Červenec 2015

A pak

29. července 2015 v 22:54 Kecy o h...hmm

A pak si pomalu uvědomíš, že všechno, co sis představovala bude úplně jinak.
A pak ti dochází, že bys měla začít počítat s realitou, jenomže když to uděláš neumíš se s ní vyrovnat.
A pak se teda vrátíš k bezmocnýmu snění, abys mohla normálně fungovat, což povede k ještě tvrdšímu
nakopání do prdele od slečny reality až se jí budeš muset postavit tváří v tvář (jo, anebo spíš zády v tvář).
A pak si už v naprostym zoufalství uvědomíš, že ani škemrání bez kapky hrdosti ti tu prdel nezachrání.
A pak se naráz poserou i ty detaily, co tvuj původní plán ještě na poslednim vlásku držely milimetr od sraček.

Nemůžete prostě jet s majitelem chalupy na chalupu majitele chalupy bez dcery majitele chalupy?
Třeba by mu nevadilo, že tam nebudu, třeba si toho nevšimne.


Kdybych nebyla slaboch mohla bych se na to prostě vysrat a smířit se s tím, s čím se smířilo,
stále smiřuje a smiřovat bude taková spousta lidí.
Odmítnutí, je to jenom odmítnutí, překousnutí situací, který tak zraňujou mý city,
jsou to jenom situace a jsou to jenom city, přestat se upínat na jednoho úplně obyčejnýho člověka,
je to jenom obyčejnej člověk.
Proč právě ty rady, který jsou logický, nejvíc by uměly vyřešit situaci a nezní jako těžce
uskutečnitelný musí bejt v praxi tak... Kurevsky moc nezpracovatelný?

Alespoň pro mě...

Klllll

26. července 2015 v 14:14 Na památku


Cvrčci

25. července 2015 v 1:27 Kecy o h...hmm
Kuňkání žab... To jsou ty pěkný zvuky při kterejch se tak dobře usíná a můžete je zažít jenom v létě.

Už nechodíme do přírody.
Radši na pivo nebo se opíjet z točený kofoly. Na mrtvole. Zakouřenej pajzl a síť na nohejbal.

Chránit se deštníkem při třiceti stupních ve stínu a nechat na sebe padat pohledy kolemjdoucích.
Chránit se deštníkem při scéně, kdy se Jared Leto v Mr. Nobody topí, aby nás to taky nezasáhlo.

Vyjít ze sucha do deště, promoknout, skákat do všech louží a následně se zase schovat
a vyždímat si podkolenky.
Nechala jsem u tebe deštník, takže až přestane pršet můžem ho zase vzít ven.

Už si nikdy nebudeme hrát? Už budeme dospělí. Mam strach.
Stavíme bábovičky na písku, ale něco tomu chybí. Řekl někdo rum?

Přišel pastýř (nebo hipík?), předstíral, že je můj soused, farář. Ten co byl v mym sklepě...
Zpravoval nám bojler. Heh.
Ztělesňuje Ježíše, jenom o něco míň schopnýho chodit po vodě.

Vypadáš jako gay, ale je to roztomilý.
Víš, že je to lepší pocit, když seš tak nějak pro jednou vzdálenej i fyzicky?
Alespoň si můžu nalhávat, že kdybys byl 1,6 kilometru ode mně mohla bych
to zkrátit na 30 cm kdykoli bych chtěla a nikdy bych si u toho nepřišla
nepatřičně.

Psychologický filmy. Francouzský.
Ale Death note bych taky mohla dokoukat.

V podkolenkách je horko, ale aspoň, že nám nezmoknul deštník. Viď?


Země

22. července 2015 v 23:21 Kecy o h...hmm
Jsem nějak... nadšená, ale strach neni daleko.

Země je kulatá... Všimla jsem si, když jsem seděla uprostřed toho
všeho a dívala se na nebe plný hvězd.
Jsou prostě chvíle, kdy vidíte tu křivku, zaoblený tvary.
Dojde vám, že se prostě nacházíte uzavřený v bublině.

Tolik věcí zatim neprozkoumanejch
a o tolik víc těch, co ani nikdy prozkoumaný nebudou.

Cigaretovej dým z tebe vychází jako pára pod poklicí.
Točíš se víc než si myslíš a dál sleduješ zaoblenost celý situace.

Teď už víš, že prostě nemůžeš bejt zdrženlivá.

Dobrou...

Učim se mít.. dobrou náladu?

21. července 2015 v 19:01
Budu cvičit,
zdravě jíst,
číst,
vychutnávat cíga a chlast (řekla jsem zdravě jíst, ne žít)
nepřemejšlet nad věcma, který mě rozdráždí,
zneklidní,
rozesmutní,
rozruší,
nebudu přemejšlet nad tim
jaký by to bylo bejt s někym, s kym to prostě nejde.
Nebudu myslet na vztah,
hezký slova
a další romantický píčoviny (který mam ráda).
(Ale můžu s nim trávit čas u košů, cítit při objímačkách
jeho stojáka, a taky s nim můžu tancovat a cítit
při tancovačkách jeho stojáka, a můžu vychutnávat omluvnej pohled za to,
že má stojáka, můžu s nim trávit čas,
když budu mít u prdele důstojnost a napíšu si o chvíli s nim,
a taky ještě pořád čekám až bude mít zase náladu na dlouhý,
rozvětvený, bohatý, květnatý, zarostlý (nebo jak to říká) věty
a potom mi teda může říct jaký to je zasouvat penis do vagíny.
Protože fakt. Od něj zní všechno zajímavě, když je opilej a sejde se správná konstelace hvězd.

Jinak mlčí. To je fakt.

Budu silnější.

Máš pravdu, mami.
Díky.

Ale vážně...

Tentokrát fakt díky. Občas jsem prostě tak v prdeli... Tak bezdůvodně.
Nevim do jaký míry mě nakoplo to, že sis se mnou promluvila, ale občas
je prostě dobrej nápad se na tebe obrátit (teda o stojácích jsme nemluvily).
Je to klišoidní. Pche, obracet se na svou matku.
Vim, že by to byl lepší příběh, kdybych psala o tom jak jsem svou matku
zavraždila sekáčkem na maso a přihodila opodál, k hromadě kusů
dalších rodinných příslušníků a pak bych se šla podat drogový závislosti.

Ale je to prostě kurevsky skvělý nebejt kurva někdy na dně.
A je to jenom na mně. Je to jenom na mně. Jedinej kdo rozhoduje o tom
jak se budu cítit jsem .

Nebudu se přizpůsobovat tomu špatnýmu, co je v mý hlavě, v duši, (kterou nemám,
hahaha), nebo kde, ale TO, ať je to cokoli, se bude přizpůsobovat mně.
Bude to tiše sedět tam v tom koutě, kde to sídlí a může si to třeba líbat prdel.
Já nebudu sama, nenechám se požírat, nenechám to nutit mě uvažovat nad
smrtí, když vim, že jsem stejně moc fajnovka na to odcestovat na onen svět,
je to ztráta času, když už žiju, můžu to alespoň zkusit tak, aby to občas
bylo dobrý.

Musim se bránit. Ach, vždyť je to snadný...
Jenom činnost, pořád činnost, žádný ticho, pořád hudba, pořád lidi,
pořád někdo u mě.
Nepoddávat se.


Ávšak to už začíná znít příliš psychoticky.
Jdu to zalomit.

Haha.

Jako fotky lomu.
Hahaha.

Prostě... Takovej normální batoh z gauče, proč to nenapadlo i mě?


Nevim jestli je to dobrej dárek k osumnáctkám, ale K. po ní vždycky toužila...


