Pojď se ničit, pasivně

19. května 2016 v 23:24 |  Kecy o h...hmm
Jo, noci jsou krásný, v noci ti můžu říkat lásko, aniž by to jednoho z nás zarazilo.
Říkam ti tak ve svý hlavě, ty to slyšíš a pohladíš mě nejopatrnějc jak dokážeš.
Už nám dvoum rozumim.
Nežijem v reálnym světě, ale je snad noc realita?
V noci fungujem jako jedno tělo, jedna duše, oba toužíme umírat zatímco
mě protínáš, zatímco splýváme v jednoho.

Ale jde snad reálně žít v nerealitě?

Toužim umírat zatímco se probouzim a toužim umírat s úsměvem a klidem.

Chvílema mam pocit, že jsme tu pro sebe a že si součást toho mála, který
je pro mě všechno.
Chvílema bych řekla, že tě chci srazit na kolena a mam chuť tě zničit,
mohla bych, seš pro mě tak průhlednej, znam všechny vzorce tvýho
chování, skoro skrz tebe můžu vidět.

Sleduju míjející lesy a přemejšlim jestli by se v nich našel strom
na kterym by se mi dobře viselo.

Ale jsem teď spokojená.

Kurva moc tě chci líbat, protože je z tebe vždycky cejtit kokosový mlíko.
Protože seš subjekt co chci zkoumat, protože o tobě chci vědět co
nejvíc, abych tě mohla nenávidět, ještě víc než do teď.

V nezdravejch vztazích zdravej duch.

Přijdu si jak nezpracovaná hlína, tak si přijdu.
Cejtim jak mě pořád někdo něco formuje a cejtim jak se měnim, přizpůsobuju,
propadám, tvaruju, drolím, dostávám tvar a přesto jsem pořád nezpracovaná.

Chci z tebe dostat všechno, co můžu, vim, že je toho ještě hodně a přijde
mi, že až z tebe dostanu to poslední, najde se v tobě další zlatej důl,
chci tě zachránit a pak zničit.

Potřebuju vybudovat něco nádhernýho a pak to rozšlapat jak pracně
vyklopenou bábovičku a pak zničit sebe a vytratit se do všech koutků.

Veškerá existující hmota, pocity, dojmy, myšlenky, dovednosti, múzy, instinkt,
živly a vystydlý kafe - tohle všechno, všechno co existuje, existovalo a existovat
bude, je naprosto absurdní a zbytečný.

Morálka, pravidla, zákony, výchova, vzdělání, monogamie, systém - jak se to stalo?
Jak jsme se mohli dostat z jeskyně až do bodu, ve kterym existujou desítky různejch
příborů, předmanželská smlouva a pravidla o tom, kdo má první vstupovat do dveří?
Na co dveře? A na co dekorace?

Izobarický děj.

Vzbudím se, mam příjemnou chuť zemřít a neexistovat stejně jako ve snu, co
jsem právě měla a uvědomuju si, že se píše rok 2016 a existuje výraz jako izobarický děj
a lidi, který ví co to je a navíc je to i zajímá.

Proč?
Je tady někdo, kdo tohle všechno chápe?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama