Říjen 2016

Nedobrovolníci

22. října 2016 v 18:29 Na památku

Myslete si, co chcete.




Obětiny

20. října 2016 v 23:53 Na památku

Zvláštní to chvíle.
Ty mě nemáš moc ráda viď?
Ne.
*rozpačitej, možná trochu trapnej moment přímýho pohledu do očí, ve kterejch se zračí od každýho
pocitu troška: překvapení, očekávání, pochopení, výmluvnost... No a víte jak lidstvu běžně vládnou
malý i větší a někdy třeba taky gigantický nedorozumnění? No tak tentokrát to bylo až moc velký
dorozumnění.*
Tak proč se se mnou bavíš?
Eh... Nebavim se s tebou. Jsme ve stejný třídě a občas spolu jedem vlakem.
*Uvědomění si, že teď bych to měla trochu napravit, poněvadž moje upřímnost někdy bejvá
dost přímá a malinko, možná malinko krutá.*
Hele, musíš uznat, že seš kretén a máš talent srát lidi.

Hm. Kurva.

Po škole jsem uvažovala o možnejch důvodech proč nejsem společenskej trend, miláček všech
a partie, co nesmí chybět na žádný kulturní akci a v žádný nažhavený živý debatě a o tom, proč
mi je vlastně tak moc u prdele, že tohle všechno nejsem.
Odpověď je nejasná.
Dobrym důvodem se zdá bejt, že mě nezajímá, když mi někdo vypráví o svym přítelovi nebo kamarádce
nebo matce nebo o svejch koníčcích a že ze mě za boha nevypadne jedna jediná osobnější informace
o mně, třeba i to jaký barvy jsou mý ponožky, pokud vás neznam tak dva roky a hodně, hodně, hodně
moc jste mi nesedli.

Ano. To by leccos vysvětlovalo.



stillness

10. října 2016 v 21:14 Na památku

do víru avantgardy voda se zavírající
kubismus ve tvářích z chat vykukujících po ránu
opuštěnejch, z civilizace vyvlečenejch, tradici odporující
časově paralelní s životem v lepší čtvrti







Plk

5. října 2016 v 21:08 Kecy o h...hmm
Šedá. Konec města.
Každej kluk se někdy musí cítit jako chlap.
A my se asi máme nechat odnést deziluzí.
Usínam v kině. I ve vlaku. Všude.
A vzhledem k tomu, že Havla teď zase všude serou,
tak je i se mnou.
naděje umírá poslední
ale umírá

Líbilo by se mi, kdyby všechno mělo hloubku, význam, svuj důvod. Doopravdy.
Teď to na mě působí až tak kulisoidně, papírově, dekorativně, že se bojim,
abych někdy najednou neodletěla spolu s ostatníma kolemjdoucíma nebo,
aby se z nebe - rekvizity nevynořila ruka divadelního herce a nezačala nás
přesouvat podle svýho mínění.

Říká se, že láska překoná všechno.
A zamysleli jste se někdy nad tim jestli vůbec někdy nějaká láska vznikla,
aniž by bylo co překonávat?

List knihy je nová časová jednotka.
Krok sun krok.
U tebe doma. V parku. Na střeše masokombinátu. Všude.

Far from never

1. října 2016 v 20:59 Kecy o h...hmm
A vůbec.
Ty mluvíš, rozumně, souvisle, válcuješ mě přesvědčivýma argumentama.
Děsíš mě.
To ta hudba. Její hlasitost, mam pocit, že mě vlastně vůbec nikdo
neuslyší a dodává mi to sebevědomí, víš?

A když si na otázku, co si dáš, odpověděl, že mě, přišlo mi to trochu
směšný, protože ty takovýhle kecy nemíváš, nikdy. Bylo to to nejvášnivější,
co jsem od tebe kdy vůbec slyšela.
No aspoň, že tam byla tma a ty si nemoh vidět muj zděšenej a pobavenej
výraz zároveň.

Včera mi to všechno přišlo jako skvělý nápady.

No a von ho nasral, tak mu hodil půllitr do voka.
Hm, to musel mít velký voko.
Nebo hodně malej půllitr.

JAK TO DĚSNÁ MRCHA A SOBECKÝ HAJZL DALI DOHROMADY
Byla to děsná mrcha a on byl zase sobecký hajzl. Narazili na sebe, doslova,
v hospodě na Grassmarketu. Matně se znali z dřívějška, ale ani jeden si
nepamatoval odkud. Aspoň to takhle tvrdili sobě i ostatním. Mluvila s ním
nanejvýš urážlivě, ale jemu to nevadilo. Staral se jedině o pivo, které do
sebe zrovna lil. Domluvili se, že si půjdou k ní zašukat. Neměl vlastní byt -
rodiče se o něj starali, tak proč by se od nich stěhoval. Posadila se na
postel a dívala se, jak se svléká. Když si stáhnul sytě červené trenky,
pohrdavě se zašklebila. - Koho jako chceš timdle uspokojit? zeptala se.
- Sebe, odpověděl a zalezl k ní pod peřinu. Když bylo po všem, sepsula
jeho výkon jedovatou tirádou, po které by křehké sexuální ego většiny
chlapů zůstalo v troskách. Skoro ji neposlouchal. Než upadl do opilého
spánku, myslel na snídani. Doufal, že má dobře zásobenou ledničku a
že mu ráno pěkně usmaží vajíčka. Po pár týdnech spolu začali bydlet.
Prý jim to klape.

Irvine Welsh, neasi.

O co asi přicházim, když se na všechno musim dívat přes mlhavou clonu,
která se nedá jen tak stáhnout dolů nebo zvednout jako opona.
Filtr, kterej ke mně nepropustí ani trochu krásný iluze.

Baby, did you forget to take your meds?
Myslel sis, že jsem vždycky brečela kvůli tobě.

Jen si sedněte. Já se stejně ještě musim jít podívat na hvězdy.