Schovejte mě

23. května 2016 v 15:00 |  Kecy o h...hmm
Spala jsem třináct hodin, což je u mě asi rekord, co se týče naspanejch
hodin v kuse.
A taky se trochu bojim, protože jsem se zas dostala do zvláštního období,
kdy se vyhybám každý sebemenší konfrontaci jenom, abych měla klid.
Kterej stejně nemam. A když už říkam každý a sebemenší, je to vážně
každá hovadina.

Všechno je v mejch očích několikanásobněkrát zdémonizovaný než obvykle.
A ze všeho mam tak nepřiměřenej strach, jako kdyby mě čekalo hození
do klece krokodýlum.

Nevyznam se v sobě. Chci strašně udělat správný rozhodnutí ohledně Vrby
a nedokážu poznat jestli ty rozhodnutí, který jsem dělala do teď byli
vážně pro jeho nebo moje dobro nebo jenom pro ukojení mýho ega.
Nedokážu poznat jestli jsem vážně tak narcistická nebo si sama sebe
tak zošklivuju, bůhvíproč.

Po každý, když se tě dotknu mi v hlavě zazní alarm, že tě chci majetnicky
shrábnout sama pro sebe. Kde se to vyrojilo nevim, ale radši před tebou
utíkam.
Přitom mi nevadí, že bys šukal jiný kamarádky a já přece nechci nic,
co by pro mě bylo špatný a zároveň tim nikomu neubližuju, ne?
Ale ty ses s ní nevyspal. Kvůli mě, ikdyž si nikdy nechtěl, aby to mezi
náma došlo až sem. Nikdy jsem necejtila horší pocit vinny.
Ne kvůli tomu, že bych byla tvoje překážka v šukání jiný díry.
Jenom je tu zase to podezření, že mi jde jenom o potěšení z toho,
když mam nad někym moc. Sakra, u tebe se to přece nemělo stát.

Neměla jsem mít odpovědnost za tvý city, neměla jsem to brát vážně,
neměla tu bejt nejistota nad tim jestli k tobě doopravdy něco cítim,
protože všichni už víme, že já doopravdy necejtim nikdy k nikomu nic.
Tak je asi dobře, že z toho všeho chceš vycouvat.

A zároveň se sadisticky mučim předstvama jak mě svlíkáš.

Nejsem schopná používat mozek.
Hledala jsem číslo pokoje a pendlovala při tom mezi hranicema Polska a
Německa.
Zdaj se mi různý věci, možná i o tvý kamarádce. Díky bohu, že za bdění
jsou tak rozmazaný.

Chci ze sebe tak moc vydat víc, že ze strachu, že ze sebe nedokážu
vydat nic, protože jsem k ničemu nevydávám vážně vůbec nic.

Navíc nechci mít s ničim co je tady nic společnýho.
A přes tenhle fakt se potom dost těžce navazuje motivace. K čemukoli.

Slovíčka z němčiny se míchaj s těma nejhoršíma myšlenkama, který mi
můžou probíhat hlavou: Co když je se mnou něco hodně špatně?

Tak asi.. Pomoc?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 23. května 2016 v 15:02 | Reagovat

hezký blooog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama