Obětiny

20. října 2016 v 23:53 |  Na památku

Zvláštní to chvíle.
Ty mě nemáš moc ráda viď?
Ne.
*rozpačitej, možná trochu trapnej moment přímýho pohledu do očí, ve kterejch se zračí od každýho
pocitu troška: překvapení, očekávání, pochopení, výmluvnost... No a víte jak lidstvu běžně vládnou
malý i větší a někdy třeba taky gigantický nedorozumnění? No tak tentokrát to bylo až moc velký
dorozumnění.*
Tak proč se se mnou bavíš?
Eh... Nebavim se s tebou. Jsme ve stejný třídě a občas spolu jedem vlakem.
*Uvědomění si, že teď bych to měla trochu napravit, poněvadž moje upřímnost někdy bejvá
dost přímá a malinko, možná malinko krutá.*
Hele, musíš uznat, že seš kretén a máš talent srát lidi.

Hm. Kurva.

Po škole jsem uvažovala o možnejch důvodech proč nejsem společenskej trend, miláček všech
a partie, co nesmí chybět na žádný kulturní akci a v žádný nažhavený živý debatě a o tom, proč
mi je vlastně tak moc u prdele, že tohle všechno nejsem.
Odpověď je nejasná.
Dobrym důvodem se zdá bejt, že mě nezajímá, když mi někdo vypráví o svym přítelovi nebo kamarádce
nebo matce nebo o svejch koníčcích a že ze mě za boha nevypadne jedna jediná osobnější informace
o mně, třeba i to jaký barvy jsou mý ponožky, pokud vás neznam tak dva roky a hodně, hodně, hodně
moc jste mi nesedli.

Ano. To by leccos vysvětlovalo.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 28. října 2016 v 14:20 | Reagovat

Zajímavý. Moje spodní hranice jsou taky dva roky. Pak si lidi zvyknou, nebo je to přestane bavit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama