Nechtěnej cynismus

1. června 2014 v 0:51 |  Kecy o h...hmm
A vůbec. Prostě mám jenom chuť se sem nějak vypsat, ale nedokážu to.
Jako bych byla nějak zablokovaná. Vůči svěřování se.
Sedim a uvažuju jestli by mi bylo líp, kdyby bylo něco jinak.
Uvažuju nad tím jestli vůbec po něčem toužim. Jestli je něco, co by mě vůbec dokázalo
upřímně a naplno pobavit, dojmout, uvolnit, vyrazit dech.
Nad tím jestli mám některý z těch lidí, který považuju za svý blízký doopravdy ráda, jestli
mi na nich vážně alespoň trochu záleží nebo jsou to jenom kulisy, další bezvýznamná součást
mýho života.

Protože někdy mám pocit, že jsou mi jejich osudy, oni samotný, zbytek světa i já naprosto u prdele.
Všechno je mi u prdele. Někdy přemejšlím nad tim jestli bych brečela, kdyby zemřeli.
A mám strach.
Mám strach, že ne.
Mám strach, že se ani neumím vážně do někoho zamilovat, ani zakoukat.
Ikdyž se o to moc snažím. Snažím se mít někoho ráda, pomáhat ostatním, dělat jim radost.
A možná že vypadám jako docela ochotná a milá holka.
Ale necítim se tak.
Cítim akorát to, že čím víc se o tohle snažím, tím víc zjišťuju jak moc mě všechno otravuje.
Jak moc je ta starost o něco povrchní. Předstíraná.

Přemejšlim nad tim jestli je se mnou všechno v pořádku.
Protože už se dlouho necítim jako někdo.
Den ode dne. Tam a zpátky. Emoce se nedostavujou.

A pak si řeknu jak moc jsou tyhle myšlenky absurdní.
Je ti 15náct, na záhlaví máš SpongeBoba, bereš to vážně?
Směješ se a brečíš skoro pořád, tvoje nálady se střídají jako nevim co, protože kurva seru na
přirovnání.

Ale přesto se cítim tak neuvěřitelně prázdně až je to zoufalý.
Zároveň... Kdo teď přijde a řekne mi jestli je moje hlavička v pořádku nebo jsem vadný zboží?
Kdo mi řekne jestli tyhle pochybnosti přeceňuju nebo podceňuju?
Komu se svěřim? Kdo se bude starat?
Ale to nechci, nechci ani zemřít, chci se nikdy nenarodit.
Nevím ani proč, měla bych bejt spokojená, ne? Cítit se dobře.

Necítim. Cítim se jenom neuvěřitelně, nepopsatelně mrtvě.
A můžu to napsat. Tady mě nikdo odsuzovat nebude.

Cítim se odporně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 1. června 2014 v 7:02 | Reagovat

Asi... Je lepší přístup starat se. A nestarat se, že se staráš. Ale stejně je to, no, v pořádku. Nebo tak něco.

2 Molly Molly | 2. června 2014 v 23:08 | Reagovat

[1]: No... Anebo je to jenom nějakej momentální pocit.

3 sw sw | Web | 8. června 2014 v 14:09 | Reagovat

Cítí se nás odporně víc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama