1649 - bageta

24. srpna 2016 v 23:27 |  Kecy o h...hmm
Nepíšu sem přespříliš, poněvadž i mé podvědomí je přesvědčeno, že tohle celý
je jenom vetchá nora na sdílení depiček.
No, je no.
A ne že by teda přesnou příčinnou proč sem nepříspívam svejma chlístama
bylo to, že prožívám to nejzářnější období svýho života a nevim co se štěstim,
jestli ho rozhazovat kolem sebe jako kouzelnej vílí prach nebo s nim jet krmit
hladový krky do Afriky nebo... Tak.
Eh. Ne to ne.
Jenom se prostě snažim žít bez přebytečnejch, morbidních, sebedestruktivních
myšlenek.
Á, ano. Dělá mi to problém. Ále co nadělam?
Necham se pohltit a spolknout a spadnout a zůstat dole?
Ne, že jo.
Muj hlavní úkol je teda držet se co nejdál od přemrštěnýho negativismu
a jeho vypisovánim by mi to asi nešlo moc dobře, hádám.

Navíc, ztratila jsem svojí poetickou jiskru. Hřbitovy nejsou co bejvaly,
když na vedlejším hrobě leží slečna Dáša a má na nit stejnou sukni.

Byla mi nasazena uniforma.
Možná, že prodavačka nevypadá jako umělec, ale v určitym smyslu...

Kolik minut to trvalo? Než jsme šli zase svojí cestou.

Nezbejvá než se přetvařovat sám před sebou.

Krásnej sluneční den, sluší mi to po boku toho nejspálenějšího
security, jsem nesmělá a slušná, možná trochu prodavačka,
ale život ještě před sebou.
202 - banány

Dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. srpna 2016 v 3:03 | Reagovat

Jsi pořád ještě poezie, ale za tři roky už budeš stará na stáda a hřbitovy, a tehdy zatoužíš po klidu, budeš se chtít usadit se mnou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama