Srpen 2016

Nečitelný rukopisy

26. srpna 2016 v 0:59 básník jak zmrd
Třesou se.
Stres odnáší
chvění předchozí.
Vlíváš se do skladu
psychickejch poruch.
Stres odvál včerejší vzruch.
Třeseš se
za stolem,
když podáváš mi
minulost mezi stromy
My, my, my.
Všichni dohromady
tvoříme heroický klany.

Nedovedu se přestat usmívat
při představě jaký by všechno bylo,
kdyby mezi být a působit
rozdílu se nelíbilo.
A zatimco odcházíš
při dozvucích nízkejch tónin,
sklízíš nevědomě plodin.

Snažim se jenom smíchem nedávit se,
že další holka je další děvkou zase.

1649 - bageta

24. srpna 2016 v 23:27 Kecy o h...hmm
Nepíšu sem přespříliš, poněvadž i mé podvědomí je přesvědčeno, že tohle celý
je jenom vetchá nora na sdílení depiček.
No, je no.
A ne že by teda přesnou příčinnou proč sem nepříspívam svejma chlístama
bylo to, že prožívám to nejzářnější období svýho života a nevim co se štěstim,
jestli ho rozhazovat kolem sebe jako kouzelnej vílí prach nebo s nim jet krmit
hladový krky do Afriky nebo... Tak.
Eh. Ne to ne.
Jenom se prostě snažim žít bez přebytečnejch, morbidních, sebedestruktivních
myšlenek.
Á, ano. Dělá mi to problém. Ále co nadělam?
Necham se pohltit a spolknout a spadnout a zůstat dole?
Ne, že jo.
Muj hlavní úkol je teda držet se co nejdál od přemrštěnýho negativismu
a jeho vypisovánim by mi to asi nešlo moc dobře, hádám.

Navíc, ztratila jsem svojí poetickou jiskru. Hřbitovy nejsou co bejvaly,
když na vedlejším hrobě leží slečna Dáša a má na nit stejnou sukni.

Byla mi nasazena uniforma.
Možná, že prodavačka nevypadá jako umělec, ale v určitym smyslu...

Kolik minut to trvalo? Než jsme šli zase svojí cestou.

Nezbejvá než se přetvařovat sám před sebou.

Krásnej sluneční den, sluší mi to po boku toho nejspálenějšího
security, jsem nesmělá a slušná, možná trochu prodavačka,
ale život ještě před sebou.
202 - banány

Dobře.

AD

7. srpna 2016 v 23:30 Kecy o h...hmm
Myšlenky jsou kurvy
a já jsem pasák na hovno.

Co je to mít rád?
Vždyť já ani nevim jestli mam ráda tebe?
Že jo?
Já taky ne.

anestezie duše

Občas by to chtělo prášky na spaní.

Špatný nápady.

Agrese se zhmotnila a přesunula se pod
polštář odkud mi vysílá signály.

Měla pravdu. Kdyby zemřela brečela bych.
Ale moje myšlenky v kritickejch situacích
se až tak nelišej od těch všedních.

Ale ne, doufam, že se vážně nešla zabít.
Nojo, klid, ještě si dam cigáro než se
na ní zajdu podívat.

Ty nejlepší skupiny vždycky začínající The.


23k

6. srpna 2016 v 16:19
Pfúúú. Ještě dva dny a můžem si navzájem bez zábran s Vrbou rozbít hubu.
Do tý doby nebudu předstírat, že se snažim nějak aktivně žít, takže hurá
do neuvažování nad věcma nad kterýma nemá smysl uvažovat, přelouskání tak
320 knížek za zbytek víkendu a mihnutí se kolem pár lidí předstírajíc
nezávaznou konverzaci.


Aktuálně z Mollylandu

2. srpna 2016 v 21:58 Kecy o h...hmm
Všechno je překvapivě... Normální.
Vlastně to neni nijaký. Je to stejný jako vždycky, to jenom stav mý mysli
si teď zas něco vymejšlí. Nebo spíš nevymejšlí. Je v klidu, bez fantazie
na nějaký mánie nebo naopak hluboce usoplený, "jsem to ale chudáček"
stavy.

Vlastně se mi nezdají ani pořádný sny.
Ten dnešní jsem si pamatovala slovo od slova, obraz od obrazu a bylo
to tak fádní, že jsem se vysrala i na zapisování.
Abych to uvedla na pravou míru, nemyslim si, že by moh existovat
fádní sen, všechny jsou svym způsobem fascinující, obvzlášť pokud
je umíte nějak analyzovat, což já samozřejmě neumim, že jo.

Jenom je nefér, když posloucháte jak si někdo vysnívá vlastní
planety, superschopnosti, zajímavý osobnosti a fantastický
scénáře, zatimco vy chodíte nakupovat a mluvíte s lidma se kterýma
mluvíte i v reálu.

Jedno těm svejm snum ale uznat musim a to že jsou zajímavý svym
významem. Nevim jestli je to v takový míře i u ostatníh lidí, ale
mě se do snů hrozně nápadně promítaj všechny strachy, odpory,
stud a takový ty další příjemný věci, co maj všichni k smrti rádi.

No a dál to asi rozepisovat nechci. Jen mi fakt vadí ten pocit,
že na mě někomu záleží. A co hůř, že by na mě ten člověk byl
v určitym smyslu závislej, že bych mu byla zavázaná. Fuj.
Asi mam pocit, že něčeho takovýho ani nejsem hodná,
že nejsem vhodnej adept pro poskytnutí opory v těžkejch
chvílích. Haha.

Jo a taky se dost bojim tmy. V uzavřenejch prostorech.
Hlavně doma, kde nečíhá žádnej racionální zdroj nebezpečí.
Takže tak.

Běžte se pojebat. Dobrou noc.