Leden 2016

Špatně

31. ledna 2016 v 4:43 Kecy o h...hmm
Usmívám se, když se dívám na dítě, ale myslim to vážně?
Vypadam tak neškodně a nevinně, ale uvnitř je to dost... Jiný.
Dostaňte to ze mě, prosím.
Jsem tak nedůvěřivá.
Vážně, to na mě bylo moc pravdy.
Chápu, když jsou takový lidi ze špatnejch rodin, lidi, kterym
se stalo něco zlýho, ale proč jsem taková já?
Proč to i já vidim tak jak to je?
Přisáham, že dneska bych ti to všechno byla řekla, ale bylo
málo soukromí. Všechno a bylo by mi jedno jak bych u toho
zněla.
A už teď znim jako kdybych se chtěla vypovídat ze série vražd.
A přitom jsem jenom... Špatně naprogramovaná nebo tak.
Ani sama nevim.

Vážně blbé na tom je, že v mojí hlavě dávam smysl doopravdy mnohem
víc, než když chci promluvit.
Nevim proč.
Jo, to už je jiná úroveň uzavřenosti.

zapálil cigaretu
a chtěl opustit planetu

Vadí mi nadpisy

30. ledna 2016 v 10:40 Kecy o h...hmm
Nemam peníze.
Dneska jdu dělat dobrovolníka na jednu akci.
Pomůžu dětem tak, že tam budu prodávat občerstvení (jeeej).
Neumim počítat a navíc nevim, kde je zadní vchod,
kterym tam mam jít.
Můžu si tam vzít knížku?
Budu se tam muset s někym bavit?
Včerejší apatie mě už přešla, jeeeej.
Kdykoli si zapálim cígo, SkoroOtec mi ho vezme
a nezapomene mi připomenout, že mi to vrátí.
Jasně.
Večer se mam opít, protože má Vrba narozeniny
(jeeeej), ale...
Nemam peníze? Ehm.
Velkej "bratr" mi vždycky napíše: "Snažíš se."
Super.
Nenávidim chválu a obzvlášť ne takhle okatou,
která má jasně dávat najevo, že máte podporu.
Pff.
Nevim jak mam Vrbovi vysvětlit, že když budu
chodit třeba rok pravidelně do posilovny,
tak opravdu nezískam vzevření Hulka
ženskýho pohlaví.
A nakonec jsem dneska brutálně nervní
a blbé je, že pořádně nevim z čeho.
Částečně za to může to dobrovolničení.
Ale proč to už netušim.

Docházim k závěru, že bejt člověk je na nic.
Furt nějaký pocity, který ani nevíte odkud
a proč vzešly.
Věčně je chci analyzovat a následně odstranit,
ale to by nebyla sranda, kdyby si nepřicházely
a zas neodcházely naprosto bezdůvodně a
taky nečekaně.
Potřeba seberealizace, uznání, lásky, jistoty. Jak otravný.
Kéž bych se toho mohla zbavit, vsadim se, že bez
těhle sračiček bych byla mnohem spokojenější.

Co se Smyslu lidské existence týče, doufala jsem, že v ta knížka bude něco jako návod.
No, ne. Ale ve spojení s Ježíšem to má aspoň grády.

A co se mejch dojmů po čtení Bible týče, jsem asi zlá zlá holka.

Haha.

Katolata

27. ledna 2016 v 20:03 Kecy o h...hmm
Napsala bych něco nanejvýš básniského, protože veškerý nebásnický svinstvo,
který sem nazvracim mi přijde jako vrchol trapnosti, ačkoli... Je to fuk, protože
vrchol trapnosti je nejspíš všechno, co vyplodim.

No a co, viď.

Hm. Tak jsem se zase rozhodla sepsat jakejsi menší seznam věcí, který jsou
dobrý, protože nechci zas pomalu umírat, jak se to občas stává.

Vlastně mam dobrou náladu.

Fakt existuje typ lidí, kterej ve mně vyvolává děsně dobrou energii.
Škoda, že nedokážu specifikovat, co na (nebo spíš v) nich je, že na mě
dokážou zapůsobit takovym způsobem . Nejspíš budou mít nějakej společnej rys,
ale na povrch se zdá, že každej z nich je naprosto odlišnej.
Do toho společnýho rysu by mohla patřit dobrá slovní zásoba a příjemný
vyjadřování.. A taková ta laskavost... Ale nejspíš to je prostě to něco,
co se nedá zachytit, pojmenovat a už vůbec ne naučit.
Jsem si jistá, že moje češtinářka je jedna z nich, protože ji miluju,
chci si jí vzít domu, dívat se do jejich krásnejch modrejch očí (je jí kolem
padesátky, ale má mladý oči) a poslouchat jak mi vypráví o naturalistickejch
dílech.

Pak taky ta nostalgie, když si pouštíte písničky, který hrály v rádiu v The Sims...
Ohoho. Ta je taky dobrá.

Ten pocit, když máte něco, kvůli čemu se můžete těšit na další den.
A třeba to ani neni tak skvělá věc, možná, že to těšení se stojí za víc než
to samotný, na co se tak děsně těšíte, ale tim pádem to za to potom stojí ne?

Sex. Sex je fajn. Jo. Určitě patří na seznam.

Čtení náboženskejch... Ehm...Keců. Eee. Tak jinak... Čtení úryvků z Bible.
Nechci urážet něčí víru, prostě.. Ať si každej věří, čemu chce a ať se v
životě řídí třeba podle návodu na obalu od čínský polívky, ale ...
Můžu se smát ne? Jo, můžu. Nenápadně a v ústranní, když mě žádnej
křesťan nevidí.
Sorry, ale... Kdo sakra vymejšlel Boha a všechny ty kecy okolo?

Bleee, už mě nebaví psát.

Vezmi krem a tori

23. ledna 2016 v 22:33 básník jak zmrd
Na konci dne
jsou moje oči takový, že
mizí a pomalu se vpíjejí do louže
snahy udržet představy u podlahy.

Kdežto ty tvoje jsou pořád svoje,
neřeší nic a nepřemítají,
dvě škvírky,
za nima odvaha na výjimky.

Až jednou budeš procházet ve svý hlavě rejstříkem
tvejch dávnejch milenek,
tak vedle štítků s názvem
prsa viděný pod jasným světlem z veřejnejch záchodků,
ale zrakem nejasným
a vedle štítků s názvem prsa s pihou uprostřed,
vzpomeň si na chvíli i na muj obličej
až se zastavíš u těch malejch a roztomilejch.

Vyloděni

23. ledna 2016 v 20:58 básník jak zmrd
Potřebuju zmizet do nějaký reality,
navrhne mi někdo něco, někam?
Potřebuju film, co by zrcadlil moje nepolapitelný vidiny.
Sledovala jsem Duška,
procházela si ruský dějiny a německý slovíčka.
Ale když mě to strhlo do spirály poznání pravdy
a nic než pravdy,
zapadla jsem do tý skulinky v gauči,
kam se strkaj kapesníky a nechtěný děti
a teď zas na chvíli už nechci nikdy nic.

Kdybych ti mohla říct pravdu,
kdybych ji mohla říct komukoli,
kdyby moje slova nemizely útrobách
a nezachytávaly se v korunách na půl cesty.
Každej jsme druh klišé.
Kdyby tu byly pořád kouzla,
který zůstaly v minulym roce,
místo toho je nám zima a chceme domu.

Ironie

23. ledna 2016 v 15:54 Kecy o h...hmm

Rozvíříš špatný pocity,
ani nevíš jak je to snadný.
Jsem jako řeka s odpornym bahnem
na dně, do který vždycky vstoupíš
a zakalíš průzračně čistou vodu
těma sračkama.
Dík no.



Chtělajsemdonadpisunapsatněcoazbukou,alenejdeto

20. ledna 2016 v 23:15 Na památku
Učim se rusky. Taky znáte ten pocit, když nemůžete spát, protože máte hlavu plnou azbuky?
Přemejšlim o otci. O čestnosti, penězích a tak vůbec. Otec Goriot od Balzaca.
Haha. Z nějakýho důvodu si zrovna tohle dílo dost dobře pamatuju.



Den z polotovaru

10. ledna 2016 v 13:46 básník jak zmrd
Procítění nočních zvuků,
vrzání zrezivělý brány
a v dálce štěkot psa.

Prázdnej dům
a v televizi probíhaj
pořád ty stejný scény.

Asi si pamatuju ten pocit,
kdy bylo všechno na svym místě
nebo je to klam.

Dělejme něco pro to,
abysme se nepropadli
ztrouchnivělou podlahou,
pryč.

Pryč, tam kde už vlastně jsme,
neznám se
a nevim co to je,
jenom nenávidim se.

Špatný období,
zrovna se neznáme.
Prosby o spasení,
půjdeme ke mně
a vyprázdníme se.

Jakýkoli tváře
nechci blíž.
Padaj na mě
špatný pocity.
Z chlebíčků,
komunistickejch hitů,
z počtu bytů,
kde jsem přespávala.

Joyful

7. ledna 2016 v 4:01 Kecy o h...hmm
Tak přemejšlim, že nepůjdu spát.
Stejně bych normálně vstávala za tři a půl hodiny a to už mi nejspíš stejně moc nepomůže.
A navíc budu mít ráno mnohem víc času na přípravu. Můžu s ní začít třeba ve čtyři nebo hned teď.

Ne že bych měla chuť nějak mluvit o Silvestru, ale jenom chci podotknout, že přesně na Novej
rok jsem brečela. A myslim, že den potom jsem neměla zrovna tu nejlepší náladu.
Takže nevim, kdy se to zvrtlo, ale najednou všechno funguje.
Všechno.
Funguje.
Moje nálada je nad hladinou.
A vlastně vim, kdy se to zvrtlo. Vždycky musí přijít nějakej zlom.
Nevim proč jsem si pořád nalhávala, že jedinej, komu se můžu svěřit je Vrba.
Vyvolala jsem hádku s mámou. Ostřejší, takovou jaký jsme vedly dřív a teď už slušně
dlouhou dobu žádná taková neproběhla.
Házela jsem s věcma, cloumal se mnou vztek. Pak jsem se rozbrečela a pak jsem se jí svěřila.
A i přesto, že to bylo tak částečný, pomohlo to.
Vim, neni jí jedno jak se cítim.
Navrhla mi toho psychologa a já souhlasila. Promluvila si se mnou, takže jsem si protřídila
všechny myšlenky.
Ještě ten den jsem napsala do nadace pro tělesně a mentálně postižený, o který se staraj
i u nás ve městě s prosbou, že bych chtěla dělat dobrovolníka.
Ještě ten den jsem šla s Bratrem do posilky, ikdyž se tam na mě všichni koukali jako na
idiota bez vůle s novoročnim předsevzetim, jehož dodržování ho přejde koncem ledna.
Ale to mi bylo nějak jedno. Fakt jsem se po tom cítila tak nějak spokojeně a s odhodlánim
chodit tam pravidelně. Zamrzelo mě, že se na mě holky vykašlaly s výmluvou, že na to nemaj
peníze, hahaha, ale teď už se mi ozvala P., že teď už se mnou půjde. Juhú.
V pondělí už mi odepsala ženská z nadace (což jsem vážně nečekala) a momentálně už jsem
s ní domluvená na schůzce. Řekne mi o tom něco víc, nejspíš ode mě bude chtít slyšet
nějaký kecy v kleci a pak mi podsune psychologický testy.
Ještě ten den jsem to řekla mámě. A upřímně si fakt nevzpomínam, kdy jsem od ní naposled
slyšela něco tak hezkýho jako byla reakce na tohle. No fajn.

Poznala jsem kluka, kterej objímá nasraný lidi
a snaží se je uklidnit a je v něm tolik míru (bez drog),
že by přechcal i armádů hipísáků. A má dredy! Bože, jak já miluju dredaře.

Poznala jsem Mamču, která se s náma chce jen
občas napít a vždycky přinese něco k jídlu a
na všechny dává pozor. A kutálí se přitom.

Poznala jsem holku, která dojde zavřít okno, ikdyž
je nejdál od něj a pomáhá nemocnejm. A má krásnej
hlas, ikdyž jí nikdo nepomoh.
Je hrozně otevřená, důvěřivá, naivní. Věří ve znamení, pije víno a tvrdí, že
tak se tak snaží vypadat vyspělejc, ikdyž nerozezná krabicák od kvality.
A mluvení s ní mě dokopalo k realizaci toho dobrovolnictví.
Nevěděla jsem, že si budu tak rozumět s Vrby bejvalkou/kamarádkou,
ke který jsem chovala a nejspíš pořád chovám (ikdyž určitě už ne tolik)
jakousi míru žárlivosti. To je jenom důkaz o tom, že se nic a nikdo nesmí
odsoudit dokud k tomu neni fakt pádnej důvod.

Vlastně jedinej, koho jsem doopravdy poznala teprv nedávno je bejvalka/kamarádka
(asi bych jí měla vymyslet nějakou normální přezdívku, dejme tomu... Ne, nedejme,
přezdívka prostě nejde vymyslet takhle zničehonic), ale tyhle tři mají společný, to že
z nich vyzařuje jejich neuvěřitelná přívětivost. Takovýhle lidi jsou prostě... hrozně cenný.

Propadam z matiky. Jo. Dneska u mě byl Pí. a seděli jsme spolu u toho tři hodiny.
A zejtra dneska budem pokračovat.
Takže už se těšim na pátek. Až dopíšu všechny důležitý písemky, až vyjdu z tý posilky
a pak po chvíli poběžim na nádro v šatech a v těch zasranejch podpatcích.
A konečně si po tomhle blbym tejdnu odpočinu od učení, odreaguju se...
A zatancuju si zase s Vrbou...
Huhm...

Doufam, že mi ta dobrá nálada vydrží aspoň do konce tejdne.

Zkouška

1. ledna 2016 v 16:03 básník jak zmrd
Spousta tkanin,
pár se jich prochází po našich dlaních.
Spoušť lavin,
kdo cítí žár, je ke všemu oprávněn.
Napjatý chvíle,
je jich tolik, protínaj den.
Ty, který chtěli dojít do cíle,
jo. Jo.
Kdyby se cesta na konečnou
hledala tak hladce jako v google mapách.
Vypadáš, že si něžnou slečnou,
ale ztratila ses na turistickejch trasách
a vně to neni jako na povrchu,
v tobě jsou děsný lesy, viď?