Srpen 2013

Už jste...

22. srpna 2013 v 0:11 Na památku
...Někdy přemýšleli nad tím, že když si ženská s velkýma prsama vezme hlubokej výstřih, tak na ní nadávají,
že je děvka a když si ženská s malýma prsama vezme ten samej výstřih nadávají, že do něho nemá co dát?

Logika!

A můžu vypadat jako děvka kvůli očím? Protože jednou mi někdo řekl, že můj pohled (nebo něco v mých
očích) tak působí. A údajně to nebylo myšleno kvůli tomu, jak jsem nalíčená.

Ok.

Ke svýmu osobnímu životu se nevyjadřuju, protože moje morálka a hrdost je v píči.
A o tom se mi nechce vyjadřovat. Mlask.

Ale nutno dodat, že jsem pořád šťastná. Ikdyž ne na dlouho. Přichází chladný rána, což znamená, že přijde škola.
Škola znamená odchod člověka, kterej pro mě tolik znamená a kterýho vídám dva roky den co den a taky zkoušku
vztahu s Ke. Začínám mít strašný pochybnosti. K čemu jsou vlastně tyhle lásky v dospívání? Všechny ztroskotají.
(Dobře, všechny ne, ale pssst...)
Když si uvědomím, že můj momentální život bude za pár let jenom vzpomínka, co vypadá jako sen, tak...
Budou nový lidi a přijde moje jiný já. Moje další životní já. Kolik už jsem jich za život vystřídala?
Je strašně těžký smířit se s tím, že po nějaký době se začnem objevovat ve společnosti úplně jinejch lidí.
Vždyť i my už budem někdo jinej a na naše dřívější já už budem jenom vzpomínat.
Je jedno jestli v dobrým nebo špatným, ale budem na sebe sami vzpomínat jako na cizí lidi. Jak kdyby to nebyla
naše osoba. To samý tělo, jeden život...

Možná ten text ani nedává smysl, ale vim, jak jsem to myslela. Zajímalo by mě jestli by to vědělo i budoucí.


Bluf

14. srpna 2013 v 10:01 Na památku
Nedávno tu byly fotky s mákama. Asi den po tom, co jsem ten článek přidala, jsem překecala bráchu,
aby mě tam vzal znova a myslím, že jsem nafotila ještě trochu lepší fotky.
Jo a dovoluju si říct, že jsem idiot, protože jsem teď několik dní ty fotky hledala v počítači a už jsem
si myslela, že jsem je vymazala a pak mi došlo, že jsem je měla ještě ve foťáku. Facepalm.



Slívka, co se nedožila svých desátých narozenin

12. srpna 2013 v 14:06 Kecy o h...hmm
Byla to taková malá placatka, valašská trnkovica, kterou jsme měli schovanou ve špajzu ještě před tím než
jsme se přestěhovali. V šestý třídě jsem se s P. sice ještě tolik nebavila, ale říkaly jsme, že si dáme dárek
na Vánoce (vyměňujem si je každej rok ve třídě). Ona to sice myslela z prdele, ale mě napadlo, že čórnu
tu malou lahvičku, co máme vzadu ve skříňce, zabalím ji a prostě jí to předám ve škole.

Ale jak jsem říkala, ještě jsme se spolu moc nebavily a mě bylo najednou blbý jen tak za ní přijít, takže
jsem se na to prostě vybodla a slívku jsem si vzala zpátky domů.

Potom ležela skoro tři roky v mojí skříni mezi sešitama a časopisama bravo (bleju velebnosti... BRAVO?) , pořád
stejně zabalená a netknutá...

2. srpna na kámošově oslavě (datum vím, protože ten den jsem o tom psala na blog) jsem P. jen tak meziřečí
řekla, že jsem jí v šestý třídě chtěla dát slívku, ale že jsem si to nakonec rozmyslela, takže to mám pořád
schovaný. A ona jenom čuměla a říkala, že jsem to teda držela v tajnosti docela dlouho.

