Den z polotovaru

10. ledna 2016 v 13:46 |  básník jak zmrd
Procítění nočních zvuků,
vrzání zrezivělý brány
a v dálce štěkot psa.

Prázdnej dům
a v televizi probíhaj
pořád ty stejný scény.

Asi si pamatuju ten pocit,
kdy bylo všechno na svym místě
nebo je to klam.

Dělejme něco pro to,
abysme se nepropadli
ztrouchnivělou podlahou,
pryč.

Pryč, tam kde už vlastně jsme,
neznám se
a nevim co to je,
jenom nenávidim se.

Špatný období,
zrovna se neznáme.
Prosby o spasení,
půjdeme ke mně
a vyprázdníme se.

Jakýkoli tváře
nechci blíž.
Padaj na mě
špatný pocity.
Z chlebíčků,
komunistickejch hitů,
z počtu bytů,
kde jsem přespávala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wild Blonde* Wild Blonde* | Web | 15. ledna 2016 v 17:25 | Reagovat

Článek na mě působí poněkud apokalypticky. Jakoby v ten moment, kdy byl napsán, nikdo jiný než ty neexistoval.

2 Ang Ang | Web | 15. ledna 2016 v 20:35 | Reagovat

všichni jsme pryč. jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama