkym domě, s rozlehlýma
ponurýma místnostma, působící dojmem jakoby
byly celý pokrytý kobercema, vyvolávající sklíčenou
a zároveň hrozně radostnou atmosféru.
Spali jsme na obrovský posteli s nebesy,
já se vzbudila. Chtělo se mi čůrat.
Tak jsem se vydala na průzkum a po chvíli jsem
narazila na pokoj o něco menší než ty ostatní.

"Zemřel mu další člen rodiny v rouše Adamově.
On už se teď bojí svlíknout.
A tak dávám jeho nahotu aspoň do rámu."

Pod tím byla tvoje nahá podobizna.
Věděla jsem, že to napsala a namalovala tvoje
předešlá milenka, ikdyž zároveň jsem měla pocit,
že tam někde pořád je, když tě přenáší na plátno
a říkala jsem si...
"Tak tvoje babička... ?! Je pravda, že poslední rok trávila v nemocnici."

2058 (protože by bylo mainstream napsat 2017)

1. ledna 2017 v 23:55 Na památku
Do všeho narážim, všechno mi padá, neudržim rovnováhu.
Mam dávat pozor.
Já... já za to nemůžu, že jdu a najednou je tam židle, stěna
nebo další rok.

Žena miluje na muži spíše to, co není, než co je.

Tohle byl ten nejlepší na hovno Silvestr, protože jsem měla
nezničitelně dobrou náladu, přestože jsem trávila čas v tý
největší prdeli - neboli v mym bydlišti, bez jakýhokoli plánu
a taky bez zájmu o něj, kecánim o hloupostech,
ale s chytrýma lidma, zatímco spoustu jinejch kolem vyšilovalo,
jak všechno stojí za hovno a že by chtěli do jiný prdele, taxíkem,
kterej by si naúčtoval kurevský přirážky.

Dneska jsem byla v bezvadně vybavený a útulný posilovně
s tou nejpříjemnější atmosférou jaká může v posilovně jenom
bejt. Což sice beru jako plus, ale chodit radši budu do tý naší
starý a hnusný, protože atmosféra v týhle posilce byla tak příjemná,
že jsem měla chuť se tam zabydlet (nejvíc času bych trávila asi v
místnosti s boxovacíma pytlema (kde bych si taky náležitě a do sytosti
vybíjela vztek), spala bych mezi cvičebníma míčema,
četla na jednom posilovacim stroji, kterej se mi obzlášť zalíbil
(a kterej nevim jak se kurva jmenuje) nebo bych si prcla matraci pod
kruhy a šplhací lana, místo vyhrazený pro sledování filmů a kreslení
by bylo u tý zasraně úžasný cihlový stěny. Akorát z baru s proteinama
bych udělala chlastací koutek a až by bylo potřeba, veškerý prostory
by se změnily na klub (jen ještě nevim kam bych zasadila týpka se
saxofonem nebo s pianem nebo The Black Keys, který
by samozřejmě přijeli jenom, aby hráli pro pět lidí, protože nemaj nic
jinýho na práci.)
Ale to se domyslí, že jo.
Teda. Domyslelo by se. Kdyby... No víte co.
A ta šatna. Sakra. Lepší koupelnu jsem neviděla.

A já musim jít něco dělat, než mě dožene špatná nálada.
A musim činnosti dokončovat nebo aspoň do těch etap do kterých
si stanovim, že dojdu. Jop. To by mi možná postačilo.
Protože jinak se nakopu.
Dokončení tohohle článku považuju za první úspěch, jo, neni sranda
něco dopsat.

A našla jsem novej antikvariát. Huh.

Za dveřma tě nečeká spása, jen klíč k dalším dveřím.

Líbí se mi ty nápisy na zdi, v čekárně u psychologa, obzvlášť tenhle,
ikdyž pokud nedokážete odložit masku spokojenýho človíčka s neuvěřitelnym
nadhledem, pod jejimž povrchem se nachází pravej opak něčeho takovýho
a spoustu dalších složitostí, kterejm sami nedokážete porozumět ani natolik
abyste je aspoň zvládli vyložit někomu jinýmu, ikdybyste se snažili sebevíc,
tak jde takovej nápis naprosto mimo vás, ale... Líbí se mi. Fakt jo.

Černobílý mají prostě přednost...