Září 2016

Trouble on my left, trouble on my right

22. září 2016 v 23:12 Kecy o h...hmm
I teď jsem ráda.
Za to, že lidstvo netouží po ničem jiným než bejt zotročeno. I já.
Za zajímavý paradoxy, třeba za ten, že neni nic, co by nás omezovalo
víc než svoboda.
Za výsměch přemrštěnym definicím.
Za směsici převážně příjemnejch pocitů, když mi dojde, že všichni
Vrbovo kamarádi, co mě kdy poznali, mě chtěli ojet.
Za únavu, během který už vám nezáleží na co všechno jste se totálně
vysrali.
Za smrt a její všudypřítomnou atmosféru.
Za krásný podzimní, slunečný, energií prosoupený dny.
Za dny, kdy si přijdete jako byste byli kreslená postavička.
Za dny, který působí tak idylicky až je to k posrání.
Za zmatek.
Za lidi pojmenovaný po pečivu.
Za lidi s mozkem opačnýho pohlaví.
Za lidi.
Za Harukamiho Murakamiho.
Za Satana.
Za filipínský zvyky a tradice.
Za maminku, za tatínka. Vlastně ani tou maminkou si nejsem jistá.
Za nártouny.
Za děsivě přesný přirovnání.
Za kulervoucí nadpisy, který ohlašujou příchod bezduchýho článku.
Za bejvalý spolužáky.
Za lidi přibejvající do spolku "Pojďte s námi na sráč 20 kiláků z Tábora"
Za lidi vyjadřující se jakoby to nebyli oni.
Za neuchopitelnej smysl existence.
Za zpěv, při jehož poslechu máte chuť prostřelit si hlavu a nechat
přitom vymřít telekinetickou vražednou silou mysli všechny zbylý
tučňáky.
Za potměšilý sebevražedný plány na sklonku dne.
Za dárky stvořený z kočičích hovínek.
Za ten pocit úžasu, že vážně existujou lidi se kterýma se můžete
přátelit. A oni s váma. Vážně.
Za knír Salvadora Dalího.
Za pohotový reakce.
A rozhovory jako ze sitcomů.
Za podvojný účty, ne?
A za tohle:

Piva dost, ale ten kompresor

18. září 2016 v 12:31 Kecy o h...hmm
Moment,
kdy sedíme na obrubníku
s drahou flaškou
a pomíjivě levnym srdcebitím,
pozorujíc odlesky
ohňostroje na okenních
tabulkách starejch domů,
jako vyhnanci,
je symbolem našich ztrát.

Jsi muj bratr a já tvoje karaoke,
co se odehrává až moc často,
ale jen tak napůl huby.

Na vrchu vraku

16. září 2016 v 20:54 básník jak zmrd
Situaci opisuju
váháním před
nonstop barem,
v jednu ráno.

Situace,
co se nedá opsat slovy.
Slova násilníci.

Těm otázkám,
co mají největší tíhu,
nezbejvá než
zůstat řečnický.

Nepůjdu dál,
to je riziko.
Necham se unášet do nekonečna,
tady, na místě.