Srpen 2014

Noční seance

10. srpna 2014 v 4:07 Na památku
Ty máš dnes narozeniny, my máme přání jediný, nespat, nepotřebovat spánek, nespat, nepotřebovat
spánek, hlavně nepotřebovat spánek.

fockin true.

Byla jsem osvětlena, ale pointa sdělení mě minula. Civim do tmy a najednou si civím z očí do neočí s úplňkem,
nejsem paranoidní, ale vypadalo to jako by špehoval.

Co po mně chceš?
Po tobě? Nejseš trochu narcis? Já svítim na celou polokouli a ty věříš, že směřuju jenom do tvýho
votevřenýho vokna?
No jsem tu polonahá, kdo ví jaký zvrhlý myšlenky napadaj tvý krátery.
Hele nevim za koho mě máš, ale je na čase, abych popojel.

Možná se urazil a už nikdy žádnej úplněk neuvidim.
No co, zatmění jsem párkrát měla a neni taková hrůza jak si některý myslej...



Kříž

9. srpna 2014 v 3:02 Kecy o h...hmm
Vždycky mě fascinovaly elfové.
Prej vypadam jako jeden takovej, což mě potěšilo, protože je považuju za krásný
a vznešený osoby, i přestože neexistujou.

Jako já. Taky neexistuju. Jen se přenáším ve svý podstatě od domu k posedu, občas si (po)sednu
doprostřed cesty, natrham v dešti kytici něčeho s názvem připomínajícím paní po stopě pátrající,
učitelku výtvarný výchovy, objevím mrtvý zvíře anebo úchvatnej pohled z kterýho bych bez váhání
vytvořila vzpomínku, dívám se na místo, kam jsem jednoho zasněženýho zimního dne utekla od školy
a spolužáků anebo čtu za chůze a nechávám si vnucovat od stařenky žvásty, zkurvený kecy o
Ježíši- spasiteli.
Mluvte ženská, on přijde a zachrání nás, ale to už tu nebudu ani já, natožpak vy. To už tu vlastně
nebude nikdo až on nás přijde zachránit.
To už tu nebudou ty krásný lesy, vody, nebe, peklo, ráj, žádná Eva, Vašek, Adam, žádná bílá orchidej
a elfové taky vymřou, ačkoli ani teď neexistujou.

Hovno tu bude a možná ani to ne.
Kromě elfů mě fascinuje poslouchat cvrkot a psít štěkot, obojí v noci.
Bejt někde v hajzlu a nechat si tohle znít.
Vtahovat při tom do sebe vůni přírody a odhazovat do ní odpadky... Musíme si užít posledních chvil
sebedestrukce, protože, zlatíčka, pak se to tu stopro rozjede, Ježíš sestoupí na zem, vidim to tak,
že osvětlovači z toho udělaj parádní show, a vytáhne nás ze sraček.

A mně je to vlastně naprosto u prdele.
Chci se dívat na toho druhýho a přejíždět bříškem prstu po jeho elfím uchu.

Crazy shit

7. srpna 2014 v 6:43 Kecy o h...hmm
Každej je rád divnej takovym tim ulítlym způsobem, že jo?
Jako do some crazy shit with friends.
Jasně.

No tak já jsem divná tim druhym způsobem.
Ten, co se vyznačuje tim, že už nemáte potřebu upozorňovat na něj ve zbrusu novym statusu,
maximálně si o tom napíšete malej úlevnej článek na bloček... Nebo do deníčku.
Vlastně spíš víte, že pokud nechcete,
aby vás ostatní považovali za asociála a opravdivýho podivína musíte to ututlat. Všechno!
Jo.