Říjen 2013

Nicneříkají všechno

27. října 2013 v 10:50 Na památku
Ze školy jsem se vždycky o hodině dívala na hodně vzdálenej "ostrůvek", většinou na něm stálá
nějaká osoba ve fialový mikině. Nedalo mi spát, co je to za ostrůvek, za osobu a co tam vlastně
dělá, což je paradox, protože jsem nad tím přemejšlela vždycky ve snu.

Jop, samozřejmě, že ten ostrůvek a osobu nesleduju ze školy do který chodím ve skutečným
životě. Z tý mám výhled na chodník, po kterým se celý dopoledne procházej cigáni, maj to
pár metrů od svýho hlavního sídliště v našem městě.

Tohleto je moje speciální škola ve který sedím jedině ve spánku.

No každopádně, dneska v noci jsem byla na dvorku jakýhosi polorozpadlýho domku, povídala
jsem si se starym dědulou a najednou jsem viděla ten ostrůvek a kluka ve fialový mikině.

Zjistila jsem, že tam pěstuje rajčata.

What the fuck!? Tak já jsem tolik nocí myslela na tajemnej ostrov, abych potom zjistila, že na
něm nějakej idiot pěstuje rajčata a sledujou ho u toho tajný špioni?!

"Otoč se, jsou všude."
*Otáčím se, nic nevidim.*
V hlavě si říkám, že onen kluk je magor a tak si alespoň beru na cestu pár rajčat.

Opravdu, všechny ty fotky jsou o hovně, ale líbí se mi.



Všechno

23. října 2013 v 18:01 Kecy o h...hmm
No ano. Všechno ztratilo smysl. Jsem tu sama se sebou a neni nic, na co bych se mohla těšit.
Mám strašnou chuť si lehnout na koleje a dívat se na hvězdy.

Ne a opravdu jsem k tomu nechtěla dodat... A počkat si na vlak...

Zabít se nechci, to je v pohodě, jen se potřebuju vypsat.

Zhulit se a lehnout si na koleje s někym.
Ovšem nechtěla bych mít takovou tu naprosto vysmátou náladu... Možná spíš trochu
melancholickou a nutící se zamyslet nad životem. Ale zároveň bejt prostě mimo.

Jestli budu ještě vteřinu při vědomí, tak zešílím. Přísahám.
Snažím se myslet na školu a na to, abych něco dělala pro svoje tělo, abych si pořád jenom
nestěžovala jako pitomá husa, která pro sebe nic neudělá. Snažím se něco podniknout,
vyjít někomu vstříc, třeba pomáhat máti a hlavně žít tady. Tady na Zemi a nechodit pořád
do tý černý díry, která se nejspíš vyskytuje někde mezi mýma mozkovýma závitama, protože
já dokážu bejt fakt dokonale mimo a vsadím se o co chcete, že jsem prostě našla nějakou
černou díru nebo trhlinu v čase nebo co to je, aniž bych si to plně uvědomovala.

Bejt jinde je tak snadný, že už je to pro mě snazší než nebejt jinde.

Pořád se snažím, dělat to a tohle a bejt prostě k něčemu a docela mi to jde, ale uvnitř mě
to tak ničí až se mi to fakt přestává líbit.

A přísahám, přísahám, že v pátek vám na otázky odpovídat nebudu.
Budu ležet na kolejích.

Nadzim

22. října 2013 v 21:08 Na památku
-nothing-



Point of bad feelings

21. října 2013 v 0:50








.














Kurevsky, kurvit se, kurva v pytli

15. října 2013 v 23:05 Kecy o h...hmm
Když chci ve větě něco zdůraznit, tak prostě řeknu kurevsky.
Jednou chci někomu říct, že ho kurevsky miluju.
Ale nemyslete si, že tohle slovo používám v každý větě, naopak, čekám na tu
správnou příležitost a pak teprv ho vyplivnu a tvářim se u toho jako gangster
nad písmenkovou polívkou.

Všechno je teď tak na píču. Jiný než dřív.
Plno věcí je stejnejch.
Plno věcí je jinejch.
Já... Jsem ... Génius! Kdo by na něco takovýho přišel?

Když já jsem prostě zmatená a všechno mě to štve.
Je fuk jestli to jsou ty starý nebo nový věci. Všechny mě štvou.

Vím, že mluvim a píšu jak žumpa. Tak kdyžtak sorry, jestli nemáte rádi vulgaritu.
To mě mrzí.

Je tak směšný, že jsem ještě před nedávnem byla tak šťastná.
Ale já jsem to věděla, věděla jsem, že se to zase vrátí do normálu.
Věděla jsem jak to všechno dopadne, že budu psát tyhle kokotiny na blog,
že všechno zešediví a nastane stereotyp, dokonce i moje myšlenky a pocity
se den co den opakujou. Sakra, vždyť já bych vám tu mohla popsat jak se
cítím, když vstanu, když jdu do školy, když jsem ve škole, když jdu ze školy...

Na co se (ne)těším, na koho myslím, proč brečím, proč nejdu probůh spát
dřív než ve 3 v noci, proč se usmívám, když sedím u počítače.

Věděla jsem, co zbyde z mýho "štěstí". Já se vším všudy. Nebo spíš bez všeho
všudy. Bez energie, bez chutě do něčeho, bez vůle, bez nadějí.
Na druhou stranu...
Když seš pesimista, tak tě nikdy nic nezklame.

Insane, insane

13. října 2013 v 18:54 Kecy o h...hmm
Tenhle víkend byl jeden velkej fail. Od páteční přespávačky (Polštářová bitva, hraní
flašky, koukání se na film a lakování nehtů... Přesně tohle jsme nedělaly.) až po nedělní
rozchod. A to buďte rádi, že jsem nepopisovala sobotu, ikdyby jen takhle ve zkratce.

Mám jednu filozofickou otázku... Zajímalo by mě jestli je horší bejt jediná zhulená
mezi střízlivýma nebo naopak. Včera jsem zažila tu druhou možnost a jsem z toho fakt rozpačitá.
Aneb když si jen tak odejdu pro brambůrky, vrátím se a oni mě hledaj a schovávaj se přitom
před cajtama, který tam mimochodem nebyli.

Jo a i kdyby tu byli, proč jste se před nima schovávali?
No... A jó, vlastně! Vždyť je teprv 8 večer...

A ten rozchod, no... Jsem přicházela na místo, kde jsme se měli sejít a měla jsem na tváři
úsměv, těšila jsem se jak ho obejmu a tak a pak jsem viděla jeho výraz a bylo mi to jasný.
Bylo mi to jasný, ale přesto jsem se tvářila jako dement, kterej netuší vo co gou.

Měl tak trochu slzy v očích, což mi udělalo strašnou radost... Jo, to zní divně, ale bylo to
poprvý, co ke mě nějak výrazně projevil emoce. A to, že za mnou kvůli tomu dojel je taky
hezký. Hlavně, když si uvědomím, že existujou zmrdi, co od tebe bydlí pár ulic, ale nemaj
koule na to, aby se na tebe podívali a řekli ti to do očí a on to udělal i přesto, že to od
sebe máme 10 kiláků a jeho kolo se mírně rozpadá.

Ale dneska si přišla na čas.
Hm, to brzo.

Chvíli to bylo rozpačitý, bylo trapný ticho, ale pak jsme si normálně začli povídat, takže
jsem fakt ráda, že jsme v pohodě. Mrzí mě to, ale pravda je taková, že v jeho životě
se jednoduše nenajde čas na holku. Zabít se kvůli tomu nepůjdu a podřezat snad taky ne
(sorry, nedošlo mi, že jsem napsala takovou sračku, samozřejmě vím, že zabít a podřezat se
je to samý... ehm), takže to bysme měli. Život pokračuje.

Víš, co? Od tý doby, cos mi řekla, že mám hnusný psy se mi nějak přestali líbit.
Sakra, vždyť já jsem jim dokonce už i řek, že bych s něma nejradši vytřel jaký jsou to
košťata... Nejhorší je na tom, že už mi to řeklo spoustu lidí, ale když si to řekla ty,
tak... No, fakt díky. Kvůli tobě se mi nelíbí mý psi!

No upřímně, přesně tohle jsem měla v plánu už od toho momentu, co jsem tě poznala.
Zlepšit tvůj vkus na psy. Když už nemůžu zlepšit tvůj vkus na hadry, na hudbu
a na ty ostatní věci.

Už se těším až se spolu potkáme na nějaký chlastačce, opilý a zmatený a pak přijde úlet.
Říkáte si, že mi hrabe?
No to uvidíme o příštích prázdninách. Protože to se určitě na nějaký chlastačce
potkáme a budem opilý a něco se stane. A pak řeknem, že úlet je jenom úlet a budem pokračovat
v našich životech. Lalalala.

Fotosoutěž. Téma domov. Netušila jsem, co bych měla vyfotit
a pak mě na poslední chvíli osvítil takovej chabej nápad.
No co.

Včera dneska jsem přidala do článku reklamu na vitafit Orangensaft a dneska na Quiksilver.
Dobrá náhoda, tak si říkám, že bych to tak mohla dělat do každýho článku, aby to vypadalo, že jsem hustá
a mám sponzory.

Chtěla bych vám ukázat tento krásný balón.
Samozřejmě, že to se přidávám jenom kvůli tý reklamě. Ehm, ehm.

K článkům usedám jedině s džusem vitafit Orangensaft.

13. října 2013 v 2:40 Kecy o h...hmm
Co byste řekli někomu na kom vám záleží a víte, že chce udělat něco špatnýho, možná vám to
dokonce sám oznámil a je jasný, že když mu to nevymluvíte, tak tu věc udělá?

Je to řečnická otázka. Vlastně se neptám.

Je to její život, ale to neznamená, že jí nemůžu říct svůj názor na to, co chce udělat.
Já ji dokonce do toho života můžu i kecat.
Od toho jsou přátelé.
A vlastně jí nic nevymlouvám, protože to nemá smysl, jenom jsem jí promluvila do duše.
Dřív jí to vadilo ne?

Až to budeš šňupat, tak si na mě vzpomeň a vybav si ten nejnesouhlasnější výraz. Tak!

Neříkám, že kdyby to jednou zkusila, tak jí hned budu považovat za špínu feťáckou a
jánevímcoještěkurvakoštěponožkarododendron, ale myslím si, že jí znám dostatečně
dobře na to, abych mohla říct jakou má vůli, jak se bude její vztah k tý mňamce vyvíjet,
zvlášť když ta "kámoška" to může vzít kdykoli bude chtít a má i jiný věci.
Ten problém je v tom, že ona neni ten typ člověka, co by to jenom zkoušel.
A sere mě jak ještě před nedávnem říkala, že by nic tvrdšího nezkusila a jak byla strašně
zapřísáhlá proti těmhle věcem.

Jsem ráda, že v mym okolí nejsou takový sračky, protože pokušení je sviňa.

Jo a nejsem pokrytec. To že hulim a chlastám neznamená, že nemůžu odsuzovat tvrdý drogy.
To že jdu špatnou cestou neznamená, že se musim dát na horší.

Rozmyslete se než mi předhodíte nějakej argument.

Když si to po sobě tak čtu, tak zním jak největší moralista a jakože mi to hodně vadí co?
Ale faktem je že to mám docela v piči na lehátku, protože pořád je to její život.
Jasně úplně to na tom lehátku nemam, ale tak z poloviny jo.

Scheiße. Teče mi Orangensaft po bradě, jawoll ich spreche dojč und ajn zwei dréj. Hitler.
To jsem se naučila za ty dva roky a dva měsíce, co chodím na němčinu.

hovno, hahahaha

10. října 2013 v 18:11 Kecy o h...hmm
Já nevim. Já nevim, proč jdu v neděli zhruba v jedenáct večer kolem zrcadla a zčistajasna
mě napadne, že bych si mohla ušmiknout vlasy, který mám už skoro po prsa a velmi si na jejich
délce zakládám. Každopádně, když jsem si takhle radikálně změnila účes naposled měla jsem
dost špatnou náladu a teď v neděli jsem ji měla taky.

11. května 2012 taky večer jsem si ostřihala ofinku, mám to zdokumentovaný na blogu :D

Teď mě fakt mrzí, že jsem si je takhle zkrátila, vypadám o dost mladší a přecejenom... Vážně
jsem chtěla dlouhý vlasy, vždycky jsem po nich toužila. Ale když si vezmu pozdě večer něco
do hlavy, tak to prostě musim udělat. Držela jsem v ruce nůžky a chvíli se na sebe dívala do
zrcadla. A pak jsem to prostě udělala.

No všichni říkali, že mi to šluší, což se divím a všichni si mysleli, že to je od kadeřnice.
Ale stejně nenávidím svoje sponntání nápady. Kdyby mi to aspoň vážně slušelo.

Když jsem šla spát s novým účesem, měla jsem z toho dobrej pocit, že jsem to dokázala a
že třeba dokážu změnit i jiný věci v mým životě, když jsem dokázala tohle. Probuzení se v
ranním šeru a s pohledem na mlhu za oknem se moje nálada zkurvila a pak ještě víc když mi
došlo, že moje vlasy leží na stole v pytlíku. Bylo to jako vystřízlivění.

Cestou do školy jsem se dozvěděla k čemu údajně málem došlo v sobotu a bylo mi z toho zle.
Jestli je O. takový hovado, že by se se mnou líbal jenom, proto aby naštval P., tak...
To už se nedozvíme, říkal, že to chtěl udělat, ale to byl opilej a naštvanej. Jenže to ho samozřejmě
neomlouvá. Myslím, že by to neudělal, ale je hnusný, co všechno může vyvstát člověku v hlavě
a je hnusný, že se nezamyslel nad tím jestli bych mu na něco takovýho přistoupila.

Samozřejmě, že bych to udělala, dopomohla bych mu k jeho plánu naštvat jeho holku, která je
jen tak mimochodem moje nejlepší kamarádka a zároveň podvést svýho kluka.

Bylo by mi to k hovnu a ještě bych tím zradila dva lidi, který mám ráda, ale proč ne?
Začíná mě mrzet, že to neudělal, s chutí bych mu jednu vrazila už jenom za tu myšlenku.

Ovšem P. taky neni bez vinny, oni dva se tak navzájem uráží a pomlouvají až to bolí...
A nejvíc mě trápí to jak na tom teď je. Samozřejmě se nedokážu dívat na její ztrápenej výraz,
ale ty její kecy o sebevraždě... Kurva, ona někdy tim životem tak proplouvá a na všechno mrdá
až to neni hezký, některý ty problémy si způsobuje jenom a jenom sama a pak mluví o tom
jak se půjde zabít! A to jak vždycky všechno překroutí k horšímu, když je v depce?
Třeba jako teď, že jí prej chtěj vyhodit ze školy a nakonec se dozvím, že to vůbec neni tak
horký jak říká... Akorát se bojím, aby to tentokrát nebyla pravda.

Mrdat, mrdat, mrdat. Tohle na ní nenávidím, nenávidím, nenávidím.

Nemůžu jí v těhle náladách utěšovat. Potřebuje probrat. Já vim, že to má hodně těžký. Nedokážu
si její situaci ani představit, ale... Blablablbalbalblablblab. Tohle jsou jenom kecy, vypisuju se a
neni to za účelem, aby to někdo četl a napsal mi sem svůj názor. Teda jestli to někdo přečte a
napíše mi sem svůj názor, tak mi to nevadí, ale často mi pod články (když už mi tam teda někdo
něco napíše) píšete, že nechápete jak myslím tohle a tamto. Nedivte se, tyhle články jsou taková
samomluva, je to jako kdybyste poslouchali cizí rozhovor do kterýho nejste zasvěcený. A já to sem
nepíšu, proto aby to někdo chápal, ale protože mi to pomáhá. Tak proto to nechápete. Ovšem reakce
mi nevadí, ještě aby mi vadily, když to píšu na blog, kde si to může přečíst kdokoli...

Jsem strašně nervózní.
Potřebuju zejtřek, potřebuju aby mi vysvětlila jak je to teda s tou školou, potřebuju slyšet, že je
to všechno úplně jinak než jak mi to psala v afektu, protože v afektu je to vždycky všechno jinak.
Jsem strašně v hajzlu když vim, že je v hajzlu.

Přiznejme si to. Mám vztah na hovno. Přemejšlím, že s tim skončím. Proč udržovat něco, co je na
hovno?

Matka si myslí, že jsem pošahanej závislák, když sedím tak hodinu nehnutě u kompu a ťukám jak
magor do klávesnice. A vypisuju se tady z pocitů a nějak nevim jestli se fakt tak cítím, nebo se
tak jenom "chci" cítit, nebo já nevim, přijde mi to všechno nějak instantní.

Končím, protože nemam sílu pokračovat... Ummm, si zase malá nanynka vylila srdíčko.

Nešťastná neděle

6. října 2013 v 21:56 Kecy o h...hmm
Ke. nepřijel. Slušně mi to zkurvilo náladu. Ikdyž, náladu mi zkurvil spíš ten důvod proč nepřijel.
Odpověděla jsem mu prostřednictvím trošku nevrlý ale stručný textovky.
Žádná reakce.
Byla jsem pochopena?
Dotklo se ho to vůbec nějak? Doufám, že jo.
Vyříkáme si to někdy?
Bude vůbec kdy?

A tak jsem trávila den s člověkem se kterým by mi bylo nejlíp. Jenomže neni možný s nim bejt.
Budu ho tady na blogu nazývat třeba... Kamarádem.
Rozhodli jsme se, že si založíme účet na jedný stránce plný vykozených mladých dam
s naivitou pohádkových princezen.

Kreativní kentaur

4. října 2013 v 23:49 Kecy o h...hmm
Konečně mě zase po takový době nicnedělání obletěla múza.
No... Ona i ta moje múza je jenom líná čůza, ale darovanýmu kentaurovi na vocas nehleď, že jo?

A Vypsanou Fixu zbožňuju čím dál tím víc. Ty texty, to je síla. Inspirujou mě, pronásledujou,
maj prostě pravdu - a to je hodně velkej kumšt, aby taková surrealistická smršť písmen dávala
smysl. Tady je vidět, že si s tim autor dává práci a že nenapíše jen tak nějakou hovadinu
"tak, aby to prostě vypadalo jako umění".

Mimochodem mám takovej úzkostlivě - radostnej pocit, že ty texty mě vážně doslova pronásledujou...
Když to byl kus textu o bagetě (která hraje v mým a v životě mých přátel velkou roli, ale to vy nemůžete
chápat, hlavně, že oni to chápou), tak jsem si říkala fajn, pořád je to jenom kus textu o bagetě, že jo?

...co asi bude dál
jestli vůbec nic
anebo bageta...

Ale když to byl kus textu o kelímkách z automatu (který hrajou v mým a v životě mých přátel velkou roli,
ale to vy taky nemůžete chápat, hlavně že oni to chápou), tak jsem si říkala fajn, to už je vážně zajímavá
náhoda...

...A kolem byl svět,
který byl správný
a s kelímkama z automatu...

Vy se jistě smějete, ale kdybyste věděli jaký role hrajou v našem životě bagety a kelímky z automatu, tak
byste zavolali vymýtače ďábla.

A dokud jsem naplněna múzou musim nakreslit Márdiho portrét a portrét Kurta podle předlohy na který
vypadá jako anděl, a portrét Goga a taky bych si mohla potřetí zkusit tu Twiggy, protože na poprvý byla
její hlava moc úzká a na podruhý zase moc kulatá. Do třetice všeho dobrého a zlého, že jo?

Psala jsem si s takovym milym klukem. No a teď už si s nim nepíšu. Informace roku ty pýčo.
Když on očividně nemá takovej zájem jako na začátku.
Já nevim, co mam říct na ty další situace.
Chtěla bych poznat nějakýho mně podobnýho člověka. Ale ne podobnýho tim způsobem jakým jsou mi
podobný některý jiný lidi. Chtěla bych potkat někoho, kdo je jako moje křehká, citlivá, umělecká,
na knihách a na krásný hudbě závislá stránka. Ikdyž bych neřekla, že to je moje stránka.
To je spíš nějaká úplně jiná bytost ve mně, která se projevuje jenom, když ví, že jí nikdo nevidí.

No a taky mám nějakou depresi, ale to já vždycky touhle dobou.

A právě poslouchám třetí písničku Vypsaný Fixy, která ukradla kus textu z mýho života.

FUCK. Ale o tom už radši nic...

Sexy tájm, že jo.

Pokud tuto ženu znáte, tak si z ní nedělám srandu. Mám jen radost z jejího mrštnýho jazyka.
Ale vy jí neznáte, že jo no...