Březen 2014

I´m back, bitches

31. března 2014 v 21:46 Kecy o h...hmm
Nadpisy v angličtině zní prostě líp. Bitch je krutopřísný slovo.
A já jsem se rozhodla téměř po měsíci napsat článek, ačkoliv nevim naprosto o čem.
Na večerní vykecávání už jsem si holt jednu osobu našla a bejvá to nejlepší část mých dnů.
Molly teď bude mít menší výletní období. V sobotu do Brna (kurvakurvašílenejvýlet), za tejden
do Prahy a pak... Pak dva dny po sobě na přijímačky. Takhle moc jsem si asi ještě nikdy nezavýletila.

Výlety.
Nedůvěra.
Honba za láskou.
Krása nesmírná.
Literatura.
Zejtra dones tu knihu.
Je drzá.
Ano, to jsem. A Ráda.
Místa na kterejch jsme zanechali nejrůznější vzpomínky jsou nebezpečný.
Protože to je něco, co nás vlastně tvoří, tak proto asi máme potřebu se na ty místa vracet
a tvořit tam vzpomínky nový.
Nebezpečný je to protože nás vlastně tvoří něco, co už třeba ani neni. Jsme nic. Nejsme nic.
Sedíš přesně na tom samym místě jako si seděla před několika měsícema a přemítáš
nad vším, co se změnilo... Tohle místo ne. Až na ten dřevěnej stůl, kterej už tam neni.
Díkybohu. Doufám, že shořel v pekle, protože je pro mě vzpomínkou největší...

Co děláš? Tvořím vzpomínku.

Podchytit v zárodku

8. března 2014 v 7:39 Kecy o h...hmm
V zárodku, to je třeba.
Jsem škarohlíd? Chtěla jsem zkusit napsat něco pozitivního. Nejde to.
Muj blog je asi na vylejvání těch sraček.... Ve skutečnosti umim bejt pozitivní, umim si na to hrát,
snažim se, abych tu pozitivní náladu přenesla na ty, co jí nemaj, usmívám se, pronášim ty fráze,
uvolnění nálady, hééj, měj v piči ne? (až mě to sere, ale prostě to tak je)
Když si tady pročítam ty svoje články, úseky, zárodky něčeho, tak... To nejsem já.
A to je dobře.

Moc dobře vím, jak na mě. Zodpovědnosti, plnění poviností a pořádkumilovnosti se naučim jedině,
když mě necháte s člověkem, kterej je stejně otřesně (ne)zdatnej, co se týče těhle poviností.
Jsme si tak podobný, že bych radši vysmejčila celej barák, vyluxovala i stropy a splnila ťip ťop
všechny důležitý body v seznamu do kterýho bych si úhledně zapisovala, co je třeba dnes udělat
(dva smajlíci za sebou) než, aby se s nim moje povaha v tolika věcech shodovala.

Ale stejně. Zapomínám pořád. Dobře vám radím, nikdy nenechávejte doma dvě osoby, který si
nedokážou zapamatovat, že mají nakapat nějaké svinstvo psovi do uší a.... Teď si nedokážu nějak
vzpomenout na ty další věci, co mám dělat... Ehm.

Čau, už mě to nebaví.
Polibte mi prdel.
Chyťte to v zárodku.