Leden 2014

Tak jaký jsou ožralové?

26. ledna 2014 v 11:52 Kecy o h...hmm
Co se stane, když někomu ujede vlak?
Momentálně asi jenom stojím u kolejí a přemejšlím nad tím, že...
No vlastně nevím, protože jenom stojim a čumim.
A divím se, že jsem v hajzlu.

Takže přijímačky z matiky budou v obou školách na který jsem chtěla? Jop.
Takže fotr vyhrál. Necham se jako ztracená ovečka dovléct na ten zkurvenej pohovor
na gympl na kterej mě stejně nevezmou. To že jsou lehký "přijímačky" jak oni tomu říkaj
neznamená, že jsem předem přijatá. Budou si z těch lidí vybírat.

Oh, mam sice předsudky, ale ta škola je prestižní, pro děcka s ambicema a prachatýma rodičema.
Nevím, co mi tak moc vadí na tom, že by mi otec platil školný... Vždyť neví co s prachama.
Asi mě sere, že si přeze mě chce plnit sny, který jemu nevyšly, asi od něj nechci takovýhle milosti,
ačkoli pro něj to vlastně neni nic, asi mě sere, že jsem jeho poslední zkurvená naděje.
Neměla jsem tady bejt. Neměla jsem se narodit. Muj život se řídí podle toho, že jsem jenom
omyl. Jasně proč ne, zašoustáme si. Hele seš těhotná!

Fákt díky mami, že si se od něj nenechala přemluvit, abys šla na potrat, za svůj život jsem ták vděčná!
Jo, mrzí mě, že mam ke všemu tenhle přístup, ale zabít se kvůli tomu nepůjdu.
Měnit se nehodlám. Neni to tak lehký. Co si sakra všichni myslí?
Nejseš šťastná? Tak proč s tim něco neuděláš?
A co? Jak můžete bejt všichni tak chytrý, hmmm?
Co je jim vlastně do toho... Nikdy si nikomu nestěžuju, že si všechno poseru, jedině lidem, který
mě chápou a nepotřebujou mě zásobovat debilníma radama. Anebo sem na blog, jak piča....
Tak proč vám to tak vadí?

Dívaly jsme se včera s děvčátky na starý fotky. Fotky s Ke. a tak...
Vzpomínam na ten vztah strašně ráda. Taková naprosto hloupá dětská láska. I ten rozchod byl
tak pohodovej a na tři měsíce jsem si mohla přijít jakože k někomu patřim...
Směšný, je to idiot. Štve mě, že mi nikdy nenapíše a překvapuje mě, jak v klidu bych s ním mohla bejt
"jenom" kámoška. Vlastně chápu to, taky bych mu nenapsala, je to dost divný...
Oba dva bysme si uričtě mysleli, že ten druhej chce pokračovat, ale protože nechce ani jeden
z nás... Hm.

Jo, teď jsem se uklidnila.
Všechno bude dobrý.

Taková "normální" noc. Viděla jsem P. máti po dlouhý době střízlivou. Nádherně maluje, ukazovala
nám svý obrazy a docela pohodově se s náma bavila.
Pak zavolala do večerky, aby si objednala chlast a řekla, že nám dá tři pivka, sama od sebe.
Tak jsme jí to šly vyzvednout, P. jí tam chodí docela často, prodavač ví, že má matku na vozíku.

Ožralové jsou strašně směšný. Hlavně ty, co vždycky jsou ve večerce.
Už ani nevim, co nám všechno říkal, ale musela jsem se hrozně smát. Myslel si, že ten nákup byl
pro nás (ve skutečnosti jenom z poloviny, heh).
Holky, dávejte pozor, jsou tady všude kamery.

Pan Gordy.

P. dostala šílenýho rapla. Se vším házela, rozpůlila si klávesnici,
pak otevřela okno a všechno vyházela na střechu.
Za dveřma zní nějaká pohodová písnička od Fun. a kvílející opilá máma. Když říká ty hnusný
věci, tak mi zní jde vždycky mráz po zádech. Ožralové jsou zlý a sprostý.
E. seděla vedle mě, vypadala jakoby jí právě přivezli do nějakýho ústavu a strašně se smála,
Přišlo mi to dost creepy, těžko bych si vybavila, kdy jsem byla v divnější situaci.
A tak jsem byla mezi něma a pokuřovala si Vícesračku.


Známe se dlouho a dobře. Začlo to tak, že jsme před sebou začly prdět.
Pak už prostě nemáte, co skrejvat...

Vylezly jsme na střechu a schazovaly jsme kusy klávesnice a nějaký plechovky dolů.
Někdy ráno to uklidim, víte co...
Byly asi dvě hodiny v noci? Nasranej soused otevřel okno a začal sprostě nadávat.
Ráno se tak obtěžoval, že došel pro všechen bordel a náhazel ho před dveře P. bytu.
Vlastně to mohl rovnou hodit do popelnice, ale... Asi to měla bejt pomsta nebo tak něco.

Kdyby v tom činžáku bydleli nějaký slušný lidi, asi bych se nedovolila se jim vysmát, když
na vás celý rozespalý píčujou, ale ten dům je plnej strhanejch blbů bez práce, co většinou
potkávám s krabicákem v parku na lavičce, v tom lepšim případě. Jinak jsou to spíš feťáci.

Tak co?...

Kdo se směje naposled... Ten už se pak smát nebude, ne?

24. ledna 2014 v 13:28 Kecy o h...hmm
Já už chci další sérii Californication!
Nah, je fakt, že sedmá řada bude asi pěkná břečka, protože
seriály prostě zpravidla jdou s kvalitou do kopru, jak přichází
další a další díly. Vlastně je to tak i u filmů....
So what?
Je to prostě Californication a to se dokoukat musí!

Páni.
Prohlížela jsem si fotky Madeline Zimy (sakra, to je divný, mam to vůbec skloňovat?)
a až teď jsem zjistila, že to je ta samá herečka, co hrála nejmladší dceru pana Šefílda
(kdo má hledat, jak se to píše?) v Chůvě k pohledání.
Jo sledovala jsem Chůvu k pohledání...
Heh, a já jsem si říkala koho mi ta herečka, co hraje v Califonication mrchu připomíná...
No, máma mi řekla, že v tom seriálu vypadá trochu jako já.
Ne v Californication. V Chůvě k pohledání, kde je ještě malá a roztomilá.
Smutné.
Deal with it...

Každopádně je tu jedna věc.
Ta herečka má trochu divnej tvar obličeje.
Řekla bych, že trochu "palacatej".
A víte co!?
Miley Cyrus má taky takovej divnej tvar ksichtu.
Když tohle lidem říkam, tak na mě každej čumí jak na idiota,
ale... Víte co?
Spoustu lidí už mi řeklo, že jim Miley Cyrus připomínám!
Ha!
"Placatej" obličej, chápete?
Je to tam, a jsme doma. Páč já ho mam taky.

Jo, jsem asi blbá, ale to přesvědčení, že mam já, Madeline Zima a Miley Cyrus
stejně divnej tvar obličeje, mi nevyvrátíte!
Nikdy!

Jen tak mimochodem...
Opravdu se teď o tý twerkovací královně říká, že je punk?
Nemám slov.
Možná, že když má holka kátký vlasy, divnej tvar obličeje a sedí na demoliční kouli
tak je to známka punku, ale upřímně - o něčem takovým slyšim poprvý.
Vlastně bych si docela se zaujetím poslechla od lidí, který tohle řekly,
co to ten punk vlastně je.

No... Punk. To je když máš vlasy nahoru, hrajou tě každejch pět minut v rádiu,
a v bulváru píšou o tvejch bradavkách.

Skoro.
Jdu se pohřbít.

AUTOportréty

15. ledna 2014 v 20:55 Na památku
Aneb, kdyby někdo uvažoval o nekvalitě snímků, je to tím, že jsou všechny pořízený z auta.
Ano, tentokrát mam aspoň výmluvu -.-




Tak takhle to vypadá v nebi...

11. ledna 2014 v 17:55 Kecy o h...hmm
Je pravda, že to nebylo poprvý, co mi policajtský auto svítilo do ksichtu...
Ikdyž tentokrát jsem neměla tu možnost si poslechnout otrávenýho chlápka, jak na mě mluví
svym povýšeným a výsměšnym hlasem.


Vim, co si říkaj... Ach ty děti! Jsou k smíchu. Naše úloha je ukrást jim kus pěknýho večera
pod nekonečně moc hvězdama s dvěma flaškama něčeho nezákonnýho. Heleď! A zabavit
kabelku, co tu nechalo jedno z nich, když zběsile prchalo o něco neohrabaněji za svýma
druhama.

Byl to krásnej pocit. Už vim, jak to vypadá v nebi. Takhle to vypadá v nebi!
Je to jedno velký neznámo, oslepující světlo, jenom to ostrý bílý světlo, co tě pronásleduje.
Neni podstatný, co je za nim, nejde o to, že tam sedí dva (představuju si je vysmátý, nevim
jak oni, ale já bych byla, bavilo by mě dívat se do těch ustrašenejch obličejů, musely jsme
vypadat jako zbrklý srnky přebíhající přes silnici) muži zákona (chacha, takový hezký oslovení
si moc nezaslouží).
Nechala jsem tam tu blbou kabelku!
Otočila jsem se, ale pořád jsem viděla jenom zářící nebe, nevim jak bylo daleko ode mě.
Možná metr, možná víc, ale vracet se by nebyl nejlepší nápad. Uznávám, že nechat jim tam
občanku, peníze a vložku v přední kapse taky neni ideální.
No... Nedá se svítit. To nemůžem, viděli by nás.
Uběhly jsme sotva pár metrů od místa činu a sešly jsme dolu po schodech.
A zase jenom pár metrů do toho nejtemnějího rohu, ne že by to bylo nenápadný, ale nic
lepšího tam nebylo... Nahoře za zídkou se svítilo, dole, kde jsme byly schoulený v tom rohu,
kam se chodí chcát asi půl metru před náma problikávalo světlo.
Jdou sem, jdou sem... Maj to jenom kousek, popojdou pár kroků a promítne se jim pohled na
čyři schoulený malý děcka, zastaví se, obrátí na nás baterku. Bude to v prdeli, ale bude to
směšný. To naše mžourání do neznáma. Možná, že řeknem brýden a necháme se odvézt na
záchytku.

Nic. Místo toho nastalo ticho neticho, sbor udejchanejch sípajících hlasů, občasnej šepot
a cinkot prázdnejch flašek dolíhajících z toho místa, kde jsme se před chvilkou poklidně bavily
o svejch bejvalejch, nebo co. Cinkot prázdnejch flašek dopadajících na dno koše.
V tu chvíli jsme asi všechny myslely na ten chlast vsakující se do hlíny. Bumbej, tohle si asi
nedáváš moc často zemičko naše.

Pak odjeli.

Zbytek večera stál za hovno.

Už se opravdu velice těším až si půjdu do ztrát a nálezů pro svojí kabelku.
A taky se moc těším až na ně vybalim tu svojí chabou lež, že jsem jí v parku nechala někdy
odpoledne a když jsem se pro ní pak večer vracela (hahahah, po několik hodin mi nedocházelo,
že u sebe nemám pár důležitejch věcí, ženiální), tak tam bylo pusto prázdno a...
Opravdu? Říkate, že u ní byla včera večer nějaká děvčata a že jedné z nich jsem byla neuvěřitelně
podobná?

Páááni! To je, to je neuvěřitelný... Ne pane strážníku, to jsem nebyla já! Ne, ne, ne!
Jsem z toho strašně nervózní, vim, že dokud budu zatloukat a držet se svojí pravdy, tak mi nemůžou dokázat,
že ta zdrhající, vystrašená srnka jsem byla fakt já.
Ale... Ach, kurva. Budu tak nervózní, že budu schopná přijít, přiznat se, přiznat se ke všemu i k ukřižování
Ježíše, nadiktovat jim adresu holek a nakonec vykřiknout z plnejch plic... Koupil nám to můj bratr!
A to všechno bez toho, abych je pustila ke slovu.

Jde bejt víc v hajzlu? Nemyslim si, nejde.

1. ledna 2014 v 19:26 Kecy o h...hmm
Ale jo jde... To já jen tak, když už poslouchám toho Smacka...
Další sračkovitá hudba, kterou si pouštím s radostí. Heh.

Silvestr nedopad špatně... Mohlo to bejt mnohem lepší a vlastně taky horší, nu.
Proč se nepochlubit, že? Ovšem fotky našich ksichtů by snad bylo lepší neukazovat.


Jo, Hančí Fontánů chutnala jako nesčetněkrát zrecyklovaný zvratky a ta první fláša chlastu
zleva obsahovala nejspíš hnusnej sirup... Ničemu jinýmu věřit nehodlám.

Na náměstí po ohňostroji bylo plno známejch, přítomnost většiny z nich mě docela potěšila.
Bejvalej spolužák, kterýmu jsem (proč sakra?) vlepila ošklivou facku, E. se kterou jsme měly
zakalit, ale nějak to nevyšlo. Byla jsem s ní jenom chvilku, pak mi utekla mrcha a může za to
druhá E., protože za mnou přitáhla ať obšťastním svou přítomností R., kterej si stěžoval, že
všichni okolo jsou v párech a on jedinej sám. Hahaha.

Popravdě, taky jsem nebyla zrovna v nejlepší náladě, když jsem seděla sama na lavičce a
sledovala jsem, jak se ostatní líbaj se svojí druhou polovičkou a nevědí o zbytku světa.