Skotská kráva

30. července 2016 v 23:46 |  Na památku


Poněkud se mi daří omezovat nudu ve svym životě, ačkoli
to ještě neni úplně eňo ňuňo.
Myslim, že s kytarou taky zápolim docela obstojně -
chápejte jako - je znát, že sem tam to zní tak, že na ní
hraju a nesnažim se vyrvat struny a uškrtit s nima svý nejbližší.

Hahaha. Molly, ty jsi tak vtipná!
Že?

Taky máš někdy ty dny, kdy tě nasere úplná maličkost?
Eh, spíš je občas nemam, no.

Výlet na Šumavu nám dopad asi jako dvoum totálnim kryplům,
který se právě vylíhli z vajec a neumí ještě používat svuj
mozek (jsou-li vůbec srozuměný s jeho existencí).
A to byl D. ještě ten vůdce. Nevim jak by muj výlet vypadal,
kdybych se tam vydala sama, ikdyž pravda je, že problémy
jsem měla hlavně s jeho autem, takže bych to možná
bez něj zvládla ucházejícně (to znamená, že bych přežila).

Jo. Neumim otvírat, zavírat a ani jakkoli jinak
používat dveře. Ani zjistit, kterej čudlík patří k čemu.
A musela jsem provozovat pro mě tu nejďábelštější činnost
- navigování. Byla to sranda. Velká sranda. Nebo taky ne.
Jak chcete.
D. je ze mě bohužel schopnej vytáhnout všelijaký myšlenky,
který bych považovala za vhodnější k tomu, nechat si je pro sebe.
Možná mam občas pocit, že bych se chtěla trochu svěřit a
vyložit komusi nejrůznější pohledy na záležitosti o kterejch přemejšlí
snad všichni, ale když přijde jednou za čas určitá vyjímečná
chvilka, kdy to provedu nemam z toho pocit, že je to správný.
Neřešte se mnou hlubokomyslnosti. To já nerada.

V noci se nechávam unášet naprosto trapnejma poetickejma
myšlenkama.
Auto jsme měli v obložení mlhy a o to víc se moje povaha stáčela
směrem do kterýho se přes den málokdy odváží.
Sama v určitym polospánku, jsem vedle chrápajícího D.,
přemítala nad tim, jaký jsou lidi bezvýznamný živočichové,
neschopný odtrhnout se od svejch zákládních potřeb a
většinou i od svý jediný funkce - rozmnožit se jak to jde.
A taky jsem přemejšlela nad Vrbou se kterym všechno začíná
bejt tak cukrkandlový až je mi z toho blivno.

A taky nad tim, co mi říkal, když jsme spolu někam naposled
šli. Prej si bude vychutnávat poslední chvíle, kdy mam zájem
s nim trávit ještě čas, protože od tý chvíle, kdy mam možnost
znát jeho milý já, už může jenom odpočívávat za jak dlouho
mě omrzí.

Haha. Což je celkem humor.
Prej jsem v jistejch ohledech vyjímečná (což je každej, takže
se snažim nebrat tyhle fakty jako lichotky), ale jinak chci
zmrda jako každá jiná.

Pokaždý když jsem nad timhle přemejšlela mě napadalo to samý.
Možná, že když se Vrba přestane chovat jako kretén, tak mě omrzí.
Holky jsou píči a já mezi nima, že jo.

Hm. Uvidíme.
Ale upřímně spíš věřim tomu, že neuvidíme, protože do tý doby
Vrbu rozmar v podobě dělání hodnýho, džentlemenskýho chlapce přejde.
Protože je to kretén, že jo.

Všichni jsme čůráci a to je dost utěšující ne? Tak na, to jsou fotky:















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. července 2016 v 2:10 | Reagovat

Měla bys chtít andílka stupruma. :)

2 Ang Ang | Web | 1. srpna 2016 v 14:26 | Reagovat

je fakt, že je příjemnější být piča na někoho, kdo je taky piča. (prý že svět neni fér)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama