Listopad 2013

Sejdeme se na hřbitově

26. listopadu 2013 v 21:46 Na památku

Myslela jsem, že moje známka z matiky je tak 5,555555555555.
Hehe, je to 4,2. To je v pohodě. Asi si říkáte, že jsem blbá. No, je to možný, ale já jsem vážně
téměř spokojenej člověk. A zatím jsem v suchu, protože na obou školách na který se
hodlám hlásit se dělaj přijímačky jenom z češtiny. Což je pro mě jako kdybych nemusela
dělat přijímačky žádný. No... Téměř. Trochu mě rozhodilo, že se nebudou dělat z cizího
jazyka, vzhledem k tomu, že oba ty obory jsou na jazyky zaměřený. No ale stěžovat si nebudu.

Štěstí mi zase nahrálo, je tu docela velká šance, že bych byla na intru s dobrou kamarádkou.
Ano, přesto jak si pořád stěžuju musim uznat, že mám v životě docela velký štěstí. Téměř ve všech
důležitějších událostech. Chachacha, dalo by se říct, že jsem dítě štěstěny, ale bohužel taky Bůh
kreténismu, no vše musí bejt v rovnováze.

Jak jsem napsala sms, kterou jsem psala za P.: Cau, prijd ke hrbitovu.
P: No a ještě mě tam podepiš, aby věděl, že to je ode mně.
Já: Prosimtě to mu dojde...
T: No to jsem zvědavej, co bys dělala, kdyby ti v 10 večer přišla smska z cizího čísla, bez podpisu
ať jdeš ke hřbitovu.

Mě se akorát vybavila scéna z Marečku, podejte mi pero., protože tahle komedie je u nás doma klasika
a ty scény mam odposlouchaný od rodičů, ale ten hororovej podtext mi fakt nedocvakl...

Tož přidávám fotky z jednoho prosluněnýho zimního dopoledne. Slunko sice svítilo, ale že by nějak hřálo už se říct nedá.
Některý z nich jsou celkem nakřivo. Hmm.





Umělec jak banán

17. listopadu 2013 v 1:53 Na památku
Jo jasně lidi, chápu, že úprava na styl pome zvýšit kontrasd dežo, ať to má ňákí barvi
nemusí lahodit úplně všem, protože to je vrchol hnusu a nevkusu, ale ono se asi stalo, že jsem
se do toho zamilovala. Sama z toho nejsem nejšťastnější, ale musíte uznat, že ten přesycenej
strom v záhlaví vypadá fakt intelektuálně a hipster.

I z nevkusu se dá udělat mistrovské dílo!
Záleží na tom, co je podle vás mistrovské dílo.

Mimochodem vzniklo to z této fotky, modelkou mi byl můj oblíbenej zhulka - strom.




Asi jsem už úplně debilní, no.

Když najdete něco, co vás naprosto vystihuje

14. listopadu 2013 v 22:14 Kecy o h...hmm
Konkrétně váš přístup ke všemu.


Tak vystihující až jsem se nad tím musela pousmát.

Pětka ze čtvrletky, oukej. Už tak jsem z tý matiky propadala, tak proč nepropadat ještě víc?
Až do pekel, k samotnýmu Satanovi, zmrdi!
Vzpamatovala jsem se celkem rychle. Řekla jsem si, fajn dáme to na čtyřku, smířím se s nálepkou
dostatečný, na střední mě vezmou, prostě mě vezmou, protože jsem to já, a mě se přece nemůže
stát nic takovýho jako třeba nepřijetí na školu. Stejně tak jako řada dalších věcí u kterých kdybysme
si připustili, že se nám stát vážně můžou, tak bysme z toho asi nevyšli se zdravým rozumem. Jako
třeba nenadálá smrt, nechtěný těhotenství, znásilnění, válka, dům v plamenech atakdále atakdále.

Metafory - semafory

11. listopadu 2013 v 21:02 Na památku
Po více než dvou letech, který už parazituju na blogu jsem zjistila, jak se přidá článek k tématu
týdne. Ta moje bystrost nezná mezí. Tož, chtěla jsem toho využít, zveřejnit nějakej příspěvek a
zároveň zvednout úroveň článků na téma "Kam na rande" (hahaha), ale nakonec jsem zjistila, že
toho není moc, co bych mohla světu sdělit, co se týhle věci týče. Mno, nebudem to lámat přes
koleno, že? Génius holt potřebuje na svoje dílo čas. Ikdyž v tomhle případě se díla nedočkáme nikdy.

Co jinak?

V mým životě se toho děje hodně a všechno jsou to tak kvalitní zážitky a životní zkušenosti, že by
sice stály za to, aby byly někde zapsány pro budoucí generace (a sice jako odstrašující případ),
ale taky to tu pořád nemusím zahlcovat sračkama.

Když bych to tak měla shrnout do jedný věty, cítím se prostě na hovno. Ale to už bych snad ani
nemusela zmiňovat, protože to je jednoduše muj stálej stav.

Musim říct, že ta jedna osoba, co mi dokáže náladu dost zlepšit, těma hezkýma řečma a tím vším,
zároveň v mým životě všechno komplikuje a zamotává. Samozřejmě nemůže bejt něco,
co by prostě bylo bez komplikací. To by nebyl život. Ale těšim se, těšim se na něj a moc.


Jop, a poslouchám Jamese Coula.



A tohle se mi fakt začíná líbit. Především v kombinaci s vražedným pohledem sousedovic psa.
Fakt bezva! Pohled alá jásitujentakstojímnapařezuaupřeněnatebezírám, noaco?