Červen 2015

Kandovaná paštika

28. června 2015 v 0:37 Kecy o h...hmm
Kromě tý spousty písniček a dalších věcí na který si teď nevzpomenu tě mam spojenýho
s American horror story, joo, hlavně.... Hah, vlastně hlavně s těma písničkama z toho.

Pořád se snažíš najít si nějakou absurdní práci... Hasič a upír zní lákavě, ale...
A neznám nikoho, kdo by maturoval tolikrát, z toho samýho oboru.

Vzal sis kvůli mně košili, jů a o to víc jů, že jsem tě o to neprosila.
A ten klobouk, cos ukrad P. ti taky sluší.
A máš bradku zmrde, proč čim dál víc vypadáš jako moje ideální představa kluka!?

Joo a pak taky žeru, když hraje tvoje srdcovka, ty zavřeš oči, kejveš hlavou ze
strany na stranu a broukáš si jí.

Věděla jsem, proč se s tebou nemam dál vídat, ale to je fuk...
Musim si asi zvyknout nebo.... Nevím.

A obejmul si mě sám od sebe.

Proč jsme si nevzali těch deset tisíc?

Někdo mi dal zapalovač. S diamantama.

Světlušky

27. června 2015 v 10:21 Kecy o h...hmm
Občas, ale fakt jenom vyjímečně se stane, že si poslechnu nějakej pořádnej hit
nějaký popový hvězdy s nějakym supr čupr klipem.

Vždycky mě to podněcuje k filozofickým myšlenkám, moje čakry se otevřou
a příjímají i vysílají úplně jiný informace a můj pohled na všechno se na malou
chvíli změní.
Pokládám si otázky jako například: Kolik třpytek, světel, barev, autotune,
pseudo jakože krejzy sraček, kýče, monnotónosti, umělý krásy, jakože extroverze
a netalentu se dá ještě nacpat do jednoho klipu?

Je to legální?
Je to bezpečný?
Schvaluje to Bůh?
A znamená to, že se blíží konec světa?

A potom co si položím tyhle všechny a ještě víc otázek jenom tak sedím,
roním duhu místo slz, z uší se mi vypařuje cukrová vata a přitom sleduju
jak se z nebe snáší zdrogovaný pegasové, poslové zkázy.

Ale o tom jsem vlastně původně nechtěla začínat.

Sakra. Jsem romantik. Ale vlastně mi to nevadí. Nesním o připravený romantice,
plátcích růže na posteli, svíčkách (který beztak můžou za spoustu požárů),
lahvi vína (fuj víno, vzpomínam na časy, kdy jsme byli páni krabicáků), pomalý hudbě
a nevim co ještě (prostě všechno, co nechybí ve filmech).
Romantika je hezká věc, když pro ní má někdo cit a je taková trošku nepřiznaná,
abysme mohli předstírat, že jsme se k ní zničehonic nachomejtli, takže nejsme
až takový cíťové a můžeme si pořád připadat jako badass.
Ale zároveň tak, aby oba navzájem cítili, že oba prožívaj to samý a že ta chvíle...
prostě má něco do sebe.
Nechápejte mě špatně, nemusim to mít každej den, ale ležení v trávě a sledování
hvězd nebo světlušek nebo obojího nebo něco takovýho... Překoná všechny
blbý svíčky a ostatní chujoviny, ze kterejch úplně čiší jakou práci si s tim dal
ten druhej.

A ani nemusim prožívat takovou atmosféru s někym. Vystačim si sama.
Nebo s rumem a klanem ožralejch kámošů za zády.

A pak se vám ta světluška nalepí na ukazováček a vy se jí snažíte setřást
a ono to nejde, takže jste čaroděj a gádiumleviósa nebo co, takže fajn,
ale nesmíte si sedat přímo do kopřiv.

Ale světlušky, tak teda pořád existuje alespoň jedna věc, která mě donutí
skákat jako malýho fakana a radovat se z maličkosti.

What the fuck is this shit?!

24. června 2015 v 11:03 Kecy o h...hmm
Agggggrrrrr.
Znáte ten pocit, když jste plně v právu a vaše argumenty jsou naprosto rozumný, logický,
správný, pochopitelný, ale můžete úplný hovno, protože osoba se kterou se bavíte
(a šíleně moc se snažíte nezvrhnout "debatu" v hádku, protože se hádat nechcete a víte, že by to nikam nevedlo)
vás pochopit nedokáže, argumentuje naprostýma sračkama, tudíž nemá cenu jí oponovat, protože každá hloupost,
kterou nastolí považuje za naprostou pravdu pravd
a vrchol inteligentního názoru a to co říkáte vy vždycky jenom shodí a zašlape,
a prostě jí jenom po miliontý vysvětlujete, proč byste radši
strávili blížící se páteční večer sami doma než s ní a dalšíma lidma
a připomínáte jí, že ona se taky nenechá přemlouvat k věcem, který jí nejsou po chuti a jediný,
co byste si konečně hrozně moc přáli, je klid a pokoj ode všech, tak se dozvíte, že

TO MOC ŘEŠÍTE A ŽE CELOU DOBU DĚLÁTE "JAKO KDYBYSTE NECHTĚLI" A ŘÍKÁTE SI JENOM O POZORNOST?

Výborně. Tudíž budu celej večer trávit s párama, s klukem se kterým si nemam co říct a s dalším klukem na kterýho
se snažim zapomenout a budu se na něj dívat, jak flirtuje s mojí kamarádkou.
Ale ne. Haha. Samozřejmě, že to zní jako výtečný plán sire.
Nemůžu se dočkat až ho budu prožívat a neskutečně si užívám tuhle předehru ve formě "dělání jakože se mi nechce,
jenom, aby mě ostatní přemlouvali a já si vychutnávala poslouchání keců o tom, že tam musim jít".

I´m just fucking attention whore. Ano. Konečně to někdo řekl nahlas.





So many sarcasm.

Poezie léčí

21. června 2015 v 4:56 Kecy o h...hmm
Je to jak svítání. Máš to všude kolem sebe, ale vlastně to nevidíš.
Tak jdu, jdu dál, sama, tanečnim krokem, vesele, sklesle,
pozpátku, točim se, poskakuju, elegantně překračuju kupku hoven.
Doslova i v přenesenym významu, liduprázdno.
Prázdnej lidl, prázdný tesco, prázdný jak moje satanská duše.
Bojte se pozemští hříšníci!
Jak se mám? Leden.

A teď budeme tvrdě dřít. Začneme na sobě pracovat.
Naše zadky budou pevné a počet našich sexuálních partnerů
se nevměstná na prsty jedné ruky.
Ledaže Černobyl.


Zkouška

14. června 2015 v 0:30 Kecy o h...hmm
Zkouška, zkouška, funguje to?

Otázka je, co funguje? Nevim, ale vzpomněla jsem si na ty scény ve kterých někdo vystupuje
nebo by měl vystupovat, ale neví co říct, publikum na něj zírá, osoba za mikrofonem se potí,
mikrofon vydá nepříjemnej zvuk... Osoba si setře pot z čela a řekne: Zkouška, zkouška...

*zaťuká do mikrofonu
raz, dva, tři
zkouška
*polkne a neví co dál

A ten dnešek byl taky zkouška, jenom bez mikrofonu a moje publikum si byl ty.
Nebo tak něco.

A ne v tom smyslu, že bys mi věnoval svojí veškerou pozornost (haha), ale spíš v tom, že
si byl zdroj toho, proč jsem se za tím mikrofonem cítila tak zle.

Ne. Zase jsem se do toho zamotala. Člověk jako já by neměl vytvářet metafory.
Žádnej mikrofon neni.

Ale muset bejt v tvý blízkosti, mluvit s tebou, nenápadně si prohlížet tvuj profil, nos, malý uši, obočí, který ti vždycky tancuje po čele, když se něco snažíš vysvětlovat nebo se bavíš s někym, s kym je ti fajn, škvíry místo očí, fakt hezky tvarovaný rty (což neříkám, protože si mě líbal), postoj, mimiku, gesta, hrubý vousy na bradě, který strašně škrábou,
tvý hubený tělo, drobný ruce, to jak na tobě visí oblečení,
slyšet tvuj smích, hlas a všechny jeho tóny, vnímat ten způsob jakym mluvíš a slovník, kterej používáš
(hezky se vyjadřuješ), mít zarytý jak pokaždý stejně vyslovuješ určitý slova nebo zvuky,
jak to vypadá když se pousměješ (je nepatrnej rozdíl, mezi tim, když se pousměješ na něco při rozhovoru
a když se díváš na oblíbenou scénu ve filmu) nebo jít za tebou a cítit tu vůni, která se kolem tebe vždycky
šíří, procházet kolem tvýho pokoje a vidět že všechno zůstalo na tom stejným místě jako to bylo před
dlouhou dobou, akorát kytara se občas přesune z rohu do rohu a uvědomovat si při tom, že už je to za náma
a vlastně ani předtim jsem pro tebe nebyla nic víc než kamarádka je peklo.

Vim, že s tebou o tom nemůžu prohodit ani slovo, protože je to prostě slepá ulička, vim, že bylo
a je zbytečný k tobě něco cítit, nechat se tim ničit a připadat si tak uboze a směšně, protože to nejde schovat
a předstírat, že nejsem tak zranitelná jak doopravdy jsem. A to nemluvim o tý žárlivosti...
Vim, že tě teď nesmim vidět, protože když se nevidíme, tak to končí jenom chvilkovým večerním poplakávánim
než se mi nějak povede usnout, ale po pár hodinách s tebou je to všechno zpátky, jsem zas na začátku
a pokud udělám jakejkoli pokrok v potlačování, zadupávání a ignoraci citů a zapomínání, tak po chvíli, kdy
se na tebe dívám je celej pokrok hluboce v prdeli.

Jsem padavka, já vim, jenže nejhorší je, že tohle je poprvý, kdy jsem ta, co se musím někoho nedobrovolně
vzdát já.

A ta bezmoc je... celkem šílená.

A taky prostě žárlím, žárlím, žárlím, kurevsky moc, že si najednou zničehonic tak rozumíš s mojí kamarádkou.
Možná bych nebyla tolik v hajzlu po našich setkáních, kdyby si tam nebyl celou dobu s ní a zavadil trochu víc
i o mě...
A štve mě, že to nechápeš, že tvrdíš, že je to moje chyba, že to s tou sázkou jestli si s ní začneš jsem stejně
přišla já a mohla jsem jí stopnout, protože ses mě ptal.
Ne, nemohla.
K čemu by mi bylo, že bych ti řekla: "fajn, uznávám, že mě štve, když se jí tu snažíš sbalit, nech toho prosim" ?
Copak to nechápeš? Vím, že bys toho nechal, že máš svý zásady a že seš zmrd jenom do určitý míry a před timhle
zmrdem si mě varoval, ale copak nechápeš, že tady se úplně smazávaj hranice mezi tim co je a co by bejt mohlo?
Nejde o to, co je a co neni, ale o to, čeho si schopnej.

Bez sázky nebo s ní jsem moc dobře věděla, že pro tebe neznamenám nic, ale já to prostě asi potřebovala...
Vidět na vlastní oči.

Neměla jsem důvod proč zastavovat tvoje flirtování, ztracený to bylo, když si tu sázku přijal, v tu chvíli jsem
prostě věděla, že je to pro tebe všechno jenom hra a já jsem blbá nána.

Děkuju internete, že pojímáš tyhle osobní sračky, který by měla číst jedna jediná osoba, ale já jí vesele
zveřejňuju, aby si to moh přečíst úplně kdokoli.

Když já... Nemam možnost jak to k tý osobě dostat. Na, najez se internety mýma hovnama.
Dobrou chuť.

Mipupu

13. června 2015 v 8:30 Kecy o h...hmm
Zjistila jsem, že moje večerní přeháňky je lepší prostě přečkat a nikoho kvůli nim nealarmovat.
Teda, to jsem věděla už dávno, ale až teď se to asi pomalu učím aplikovat.
Ne že by mi teda pohled na Kurta Cobaina s rozlýtanýma vlasama a andělskym výrazem nějak pomáhal
k lepší náladě, spíš naopak, ale aspoň se moje pozornost přeorientuje ze sobeckýho hledění na
mý problémy na nostalgický fňukání a snění o tom, kdybych Nirvanu někdy viděla naživo. Umm...

Asi vážně neni lepší utápět se v sebelítosti. (Give that girl a cookie!)

Potkala jsem někoho, kdo by mě mohl vytáhnout (s mojí pomocí) z červí díry a dát mi
alespoň trochu směr. Upřímně, jo, jsem ten člověk, kterej se sám vytáhnout nedokáže.
Sebeobrana, haha.
Ale jo, něco jsem se naučila. Tak úchylové, mě už přepadnout můžete, teď jsem něco jako
Jackie Chan. Ehm.

Cítím se docela dobře, když mi dojde, že kluci, kteří mě vážně zaujmou (a já je) jsou vždycky...
Tak odlišný od ostatních a maj v sobě to něco navíc. Ale to, že jsou to vždycky inteligentní
kluci mě už celkem děsí, protože sama jsem zrovna moc chytrosti nenabrala (neměla bych
za to dostat víc... něčeho jinýho? může mi někdo říct kde to je? a ne, na hrudníku to neni,
koukala jsem se).
Pak mi taky došlo, že se řídim podle určitejch vzorců, o jejichž fungování sama moc nevim.
Ale na dva ohleduplný, milující romantiky jsou tu dva city vypínající prejsociopati a
prejpsychopati, ale co je víc zarážející...
Střídám vztahy (nebo něco tomu podobnýho) podle osobností. Jednou s introvertem,
kterej se mnou chce trávit celý hodiny sám a užívá si mojí přítomnost (jo, i to asi někdo
dokáže) a podruhý s někym, kdo vymetá po nocích bary a hospody a tahá mě s sebou.
Nikdy to neni tak, že bych se sčuchla za sebou se dvouma introvertama nebo extrovertama,
vždycky se to střídá.
A vim, nenazývám to ani správně, to že někdo pije a nepotřebuje bejt bůhvíjak pozornej
ke slečně se extrovert fakt nenazývá a ten introvert je taky v týhle situaci blbost, ále...
Nechte mě si to zjednodušit. Děkuji.

No nic, pryč od keců do kterejch se stejně zamotám a pak si říkám... Jak můžou stvořit
takovej blábol?
Tak tohle je důvod proč většinou nepíšu dlouhý články anebo prostě články. Nebo věty, slova...

Začalo mě zase bavit focení, což mě strašně těší. A ikdybych neměla podělanou čtečku
určitě bych se s něma zase pochlubila.

A vlastně. Občas se dějou fajn věci.

Prej jsem INTP a půjčila jsem si knížku o psychologii a vůbec jí nechápu, ale to nevadí
Psycholog ejkejej Avon lejdy ejkejej Instruktor ejkejej Vojín Rajen ejkejej pan Mozek,nehodící se škrtněte, jenom mu neříkejte jménem, páč je příšerný, mi všechno vysvětlí
a zasvětí mě do toho a bude mě učit grafologii a nic víc, jenom kamarádi.
Opravdu ted potřebuju jenom kamaráda, joo, hlavně nebejt děvka.

Ale fakt, spoustě lidem se stane, že k nim takhle za šerýho večera v parku na lavičce
přijde pochybná existence a snaží se prodat sušenou kytku, ale dealera nabízejícího
parfémy s tim, že můžeš zaplatit naturáliema? To se jen tak někomu nestane.

Včera jsem si například udělala konečný rozhodnutí jestli jít nebo nejít na slučku.
Když jsem potkala včera dva spolužáky, kteří to nikdy neměli v hlavě moc v pohodě
a viděla jsem, že teď je to ještě horší, tak jsem měla jasno.
Možná, že budu znít lehce povýšeně, ale tupý, namyšlený, nudný, trapný blbečci.
Nepotřebuju nikam jezdit, abych se dozvěděla o jejich příbězích jak prodávaj a hulej
trávu a přišli zhoubovaný do školy a MDMA, tyvoe, chápeš, pak příběhy o tom jak
obechcali učitelky a jak jim ulice dala lekci... Ha.

A ne to jsem tam nepřipsala, abych zdůraznila jak jsou praštěný.
Spolužák mi vážně řek, že mu ulice dala lekci.
Ulice? Šestnáctiletej kluk má kde žít, má rodinu, jeho rodiče maj určitě svý problémy
asi jako každej jinej člověk, což jim ale určitě nestačí a tak pro jistotu chodí furt
ze školy sjetej a furt se nechá vozit fízlama a dělá naprosto zbytečný hlouposti, který
všechno jenom stěžujou i jemu samotnýmu...
Tak takovýho člověka bych nechala potom mrznout v zimě pod mostem, aniž by měl
co do huby, aniž by měl koholi blízkýho, aniž by měl jakoukoli možnost se nějak dostat
do lepší situace, aby moh teda říct, že mu ulice dala lekci.

Haha.

Nejsem moralista, nejsem určitě člověk, kterej by byl vždycky vzornej a pořád nejsem,
ale když už si aspoň zvolí takovouhle cestu, tak ať z toho nedělá to, co to určitě neni...
A ať si potom nestěžuje na ty, co za jeho posranou situaci určitě nemůžou
a ať hlavně netvrdí, že je tvrdej kluk, od narození má thug life jak sova pálená a
nikdy to neměl lehký.

Taky nedělám z Kurta Ježíše, jenom protože můžu jeho hlas poslouchat od rána do večera.


A jsem zas akorát nasraná!