Cítím se

15. července 2015 v 22:33 Kecy o h...hmm
zkouřeně ve chvílích, kdy mam "absolutně" čistou hlavu.
Veškerej ten příšerně zpomalenej čas, příšerně zrychlenej tep, úplně jiný vmínání všeho.

Jdeš se sluchátkama v uších a cítíš se jako v hudebním klipu, sleduješ lidi, důchodkyně
postávající v hloučku, dělnící, děti, rodiče.
A teď si představ, že si jenom herec, před tebou je kamera, ty seš namaskovaná,
převlečená, v póze, dohraješ a seš to zas ty.
Ale skutečnost je děsivá, protože ten z koho se díváš ven seš fakt ty a najednou
ti to přijde celý absurdní a nemožný.
Já.
Tolik k tomu, co mi stačí proběhnout hlavou mezi branou a dveřma našeho domu.
Zamykáš a písnička doznívá.

Tak si ukládám do textovejch dokumentů to, co napíšu tomu a tomu a tý až se stane
to a tamto, pro ten případ, protože do tý doby bych to zapomněla a pak už bych to
nenapsala tak dobře. Hlavně si dávat pozor na to, aby si nedostala syndrom jiný
osobnosti, která má tendence vstupovat do všech, když se něco píše
namísto toho, aby se to řeklo z očí do očí.

Víš, příště zase můžem jít ven a objímat se u jinýho koše.

Chyba neni v tom, že jsou špatný chlapi, chyba je v ženskejch, co si je vybíraj.

A ... Je to bezmocný, můžu si s tebou vlastně dělat co chci, můžu tě objímat
a můžu tě ovládat, ale jenom protože se necháš, protože ti to nevadí.
Můžu všechno.
Akorát je to všechno s tebou bez tebe, držíš mě, protože víš, že to chci,
všechno děláš, protože chci, protože tobě to prostě nevadí.

A protože ta čočka ti neuteče.

Nikdy v tom nebude něco víc, nikdy za mnou nepřijdeš, nikdy mě nepožádáš,
abych šla za tebou, nikdy mi neřekneš, žes na mě myslel, nikdy neuslyším nic
hezkýho.

Kdyby se to někdy stalo, přísahám, že bych se zbláznila, protože by to byl
takovej malej zázrak a na zázraky já nevěřim.
Ale dobrý, máš pevnou zeď, nedostanu se přes ní, tak aspoň vím, že ti
nikdy neublížim.

Ať ti v hlavě běží cokoli, jsou určitý věci, kterejm nedovolíš, aby se staly.

Tak můžu jenom bejt tvoje a chodit za tebou, protože proč ne?
Bez tebe se trápim stejně tak.

Ne že bych se v tom vyžívala, ne že bych o tobě psala ráda, jenom...
Co jinýho. Potřebuju to dostat ven.

Písničky

13. července 2015 v 2:27 Kecy o h...hmm
...jsou prostě jedna z posledních věcí, co mě drží při životě.
Myslím při životě a ne přežívání.

Mm, moje nejlepší kamarádka emo vlastně vůbec neni emo.
Vlastně poslouchá rap ke kterýmu patří vypadat trochu jako pošuk,
hrozně oddělenej od světa a nemluvící s nikym.
Neni arogatní jak si třeba všichni myslí.
Napadlo by někdy někoho, že se vlastně stydí a prostě jenom nemá zájem o ostatní?
Mě ne, kdybych ji neznala. Jenom se mi líbilo, když v šestý třídě řekla, že
naše nově postavená super moderní knihovna prostě vypadá jako skleník,
tak jsem se s ní chtěla skamarádit.
Má spoustu chyb tak jako já, jenom docela jiný.
Nedokáže s nikym normálně komunikovat, tak vedle ní možná občas
vypadam jako ta milá holka. Chápeš?

Nemusim zrovna tu hudbu, kterou miluje ona, podle mě je to degradační
hovadina a nesnesu, když dělá ty "zranitelný" nebo "obranný" taneční
gesta nebo co to je. Ale to byste museli vidět.

