Květen 2014

O jako

20. května 2014 v 23:14 Kecy o h...hmm
Všechny ty zápisy, všechny jsou na nic.
Na to se rýmuje panic.
A to mi připomání jeden příběh.
Bohužel jsem líná ho napsat a stydím se za ně.
Za všechny. Za ty příběhy a za moje myšlenky.
Ani rýmy už nevymejšlim.

Původně jsem to ani neměla v plánu.
Tohle nemá bej melancholická, chaotická básnička.
Abych vyvedla lidi z omylu.

Kdo vlastně poslouchá všechny ty romantický písničky s happy endem?
Osamělý, šťastně, nešťastně zamilovaný, naivní, barevný zlý roboopice?
Já? Odkdy? Která z těhle možností jsem? Roboopice?
Otázky, samé otázky.

Kdybych měla ohodnotit svoji náladu od jedné do deseti.
Dala bych (y)
Ještě jedno nádherný, láskyplný, oddaný slůvko a jde to ze mě ven.
Zrovna když jsem zjistila jakej jsem romantik.
A pochopila jsem, že se to dá brát i jinak než jako nadávka.

Obama je iluminát

1. května 2014 v 14:00 Kecy o h...hmm
Spánek je nutný zlo. A jakožto zlo ho mám ještě docela ráda, ale...
Nesnáším to uléhaní s myšlenkama na pana Vzdáleného a na další píčoviny.
Nesnáším, když je noc a všechno vypadá mnohem přitažlivějc, jenže jsou asi tři hodiny,
nikdo tu pro mě neni a já mam chuť jet dál, ale něco v hlavě mi říká, že ráno se budu
cítit fakt zle. Mam tisíckrát větší chuť vylézt z baráku a jít něco dělat než ve dne.

Nikde žádný lidi. Dokonalý.

Na druhou stranu, miluju i brzký rána, takže je to docela složitý, to vám povim.