Duben 2014

Kruhy v životě

8. dubna 2014 v 18:14 Kecy o h...hmm
Jsou větším oříškem než kruhy v obilí.
Víte, já nechci žít život jako všichni. Vzít se, mít děti, pracovat, bejt otrokem systému, možná se
rozvést, možná mít další děti, čekat na důchod, na dovolenou, na to až vašim sousedům shoří dům.
Ale je to začarovanej kruh. Dostat se z něčeho takovýho jako je normální život plnej
závazků, který nemůžete jen tak nechat, je nemožný (není, ale pro všechny ty omezený malý človíčky,
který těžko můžou něco podniknout jo). Nejděsivější ze všeho mi přijde, jak se všichni navzájem
hlídaj, aby ten druhej nevystoupil z roztočenýho kolotoče.
A ještě děsivější je, že si každej možná sám nalhává, jak moc by to odlišení a odvážení se k něčemu
jinýmu, riskantnímu a naivnímu, ale přesto tak osvobozujícímu pobouřilo známý, rodinu, kamarády.
Ikdyž vlastně... Neni nejděsivější právě to, že většina lidí ani neví, co by to mělo bejt?
Každej určitě tápe, každej kdo má na první pohled obyčejnej, možná docela spokojenej život.
Každej z nás chtěl určitě někdy dělat něco jinýho, něco po čem by si na konci života neřekl:
Tohle byla zkurveně dlouhá nuda. Něco po čem by ležení na smrtelný posteli nebyla úleva.

Obdivuju osoby, který věděj, který aspoň maj tu představu, někam směřujou.
Víte, já skončim jako jedna z těch, co bude ráda když se uživí. Zapadnu jako ozubený kolo.
Mám potenciál k něčemu? Jestli jo, tak o tom nevím, neumím ho využít, ztrácim se.
A to jsem prosim ještě na začátku života... No jak se to vezme. Sebevrahy chápu čím dál tím víc.
Jak to říkal ten feťáckej učitel z Half Nelson?

Jsem součást stroje, ale když jsem já. Jste i vy. Můžeme být proti stroji, ale stále jsme jeho součástí.
Pracuji pro vládu, pro školu, ale zároveň jsem proti spoustě jejich nařízení.

Pravda.