Ale nenávidim, když někdo řekne, že je hloupá, protože ne.

Prší. Nebo se tam dělá vítr.
Nebo to je Mary Poppins a vyměnila lítající paraple za vrtulník a přistává na
našem dvoře nebo co já vim.

Tyhlety moje "vtipy", hahaha, mi připomínaj jednu věc (nevim proč mi to připomnělo
zrovna tohle) na kterou jsem si chtěla zanadávat. (jenom abyste věděli proč tak přeskakuju)

Napsat příběh "založenej na pocitech" a pseudo žvástech, který jsou jako umění
a musíš se do toho vcítit, abys chápal je vlastně tak směšně jednoduchý.
Koukám, že si na tom zakládá hlavně spousta českejch spisovatelů.
A já na ně mam štěstí, protože mě asi táhnou pěkný obaly a zvláštní, charismaticky
znějící názvy knih, co ale obsahujou maximálně "pocity" (samozřejmě autorovy,
protože psát si deníček s výmluvou, že je to umění je přece super).
V podstatě mizí gramatika i jakýsi estetický pravidla.
Můžete psát malý písmeno na začátku věty a místo teček na konci třeba lepit
napodobeniny bradavek Baracka Obamy a říká se tomu osobitej styl a originálnost.
Teda nechápejte mě zle, nemam nic proti nově zavedenejm, zajímavejm věcem,
ale když začne bejt moderní psát různýma slangama a poangličtěnou češtinou
a začne se to zamlouvat tolika spisovatelum, tak už to po nějaký době přestává
bejt zajímavý a přechází to v "začni psát jako prase a postupně to prostě začne
bejt to, podle čeho tě všichni poznaj".

Neříkam, že to tak dělaj všichni, ale...

Při čtení poslední knížky jsem měla pocit jako kdybych četla svuj blog, jenom
náměty byly trochu jiný, ale taky se pořád opakovaly a taky šlo o "jakoby"
srdcervoucí rozhovory se skrytýma významama a povídky bez pointy a
beze všeho.
Vlastně s určitostí víte, že autor depresivně začne, depresivně skončí,
a mezitim bude trochu depresivně mlžit.

Nevim jestli to má ve čtenáři zanechat nějaký extrémní dojmy nebo
sdělení, ale já se po tom cítim akorát zoufale a otráveně.
Tak jako před tim než si napíšu nějakou slátaninu na blog.
Povšimněte si, před tim, ne potom. Já to totiž píšu, abych si ulevila,
píšu to pro sebe, vim, že to jsou sračky, tudíž nenazývam osmažený
šneky ve zvratkách Escargots frits dans les vomissures,
ale přiznám, že to jsou osmažený šneci ve zvratkách a nepřeložim to
do jazyku, kterej zní každýmu tak decentně a vznešeně (kromě franzouců teda asi).

Co jsem to ještě chtěla?

Jo, už nevim.

Jo.
Chci jenom říct, že pokud mě někdy nějaká knížka připoutala ke křeslu a
donutila přečíst všechny stránky bez mrknutí, určitě to nebyla výlevna
pocitů nějakýho sebelitujícího chudáka, kterej nemá vlastně vůbec čtenářům
co nabídnout.

Přirozená smrt tatínka je smutná, ale řekla bych, že on umře jednou každýmu,
takže pokud nejde o pana spisovatele, kterej neumí mistrně ovládat hru se
slovama a co já vim a nedokázal by napsat bestseller třeba i o mouše na hovně (jsou takový),
tak to dílo fakt nebude mít žádnou hodnotu.

Obdivuju ty lidi, co vymysleli příběh, že jsem dočetla a musela jsem o tom
přemýšlet nebo se alespoň pozastavit nad tim, jak někdo může mít tolik talentu.

Jakooo, ať si každej píše co chce, je to stejný jak s mym blogem, taky ho nikdo nemusí
číst, stejně jako já nemusim číst ty knžíky, ale... Asi mě tahle tvorba sere, víte pani?

Hey, been trying to meet you
Hey, must be a devil between us
Or whores in my head
Whores at my door, whore in my bed
But hey where have you been?
If you go I will surely die



Nějak osaměle

12. července 2015 v 0:07 Kecy o h...hmm
Šíleně osaměle. Asi na to nejsem moc zvyklá. Potřebuju obejmutí ve tmě. Napořád.
Možná počkám na zimu. Na bílou noc. Jenom už nějak nevím, čim bych ještě mohla ohromit.

Zajdeme na pivo do baru, kam mě nepustí?

Na novej rok si mě stejně jenom zkoušel.

Footfest se nekonal. Teda konal, ale pro mě ne.
Opilost se konala, teda pro mě jo.
A že jí potřebuju hodně, abych mohla tancovat.

Ten děda vypadající na to, že má pedofilní sklony jako obvykle, hádka nevimproč,
králík, sbližování, kousance na tváři, sezení v cizích plivancích, zvracení na mojí
nohu, pády ve stylu rockovejch hvězd, panáky, vylitý pivo, poloprázdnej klub,
Žít jako kaskadér, obvyklá ztráta mýho majetku, tanec nebo "tanec"?, hození všeho za hlavu,
vpád, návrat za světla, vypadaný sklíčka z brejlí, vytržený ploty, mola, autíčka
z poutě, roztržený tílka, vůle, která je potřeba na odtáhnutí se, když se o vaší tvář třou vousy,
který se mají jít otírat o jinou tvář,ale je to tak příjemný, sakra ... a tak dál.

Slepený řasy.

Zapomeň na chvíli na to, že si to ty a buď jenom tělesná schránka v davu dalších tělesnejch schránek.

Bylo to fajn. A předpokládala jsem, že i dnešek by moh bejt fajn, kdyby
mě nepřepad jakejsi stín špatnejch hormonů nebocojávim.

Jenom... Nerozumim ničemu, co se týká mě.

Potřebuju jenom obejmout, nevim co se děje a ztrácím členy posádky.
Kde je to kouzlo, který mělo při mě stát?

Mm

Noc

5. července 2015 v 11:13 Na památku
...zabudli sme na rodiny, hodiny
a špinavé prádlo jebeme do špiny,
potom ho pereme a pereme a pereme a pereme a pereme
a vypereme od viny...



Nádraží

5. července 2015 v 1:37 Na památku
Aaa. Nojo, začne mi jednoduše na někom záležet. Ikdyž ne jenom tak na někom, právěže
když už se to po delší době stane, je to špatně.
Ale jo, zamrzí, když vás někdo upřímně zajímá a vy ho zajímat přestanete v okamžiku,
kdy nechcete mrdat, no. Ne že by mi bylo slibovaný bůhvíco. A ne že bych nevěděla o co
mu jde.
Kurva, Psycholog, já chtěla jenom trochu zabavit přes ty dva měsíce a možná trochu flirtu
k tomu. Jenomže na co by ti byl flirt, když můžeš mít každej večer jinou díru.
To je logický. Jo, to že věci, který jsou logický a praktický nejdou vždycky ruku v ruce s
morálkou a milým zacházením už je můj problém.

Počáteční štěstí v podobě těch nejvěrnějších a nejoddanějších kluků, který mi padali
dřív k nohám se teď obrací v smůlu, která mi nahrává zmrdy a ty mi asi mají předvést
jaký zacházení si zasloužim...

Jo, INFP to nedokážou nebrat vážně, asi nebo co.

Na druhou stranu mi napsal S. A ne, nic to neznamená, nějaký rozvíjení nebo že by to
udělal proto, aby to vedlo někam dál. Znamená to jenom to, že mu nejsem ukradená
a myslí na mě.
Což pro mě neni "jenom", znamená to pro mě tolik...

Ale to je jedno.
Nyní ať žijou fotočlánky. Mam co přidávat.