Čínská polívka

21. července 2016 v 0:41 |  básník jak zmrd
Zas něco mě bolí,
jak nepolapitelná fata morgána,
když archetyp svolí
necham si posypat rány
technickou solí.
Pošimrám je na spáncích,
zrzavou střechou.
Občas zvažuju
zda schovat se do kreací
či ne.
Někdy ani nepoznám jestli svádim
nebo sleduju nudisty a spim.

Bytosti tvořeny kogitálníma částicema
duše svačej si, když ulice je osvícena.

Muj vlastní odraz mě prohazuje sklem,
pronášim k němu rozsudky
tejden za tejdnem.
Tak nezbejvá než se
prostituovat za ovace,
když neschází nám moc do kremace.
I nic maj přece svoje hranice.

Na vejšku nepudu,
protože to, že
se člověk může přejíst i čínskejch polívek už vim, ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. července 2016 v 5:23 | Reagovat

Bez výšky jsi akorat zralá na popelnico.

2 Molly Molly | Web | 21. července 2016 v 6:01 | Reagovat

:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama