Duben 2015

Pf

27. dubna 2015 v 23:07 Kecy o h...hmm
tyvoe
von se fakt učí

Budu mít asi novýho tatínka! Musíš mi pomoct vymyslet jak se ho zbavit!
Aha.. A kolik jich máš teď?
No žádnýho...
No vidíš, já dva, tak si moc nestěžuj! Kdyby se dali reklamovat, neváhala bych.

Což mi připomíná... Hehehe.


Nejenže jsem nikdy neslyšela nic rasističtějšího než název The whitest kids u know, ale dokonce
i ten kluk je docela pěkněj a navíc je to celkově naprosto skvělý... Žeru je.

Podle mých velice nepřesných výpočtů budu ve škole už jenom neuvěřitelnejch 41 dní!
Ohohoooou.

A nechala jsem se přesvědčovat několik měsíců, ale nakonec jsem tomu propadla.
Fajn! Uznávám, že anime je dobrý... Teda... Viděla jsem asi deset dílů Death notu, takže
japonsky ještě neumim úplně plynule, ale prostě jsem tomu propadla.
Jo, uznávám. Ten příběh mě dostal.

Ani nevim na co tenhle článek, ale... Když nejsou kamarádi.. Co naděláte.

Harmonika seš ty SALÁTE!

24. dubna 2015 v 22:17 Kecy o h...hmm
Jsou ty chvíle, kdy si vážim lidí se kterýma si rozumim a se kterýma můžu trávit čas.
A ty chvíle mě přepadaj hrozně často, protože ty lid potřebuju. Moc.

Pořád to nemám vyřešený sama se sebou. Nic.

Nenávidim školu. Stejně tak jako jí nenávidí každej a taky protože nechci vidět ty lidi.
Nejste špatný. Ale prostě mi vadíte. Vadíte mi a nemam chuť se na vás dívat, hrozně
mi to bere sílu a otravuje mě to. Bez jakejhkoli omluv a vysvětlení. Tady to prostě
můžu napsat jak to je.
Vadí mi třídní, protože má velkou hlavu a prostě mi vadí. Prostě proto.
Protože mě serete ženská. Se svýma kecama a s tou nateklou hlavou.

Doufam, že z mýho výrazu jí dojde jak moc je mi všechno u prdele.
A taky doufam, že s tim samym výrazem pak odmaturuju...
Ale sama vim, že to se nestane.

Ztratila jsem mobil. Zase. A měla jsem v něm písničky... Písničky... Shit!
V roce 2015 jsem objevila kouzlo paměťový karty a toho že si jí můžu dát do mobilu
a dát na si na písničky a pak je pouštět a vnucovat tak všem to co se líbí mně!
A já ten mobil ztratim!

A pak si pro něj jedu a je tam hodně dveří... Nikde nikdo... Tak nic.

Se ztrácim.

Chtěla jsem ti pouštět Vypsanou fixu, S. Víš?
Vím, že se někdy chovám jako overly attached girlfriend...

Ikdyž nejsem girlfriend, ale jenom overly attached.

Protože ti nevěřim, že si v "časový tísni", protože se musíš učit.
A píšu několik dlouhejch zpráv za sebou. Promiň.
A ty mi nikdy neodpovídáš...
A to promiň patří spíš mně, protože ze sebe dělám ubohou malou holku.
Proč se chovam tak hystericky... Každej den jiná nálada a každej den...
Mi přijde, že k tobě cítim něco jinýho.
Ale... Eh. To jsou fakt šílený extrémy.

Ale neviděla jsem tě už tři tejdny... No viděla...
Ale bejt ve stejný místnosti a vyměnit si občas rychlý pohledy plný
nevyřčenejch vět a pak tě chtít obejmout zatimco tobě je to nejspíš celý
u prdele a pak odejít neberu jako vídání.

Líbí se mi jak se někdy setkáme pohledem a ty se rychle podíváš jinam...
Vypadáš u toho jako zmatený štěňátko...
A já vlastně uhnu taky, protože mě asi překvapuje, že si ze mě tak nervózní?
Přijdu si pak nějak nepatřičně...

Chci s tebou dát někdy tu flašku...
Mam pro tebe hroznou slabost... Ale fakt.

A ikdyž bych na tebe někdy byla naštvaná byť sebeoprávněnějc...
Ve chvíli kdy tě uvidim to stejně všechno zmizí, protože jsem ráda jenom za to,
že tě obyčejně vidim... A nic víc, třeba.

Napiču.

No furt lepší než ti to psát do chatu, ty zmrde.
Protože ta holka v záhlaví říká STOP.

Víš?

23. dubna 2015 v 12:13 Na památku

Nezabíjela se proto, že by jí chyběla láska. Ani proto, že by ji neměli rádi rodiče, ani kvůli finančním problémům nebo
nějaké nevyléčitelné nemoci.
Veronika se rozhodla zemřít v ten krásný lublaňský podvečer, kdy na náměstí hráli bolivijští hudebníci a kolem jejího
okna kráčel nějaký mladík, a líbilo se jí, co viděly její oči a slyšely její uši. Ale ještě víc ji uspokojovalo, že se na tytéž
věci nebude muset dívat dalších třicet, čtyřicet nebo padesát let - protože pak už by na nich nebylo nic nového
a stala by se z toho tragédie života, v němž se všechno opakuje a jeden den je vždycky stejný jako druhý.

Paulo Coelho, Veronika se rozhodla zemřít





prodamtimamudootroctvi.com

21. dubna 2015 v 0:56 Na památku


Nemůžu si pomoct. Všechno je prostě relativní.
Tudíž po mně nikdy nechtějte žádnej názor, rozhodnutí, pomoc a už vůbec ne vysvětlení.

S mým pohledem na svět se zamotáte i do rozvahy zda koupit či nekoupit.
Rohlík.

A je to vůbec rohlík? Byl by to pořád rohlík, kdyby někdo přišel a byl by přesvědčen, že se dívá na housku?


krásnej pobyt v přírodě
pokud opomenete fakt, že jsem byla zády k dálnici...
He

Do I wanna know?

20. dubna 2015 v 14:33 Kecy o h...hmm
Pouštěls jí... A mě se zalíbila a mluvili jsme o ní. Ani mi nedošlo jak tenhle text vystihuje
naší situaci do detailů.

Taková ironie, když v písničce, která vám někoho připomíná zpívá o tom, že našel písničku,
která mu někoho připomíná.
Je to podobný jako když ve filmu řeknou "nejsme ve filmu". Vždycky se nad tim musim ušklíbnout
a zamyslet se jak si asi ten herec připadal, když to říkal.

Cause there's this tune I found
that makes me think of you somehow
And I play it on repeat

Sorry, že otravuju? Heh... A promiň, že se pořád omlouvám (a ano, neotravuju tě)
Kdyby mi tak jednou místo opakování toho jak jak neotravuju dokázal, že ho moje
přítomnost neobtěžuje.
A chci se snažit přestat se snažit... O polibek, obejmutí... Ale už se ani nesnažim.
Prostě to udělam, protože ty se nebráníš... A taky nezapojuješ.
I'm sorry to interrupt
It's just I'm constantly on the cusp
Of trying to kiss you

Baby we both know
That the nights were mainly made for
saying things that you can't say tomorrow day

Do you want me crawling back to you?

Jo... Přesně tak si přijdu, jako kdybych se plazila.

Vždycky poznáš, že se něco děje, ikdyž se to snažim skrývat. Možná to dělám špatně,
ale to ke mně nesedí... Protože já umim skrývat když chci.
Když se zeptam jak to poznáš, odpovíš, že to je tím, že mlčim... Ale já přece mlčim strašně často.
Prostě mi jenom vidíš do duše a to je jedna z věcí, který na tobě nedokážu odolat.

Proč zrovna ty. Ani o to nestojíš, tak proč sakra... Ten nesprávnej.

Mam takovej vztek... A nechci tě otravovat s nákloností, kterou si nikdy nechtěl a říkal si mi to.
Stejně přijdu a budu tě zahrnovat láskou.

Skoro otec mi dluží a krade mi cigára... Teď ne... Cíga jsou to jediný co mam, potřebuju je
a oni mě. Vztek!

Skořice na krku. Neházejte mi kamarádku z mostu. Nelichoťte mi, nezvěte mě.
Nešlapejte na trávník a nechoďte na party kde to vypadá jak v plný plynový komoře (vsadim se,
že i tam byl dejchatelnější vzduch), a když už mě na takový party potkáte, nebuďte mě na ní,
neptejte se mě kolik mi je a odkud jsem, nechte mě spát na kolemjdoucích a nemyslete si, že
jsem opilá. Protože nejsem, ikdyž jsem se strašně moc snažila bejt... Jo a neztrácejte mobil
a nechte se okrádat o cíga (ale jen ode mě).
Odpočet než za mnou přijde a vyřkne nějakou ohranou frázi.
Teď si mě všim, teď přemejšlí jestli za mnou má jít... Vyjde za tři, dva, jedna...
Nekuř, škodí to zdraví.
Nemějte divný dny, nebuďte závislý na lidech, neplakejte, sedmikrásky, lidl, nechuť.

Ale byla jsem polichocena... Byl o mě větší zájem než o kamarádku s bezvadnym dekoltem.
Tak... Mě ale nebalte na karetní triky, který vždycky poserete.

Nemam ráda kouzelníky.

možná už jsem jí sem někdy dávala
hmm.. dávala
no a co

Divnej

19. dubna 2015 v 4:17 Kecy o h...hmm
Divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej den.

Cítím ze sebe skořici a neznamená to nic dobrýho a písničky si nepustim, protože nemam mobil.
Zase.

Zpověď na rychlo a jdu spát.
Ať žije Satan.

Dodatek:
Znáte ten pocit když se cítíte trapně? Heh... Jo, kdo to nezná.
Ten moment kdy sedíte a nemůžete přestat myslet na to, co jste řekli/udělali a kolik momentů,
opatrnosti, rozvahy nebo drinků přebejvalo/scházelo, aby se ta věc nestala.
Nemůžete se pohnout, pozornost vašich myšlenek nejde odvést k něčemu jinýmu, protože jste
si uvědomili, že to bylo tak šíleně potupný. Je to jako kdyby vás něco těžkýho táhlo k zemi, něco
co leží ve vás, v žaludku nebo možná spíš jako kdyby celý vaše tělo bylo z olova.
Jestli existujou slova, který naprosto přesně vystihujou to, co říkaj, tak je to "propadat se hanbou".
Jo, tohle moc dobře znam.
Nebo ta situace, kdy si uvědomíte co jste způsobili úplnou pikosekundu
po tom, co jste to celý neuvěřitelně zesrali. Něco takovýho už se mi díkybohu dlouho nestalo,
ale moc dobře si ten pocit pamatuju, poleje vás horko, je to doslova jak vlna,
skoro byste řekli, že kdybyste se viděli, bylo by na vás nepřehlídnutelně patrný jak se zbarvujete
do ruda od hlavy k patě.
A tomu předchází jakejsi výbuch, lavina, tsunami. Jako kdyby s váma něco otřáslo, žádná metafora,
dokážu se cítit tak trapně, že se mi udělají mžitky před očima a musim čekat až to všechno odezní
a já budu aspoň trochu schopná nějak jednat a to ještě se žaludkem obráceným vzhůru nohama.

A to už je kurva něco, když se vám něco co nohy nemá, těma nohama votočí vzhůru!

To nic... Jenom se snažim vykompenzovat si pocit ze svýho včerejšího dnešního já, který bylo jeden velkej
trapas. Vlastně... Ne, nebylo to pitím. Bylo to prostě mnou.
Jaaaaaaaaaaaaaaj, svlíkněte mě někdo z kůže, zabijte tu černou mambu, dejte kopačku do držky Molly,
která zní jako arogantní, blbá, nediskrétní, uřvaná kráva. Zabijte ji dřív než naklade vejce a roznese nákazu.

Byl to divnej, divnej, divnej, divnej, divnej, divnej den!

Dancing with myself

6. dubna 2015 v 13:58 Kecy o h...hmm
Neni to paradox? Vím jak máš tohle slovo "hrozně rád".
Teď se já dívám na tebe, tak jak se na mě díval před několika měsíci tvuj nejlepší kamarád.
A ty na to reaguješ stejně jako já před tím na něj.
A on se dívá na to jak se dívam na tebe stejně jako předtim on na mě.
A na to se otočí k mojí nejlepší kamarádce a vezme jí kolem ramen.
A ty mě odstrčíš a zapalíš si další cigáro.
Dokonce tě i v noci bombarduju smskama stejně jako předtim on mě.
A ty mi je potom nahlas předčítáš u piva jako bys chtěl, abych si uvědomila
jak se ponižuju.
Měly bysme tenhle příběh zfilmovat. Haha.

Víš, že jsme měly obě dvě něco s jeho bratrem?
Heh... Tak díky bohu, že já nemam sourozence, protože bysme byli naprosto propojený.

Chci bejt sama, prosim, ať už o nikoho dalšího nezakopávám.
Stejně to vždycky dopadá stejně.

But your empty eyes
Seem to pass me by
Leave me dancing with myself

Nádherná písnička.
Cítím z ní naprostý smíření se vším, vyrovnání, smutně veselý tančení... Sám se sebou.

Tak se podívám sama na sebe a řeknu si "jsme tu zas my dvě, sami spolu, co budem dělat?"

Ten pocit, když jdu od tebe a chvilkama na svejch tvářích cítim tvojí vodu po holení.
Nádherný, ale záchvěvy něčeho nestačej.
A na hřbitov spolu nikdy nepůjdem.

Měla bych přestat začínat věty slovem a.

Prej maj v lidlu... Nějaký dobrý banány.