Far from never

1. října 2016 v 20:59 |  Kecy o h...hmm
A vůbec.
Ty mluvíš, rozumně, souvisle, válcuješ mě přesvědčivýma argumentama.
Děsíš mě.
To ta hudba. Její hlasitost, mam pocit, že mě vlastně vůbec nikdo
neuslyší a dodává mi to sebevědomí, víš?

A když si na otázku, co si dáš, odpověděl, že mě, přišlo mi to trochu
směšný, protože ty takovýhle kecy nemíváš, nikdy. Bylo to to nejvášnivější,
co jsem od tebe kdy vůbec slyšela.
No aspoň, že tam byla tma a ty si nemoh vidět muj zděšenej a pobavenej
výraz zároveň.

Včera mi to všechno přišlo jako skvělý nápady.

No a von ho nasral, tak mu hodil půllitr do voka.
Hm, to musel mít velký voko.
Nebo hodně malej půllitr.

JAK TO DĚSNÁ MRCHA A SOBECKÝ HAJZL DALI DOHROMADY
Byla to děsná mrcha a on byl zase sobecký hajzl. Narazili na sebe, doslova,
v hospodě na Grassmarketu. Matně se znali z dřívějška, ale ani jeden si
nepamatoval odkud. Aspoň to takhle tvrdili sobě i ostatním. Mluvila s ním
nanejvýš urážlivě, ale jemu to nevadilo. Staral se jedině o pivo, které do
sebe zrovna lil. Domluvili se, že si půjdou k ní zašukat. Neměl vlastní byt -
rodiče se o něj starali, tak proč by se od nich stěhoval. Posadila se na
postel a dívala se, jak se svléká. Když si stáhnul sytě červené trenky,
pohrdavě se zašklebila. - Koho jako chceš timdle uspokojit? zeptala se.
- Sebe, odpověděl a zalezl k ní pod peřinu. Když bylo po všem, sepsula
jeho výkon jedovatou tirádou, po které by křehké sexuální ego většiny
chlapů zůstalo v troskách. Skoro ji neposlouchal. Než upadl do opilého
spánku, myslel na snídani. Doufal, že má dobře zásobenou ledničku a
že mu ráno pěkně usmaží vajíčka. Po pár týdnech spolu začali bydlet.
Prý jim to klape.

Irvine Welsh, neasi.

O co asi přicházim, když se na všechno musim dívat přes mlhavou clonu,
která se nedá jen tak stáhnout dolů nebo zvednout jako opona.
Filtr, kterej ke mně nepropustí ani trochu krásný iluze.

Baby, did you forget to take your meds?
Myslel sis, že jsem vždycky brečela kvůli tobě.

Jen si sedněte. Já se stejně ještě musim jít podívat na hvězdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. října 2016 v 21:47 | Reagovat

Pamatuj, že vždycky brečíš kvůli sobě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama