Prosinec 2013

Poeticky a stále o hovně

30. prosince 2013 v 21:05 Kecy o h...hmm
Bylo krásný vidět po tak dlouhý době absolutní tmu.
Jít svojí ulicí, dívat se do toho neznáma a vnímat akorát cizí kroky, co se ke
mě pronikavě blíží, rozhlíhaj se okolo. Vim, že to neni nikdo, kdo by mi mohl ublížit.
Jenom normální člověk, co si kráčí z nádraží a nemá potřebu mě okrást nebo mi jakýmkoli
jiným způsobem ublížit. Jeden obyčejnej kdosi s nákupní taškou z Lidlu.

Je to dobře?

Cítim se mizerně.

Zhasněte lampiony, lampiony já chci vidět tmu...
Nebo tak nějak to bylo, co?
Ale už svítí. Světlo děsí víc než cokoli jinýho.

Manifík

27. prosince 2013 v 6:57 Kecy o h...hmm
Tak... Co teď?

Seděla jsem se známym na lavičce a bavili jsme se o záhadách, ufo, duchové, divný úkazy.
Možná takový dvě hodiny, baví mě řešit tyhle věci, jednoduše proto, protože mě
to zajímá a pak, nepřipadám si u toho tak blbá. A známej do toho je očividně ještě
větší blázen než já.
Když vyprávěl nějakej příběh, kterej někde četl nebo slyšel, tak to bylo jako by mi
to předčítal.

Pamatoval si každej rok, název místa, kde se to, o čem vyprávěl odehrávalo, jména lidí,
názvy experimentů. S jeho mluvením se dost mísily uječený hlásky silně nalitejch
holek skákajících do křoví a jiný divný zvuky...
Takhle se někdy chováš taky... Možná už nejsi tak hrozná, snad už to neni tak často...
Nemysli na to, z toho vyrosteš, to zvládneš...

Tttttooomášišškyt, dojdeš pro tu trááávu?

GO! Poslední cigáro, dožrat brambůrky z kterejch mi pak bude blbě, sebrat se a padat domů!
Neotáčej se, tohle divadlo už vidět nechceš... Každej by měl vědět, kdy nastane jeho správnej čas
na spakování se.
**************************************************************************************************************
Hehe... Emo rap?! Vážně?! No jinými slovy by se to dalo nazvat jako písničky kluka, kterej si prostě
vylejvá srdíčko recitováním. Emo rap. Nu dobře, mam tenhle song nějakym zvrhlym způsobem ráda.
Dělá v podstatě to samý, co já akorát, že já to píšu... Takže bych vlastě mohla číst svoje články,
dát do toho jakože emoce, víš co... a... a byla bych fakt dobrá. MucíQ, to je ale nápad.
Bude ze mě suprstár.



Čau, já jsem Molly. Chcete slyšet můj příběh, maaaaaaaaan?
Ne? Ne?
Mám tě v piči, mám tě v piči, nepotřebuju žádný bitches.
Jedu si to svoje, jedu si to svoje.
Já jsem velká borka a ty jdi do hnoje!

Fakt, bude ze mně druhej Rytmus. -.-
*******************************************************************************************************
To byla chvilka poezie.
Krakatit začíná dost slibně. Dejte do příběhu zmatenou osobu, která neví, kde je a pořád se jí zdaj
perverzní sny a máte mě na svý straně!

**********************************************************************
Čus.

Střílej

27. prosince 2013 v 5:56 Na památku
Babička mě neviděla asi 10 let.
Babička... Co to plácám, že jo, je to cizí ženská. Nemám k ní naprosto žádnej vztah.
A myslim, že ona taky neumírá touhou mě vidět.
Poslala mi k teď k Vánocům přes otce malou panenku.
Ale, vždyť je jí 83, to už je asi člověk... takovej zmatenej...nebo?
Ale proč ne, aspoň někdo mě má ještě fakt za dítě.
**************************************************************************

Nenávidím ty malý opálený kurvy, co se procházej po našem městě. V houfu jich
bejvá tak 6, v letech asi tak od 11ti do 15ti. Ty nejtlustější mívají i v zimě tílka ze
kterých jim leze odpudivej rosol a obtáhlý legíny s leopardím vzorem.

Ale co vám to popisuju, znáte je, známe je všichni.

Tenhle druh sestavy jsou jediný cikáni, který se mě kdy všímali. Já nevím, ale pokaždý
když je potkám, tak do mě začnou neuvěřitelně zmrdit. Jen tak z principu, nejspíš.

Včera jsem vycházela z obdchodu a připojila jsem se rovnou za jednu takovou skupinu.
Nikdy, nikdy jim sama od sebe nic neříkám. To mě naučila maminka: "Tvař se mile a mysli
si o prdeli." Však ony po chvíli vždycky spustí samy. Silně pochybuju o tom, že znaj vůbec
moje jméno

Prodrala jsem se přímo jejich skupinou a pokoušela jsem se jich nedotknout.
Cítila jsem, jak se mi okamžitě zvyšuje tep.
Já bych si tak přála, aby do mě někdy jedna z nich trochu strčila nebo něco...
Jenom, abych jim mohla dát aspoň jednu výchovnou. Ale, nechci bejt za psychopata, díky.
Hé, když si sama tak si na náš nedovolíš, hmmm? (Snažím se vzpomenout, kdy jsem jim
naposledy něco řekla, když jsem byla v partě. Mmmm, asi nikdy?)
Usmála jsem se do tmy a odvětila jsem nějakou rádoby drsnou větu, kterou bez tak používá
každej debil a zase jsem sama sebe neuvěřitělně překvapila, jak nasraně zní muj hlas.
Úplně jinak nasraně.

Mimochodem, už vidim je, jak jsou drsný ony, když je potkám a vedle mě jde nějakej kluk.
Nebo jenom víc lidí. To se na mě ani nepodívaj. Bože můj.

Nenávidim je. Pro jejich naprostou hloupost a jednoduchost. Chtěla bych někdy vidět do
jejich zkurvenejch hlaviček. Děkuji za pochopení.

**********************************************************************
Jsem tu se svýma nic moc fotkama. Však víte.


O Tannenbaum

20. prosince 2013 v 21:41
Podstata věci je taková, že jsem vlastně všude zbytečná. Zvykám si. Možná už jsem si zvykla.

Důvod proč nechci chodit pít na veřejný místa?
Protože to pak skončí vytíráním záchodů na bowlingu a chcaním do umyvadla na bowlingu,
když tam vtrhne cizí ženská.
Ne, vůbec ze mě nemluví vlastní zkušenost. Ne, vůbec nemluvím o tom, co se stalo dneska
před několika minutama.

Nepíšu o tom, protože bych prostě chtěla, nepíšu o tom, protože bych měla pocit, že
je to pro svět tak moc důležitý. Píšu o tom z principu a protože už jsem sem dlouho nic
nenapsala. Smutné.

Ale stejně je nehorázně nóbl přitáhnout si do hospody vlastní rum a vytahovat ho zpoza
stolu pokaždý, když máš potřebu dolejt si ho do koly...

"No tak jsem tady. A dáte mi ňákej ten kýbl, abych mohla... vytřít? Protože... Protože já
s sebou normálně kýbli (ten kýbl bez kýblu, jako hrad bez hradu... Tam by mělo bejt tvrdý y.)
netahám, tak já jenom tak, jestli byste mi ho půjčila." Kýbli se mi líbí víc...

My tu čekáme na drink.
Děvčata, kam jdete?
No... My jdeme čekat na driiiiiink.
Dobře, tak já si jdu vytáhnout ruma zpoza stolu...

Ne, stejně to nebylo tak zasraně epický. Nic už neni tak zasraně epický.

Nevim, co to dělám. Netušim, co to dělám. Kde je muj rozum? Tenhle song je u mě aktuálnější čím
dál častějc.
Myslí si o mě (o kom, o čem, 6. pád... tam by mělo bejt n, co?) Myslí si o mně, že jsem skvělá.
Ten se tak šeredně plete. Měla bych se jít zakopat. Nebo aspoň jít čekat na drink.

69Q

1. prosince 2013 v 10:14
Na stole mi leží něco od Karla Čapka.
Trochu smyslu v tom vidim.

Jinak ho nevidim už v ničem.
Teď už je každý ráno stejný. Vstanu a těšim se až si půjdu lehnout.
No těšim... Spíš nevidim jiný východisko.

Něco rozbít, utéct, chytit záchvat, vybouchnout...

To je moc pěkný, ale bylo by mi to k hovnu, momentálně jsem tak prázdná, že
mám chuť si z toho naprosto zoufalýho pocitu vyškrábat oči.

Ale musim se soustředit na školu. Ha.

Nenávidím ty vánoční výzdoby, smetanový andělíčky, jehličí, svíčky, vločky na
oknech, adventní věnec, skořice, hřebíček, vůně pomeranče.

Matka to cpe úplně všude, protože jí baví se s takovýma píčovinama srát
a já uznávám, že to je hezký, ale nenávidím Vánoce.
Co může bejt horší než nudná průměrná rodina, ve který se členové nijak
zvlášť ani nebaví? Zasadit tuhle rodinu do krásný sladký atmosféry, dát si dárky
a tvářit se nadšeně, že se narodil Kristus Pán.

Je mi to všechno naprosto volný, nevidim v tom žádnej smysl (jak neobvyklé u mě, ehm),
ale musim bejt toho všeho součástí.

Vidíte to? Vidíte jak jsou tradice pitomý? Jakej máte vlastně důvod k tomu, abyste
si tahali strom doprostřed obejváku? Oslavujete tradici ve kterou ani nevěříte?

To samozřejmě nebylo mířený na věřící, což by asi došlo každýmu... Hm.
Sorry, fakt ten smysl nevidim. A ne nestačí mi argument, že je to prostě hezký.

Nashlednaou.