Květen 2015

Jsou

30. května 2015 v 18:19 Kecy o h...hmm
tu chvíle, kdy chci něco říct. Ale nevim co. Tak mlčim a házim významnej pohled jako kdybych věděla.

Jsem v bludnym kruhu.

Od tebe stačí jedno slovo, aby se změnila celá moje nálada. Ať už jakýmkoli směrem.

škoda

Je dobře, když jsem nešťastná, nechci pak bejt mrtvá, protože to, že se našli nějaký důvody
k ponurym pocitum znamená, že se něco děje a neni prázdno a tak vůbec.

Ale už nechci vztah a nechci ani mít někoho ráda. Je to k hovnu a vyčerpává mě to.
Fuj, pryč s tim.

Vysrat se na romantiku, na dívání se na hvězdy, na velký gesta, na kompromisy, toleranci,
pochopení, lásku, držení se za ruce, objímání, mazlení, tancování, debaty, hádky, diskuze,
usmiřování, milostný závratě, hlazení, žárlivost, provokaci, flirtování, kličkování, lži, podvádění,
uhlazování, odpouštění, návraty, stesk, sladký slova, důvěru, jiskry, nadrženost, sex, polohy,
kandaulismus, felaci, fisting a další druhy tučňáků.

A blbý sázky a pořád si za všechno můžu sama.

Chci

23. května 2015 v 10:34 Kecy o h...hmm
ti toho tolik říct...

Ale nejde to a nevím jestli to někdy půjde.
Ještě když mám takový zábrany říkat ve vážnejch rozhovorech slova jako pocity,
zranitelnost, otevřenost aaa.... Další takový.

Nějak to bez nich nejde.

Fakt potřebuju mluvit, ale kdyby jeden z nás ty zábrany něčim zničil, a že by stačilo
jedno slovo, jeden zdánlivě nepodstatnej čin, cokoli, jenom přijít na ten zásadní detail,
byla by to fakt síla.

Přirovnala bych to k přetrhlý hrázi, poslední kapce, jo, tak nějak.
Pak bych ti musela říct téměř všechny svý nejzazší myšlenky.
A prokládala bych to hektolitrem slz dokud bych sama nepřestala vědět proč to
vůbec dělám (pokud bych to někdy na začátku věděla).

Tak proto jsou asi ty zábrany tak silný a poslední kapky tak zašifrovaný.

Možná je to... nějakej sebeobrannej reflex, protože...
Nebylo by děsivý, kdyby vás někdo znal a vnímal skoro nebo přesně tak jak
se znáte vy sami?

Mam ty slova vždycky, když nad tim přemejšlim o samotě,
vim co ti chci říct, vim přesně co ti potřebuju svěřit, napadaj mě všechny
důvody, dávám si to dohromady...

A pak prostě sedim vedle tebe, objímám tě dvě hodiny a říkám, že nevím.

Bože, už je to tak trapný, že i na tom blogu je to trapný!

Plus

20. května 2015 v 17:55 Kecy o h...hmm
+ 5.6. jedeme na Pil Cho do Budějovic

+ dneska jsem si něco prosadila

+ jsem pravděpodobně asi jediná, kdo se ve třídě dokáže ozvat, když ji něčim rozčiluje spolužačka, která rozčiluje všechny (jenže ti "všichni" buď drží hubu nebo si něco řeknou jenom velmi potichu pro sebe)

+ jsem odhodlaná bojovat se svym nízkým sebevědomim (ikdyž třeba jenom tím, že chodim hrát nohejbal, ale věřte mi, pro mě je to něco, protože sporty mi nejdou a z velký části za to můžu děkovat svejm mindrákum, jejichž původ mi neni moc jasnej, ale pár nápadů bych měla

+ jsem odhodlaná mluvit natolik nahlas, aby mě někdo slyšel (a aby mi pokud možno i odpověděl)

+ chápu matiku, chápu matiku, chápu jí! hou, jenom to už neni o známce, ale o tom, abych si něco dokázala

+ uvědomuju si, co musim změnit... a pomalu i to, co chci, ale to jenom hodně pomalu, no, něco málo se tam
rýsuje

- teď mi došlo, že mínusy se mi psát nechtěj, protože bych si tim srazila náladu.

A i neviditelnost má svý výhody. Třeba to, že si nikdo nevšimne, když půl dne chybíte.
Hahá.

Certainly

18. května 2015 v 19:40 Kecy o h...hmm
Žiju a tak a furt nevim co s tim, blabla.
Furt jsem v noci někdo jinej než přes den a ráno se cítim opilá, ikdyž jsem nepozřela ani lok.

Pořád miluju hudbu a mozek nepoužívám.

Padám přes okraj mostu a jezdím autem v osmi lidech, nechám si masírovat ego lichotkama
od ctitelů a pak se smutně dívám na toho jedinýho, dělám prostředníka, špatnýho
prostředníka, soucítím, přeskakuju, válím sudy, mluvim do bzučáku, jsem za dobře s každym,
zpívám v dešti a ztrácim iluze.

PS: Vím, že jednou se dám i já na dráhu umělce (ha ha) a tak naprosto chápu jaký to je
bejt teprv na začátku... Jop. Ale teď vážně.


Pokud se sem zatoulá nějaká nešťastná duše, nechť si to poslechne a když jí to bude po chuti,
jenom ať si poslechne další. Ono jich od VR/Nobody zatím zase tolik neni.
Mě to prostě celkem oslovilo, především jako celek, se svojí hezkou atmosférou, o to víc, že je to český,
protože zdejší věci shledám kvalitní velice zřídka.

Toť vše... Kecy o tom, kdo to je a odkud jsou a o co jim jde si snad umí vygůglit každej.

Pff, mě bude stačit když si to někdo třeba jenom poslechne.

Pěkně tady na to mrdám, už se ani nesnažim udržet si pózu.

Dokud...

6. května 2015 v 11:43 Kecy o h...hmm
Hlavně opatrně, ať to nerozbiješ...
Přijde to, když je jaro a prší.
Hlavně opatrně.

Nedá se to zachytit, je to zvláštní sentimentalita.
Dovedla bych ten pocit k dokonalosti, ale nemám k tomu prostředky.
A bojím se, abych to nerozbila na malý kousky.

Je to něco, co sdílím s jinou osobou, aniž by o tom věděla.
Nemůžu jí o tom říct, protože vyřčený by to nevyznělo takový jaký to je.

Můžu jenom sedět a čekat až to vyprchá.
Je to jenom moment, kdy se obnoví všechny moje životní funkce,
který byly doteď nějak... Umrtvený.

Líbí se mi, když prší a všechno se tak nějak osvěží a procitne.
Je to novej svět, kterej nevidíš dokud nepřijde něco neobvyklýho a zároveň všedního.
Něco, co ti umožní ho vidět takovej jakej je a zároveň neni.

Zase jsem si vzpomněla na ty detaily, kvůli kterým jednám tak jak jednám.
A zase to dává smysl.


Na prvního

5. května 2015 v 0:32 Kecy o h...hmm
května jsem našla berušku a napadlo mě: "Hele, první berušku tenhle rok jsem našla prvního května."
Byl první máj, lásky čas...
Zaujal mě ten strom uprostřed louky a tak jsem sešla z cesty a šla za ním. Vypadal jako strom na
kterým by se chtěl oběsit každej sebevrah. Měl u kmene ztrouchnivělej žebřík a jeho větve
působily nesmírně morbidně.

Nevím jestli bych to dokázala.


Nový žlábek

3. května 2015 v 23:51 Kecy o h...hmm
Zajímavě prožité tři večery (a možná i dny) za sebou.
Čarodějnice jsme rozjeli ve velkým stylu. Tenhle den se pro mě nese každej rok ve stylu pohody,
válení se v trávě, příjemně opilý nálady a především to vnímam jako období, kdy přibejvá prosluněnejch dnů.
Přijela ta s věnečkem (a všem ho dávala, holka lehká) a moje jmenovkyně, která je na tom se mnou podobně i ve
spoustě dalších maličkostech. Příjemné dámy.
Sedly jsme si daleko od všech a pomalu jsme se dostávaly do nálady.
Bylo mi řečeno, že jsem chytrá a úžasná, což jenom značí o tom, jak špatně na tom byli ostatní.
Zapařili jsme si s milym dědečkem (a rozhejbali jsme mu kyčle).
Potkala jsem zase tolik skvělých lidí, ikdyž jsem od nich vždycky po chvíli někam utekla.
A tak jsme se hledali, ztráceli, scházeli, tancovali... A padali? Hm.
Zavzpomínala jsem si na ten nejlepší dvoudenní vztah v mym životě (chachachá, to jsme byli mladý a nerozvážný).
Opakovaně jsem atakovala obejmutím na S., kterej atakoval na bejvalku... Ovšem tam už si nejsem jistá čim
atakoval on ji. A taky si pamatuju další narozeniny někoho, kdo je mi vlastně naprosto ukradenej.

A cestou odtud jsme vypadali jako když pořádáme soutěž v super obřím slalomuUuUuUuuU.
A tak jsem je opustila. Ve správnej čas, protože jsem se zase nechtěla zažít jako nejžárlivější idiot na
světě až se budu dívat jak S. tancuje s každou, kterou bude schopnej nějak lichotivě popisovat.
Jako vždy.

Druhej den jsem šla do hospody "na hokej" za Medvídkem, T., Nevysokoškolákem a dokud nedošel i
mělbychseučitnamaturitu S. byla jsem tam pravděpodobně jediná, kdo si k zápasu sedl zády
a jediná, kdo při gólech ani nehnul brvou. Prokecla jsem hloupě Nevysokoškolákovi, že se jeho holka
a moje nejlepší kamarádka v jednom probudila dneska ráno (oblečená sakra) u souseda bez nejmenšího tušení,
jak se to semlelo. Samozřejmě jsem to prokecla úplně naivně a nevinně, ani v nejmenšim mě nenapadlo,
že Nevysokoškoláka napadne brát to jako podvádění.
Jasně... Uznávám, že jsem měla mlčet, protože to znělo fakt blbě,
ačkoli ona byla tak mimo, že by ke svádění dojít nemohlo ani kdyby chtěla sebevíc a navíc...
Kdybyste toho chlapíka znali...
Nevermind, fotbálek jsem projela a jistou sázku stejně tak.

To je tvoje bejby?
Možná trochu.

Ten, co jsem možná trochu jeho "bejby" se nakonec odebral rovnou domů a můj doprovod nechal
na svejch kámoších. A ne, vůbec si nepřijdu už jako v nějaký hloupý telenovele potom jak jsou
u nás vztahy... Eh, lehce propletený.
A tak jsme se, poctěni, že nám k tomu hraje Moby, pomalu docourali k mýmu baráku.

Ráno jsem se vzbudila s pocitem jako po prochlastaný noci, ačkoli jediný co jsem měla bylo pár loků
piva od ostatních a s výčitkama svědomí, co mi P. řekne na moje blbý prokecnutí...
A ona vůbec nebyla nasraná na mě. Což mě mohlo už předtím napadnout, protože na mě se prostě...
Nikdy nenasrala... Snažim si hýčkat tu čistotu jednání k ní. Protože jsem jí zatím asi nic špatnýho
neprovedla. Pokud nepočítam tenhle proser.

Sobotu jsme se rozhodli propít hned jak jsme se dostali k prachum... Ale hulit jsem asi vážně
neměla. Svuj úzkostnej stav po trávě jsem si vážně zopakovat nechtěla, ale jaksi jsem se dostala
do toho samýho záseku.
Do toho se mi začal zpovídat Nevysokoškolák a kluk se kterým jsme to utli před dvěma rokama
mi napsal, že mě má pořád rád.

Do toho mě T. sral se svýma kecama, jak jsem úžasná a "že se rozhodl, že se o mě pokusí".
Jo a taky mi oznámil, že "když neodjede do Prahy, tak bude chodit se mnou".
Hahaha, dobře, beru na vědomí. Počkej... teď si tak říkám... No, ne, v pohodě, na muj
názor se ptát nemusíš. To je nepodstatný, žejo.
Jo, sakra, to jsou problémy, jak z Esmeraldy.

Cítila jsem se debilně ze svýho divnýho zhulenýho stavu a do toho všechny ty pitomosti okolo...
Tak jsem si vzpomněla, že přítomnost mělbychseučitnamaturitu S. by mi teď fakt pomohla.

Ale nasrat na to, co by mi pomohlo. Má to na háku, kamarád.

Takže takovej vyvedenej prodlouženej víkend v jedný telenovele, kde je hlavní postavou
blbé labilní děvče.

Tadá

2. května 2015 v 2:22 Kecy o h...hmm
Občas něco poseru.

A občas je to jenom díky tomu, že příležitost nemívám tak často.
Ale když se naskytne... Molly jí chytí a nepustí.

Zbylo mi přesvědčení, že za něco stojim alespoň jako kamarádka.
Aaa je v hajzlu.

Nejsem zlá, jenom neuvěřitelně tupá.