O pár dní později jsme dělaly chlastačku o který jsem tu taky psala a my jsme si s P. řekly, že bych tam tu slívku
(či co to je, bylo to celou dobu zabalený takže jsme fakt netušily...) mohla vzít.
Tak. Konečně jsem tu tajemnou lahvičku trochu provětrala, ale že bysme ji otevřely to fakt ne. Měly jsme každá
vlastního ruma, takže... :D
Když jsme s holkama ráno došly na Promenádu (celou noc jsme byly na altánku, kterej je asi kilák za městem),
zjistila jsem, že jsme tam dáreček nechaly. Nu, ještě ten den ( ve čtvrtek večer) jsem se pro něj vrátila
a nosila jsem ho s sebou v kabelce (jak spitka) až do soboty :D
V sobotu, teda 10. srpna. To jsem měla narozeniny. Ten den jsem šla taky ven s P. a řekly jsme si, že když už
mám tu placatku u sebe tak byste to mohli (konečně) rozbalit.

Věříte na znamení?

9. srpna 2013 v 15:30 Kecy o h...hmm
Já ne, ale občas se objeví něco o čem bych řekla, že to znamení je. Teda kdybych na ty znamení věřila.
Třeba když jsme s Ke. šli na Ajvu... Sedli jsme si na lavičku a naproti v kempu začali hrát I want to break free.
Dík, hezky načasovaný.

Ve středu jsme s P. seděli a čuměli do blba. Řekly jsme si, že bysme něco podnikly. Tak jsme zašly za El.,
sbalily jsme saky paky, prachy, chlast, cíga, mikiny, nakoupily jsme, vyrazily do altánku a tam jsme strávily noc.
Dole dělali táborníci bobříka odvahy, tak jsme šly za nima a potkaly jsme Mikuláše!

On teda říkal, že je strašidlo, ale stejně už se týhle přezdívky nezbaví. Chvíli jsme tam s nim pokecaly, čórla
jsem mu propisku (památka), udělaly jsme spolu fotku (a zjistily jsme, že je to hezkej Mikuláš :D)
Pak nám nabídl nějaký ovoce a já jsem říkala, že nás to buď otráví nebo zdroguje.
Ráno se potvrdila moje druhá teorie. O tom za chvíli...

Chcalo a byla bouřka, takže jsme měly dobrý světelný efekty na naší přírodní diskotéku.
V noci jsem vyvolávala párek v rohlíku (těžko říct proč zrovna tohle) a El. říkala, že se něco stane.
Ráno se její teorie potvrdila a o tom právě teď.

Už můžu píchat

5. srpna 2013 v 18:53 Kecy o h...hmm
Abych to vysvětlila...
1) Chtěla jsem přilákat úchyláky.
2) Stejně lžu. Můžu až za 5 dní.
3) Ať už je to jakkoliv vulgární věta, to že je originálnější než "bude mi 15" jí odepřít nemůžete.

Fajn, o sex mi stejně nejde. Kdybych chtěla tak můžu třeba ve 13 jako ty "převelice vyspělý,
malý-velký kurvičky", že jo? Protože řekněte mi někdo... Dá se to uhlídat? Zaleží prostě jenom na tom nejlepším
vědomí a svědomí tý holčiny, která se musí sama rozhodnout, jak naloží se svojí vagínou. (heh)
Jo, mluvím tu jenom o holkách. Kluci... Kluci většinou nejsou v postavení malý naivní bytosti, která si myslí, že
bude víc dospělá, když to bude dělat. Pfff. Ach, ti chlapci! Ti jsou z jiného těsta.

Ne, nechci si tu hrát na chytrou. Píšu to především protože... Sama nedokážu určit jestli dělám správnou nebo
špatnou věc. Ok, sama jsem naivní a nemám pořádnou vůli, nedokážu dost dobře odolávat... ehm určitejm věcem.
Ale chci mít nějakou cennu, důstojnost, nechci s tim začít sotva mi padne 15...
A on... Znám ho pár tejdnů. Jasně, že říká, že mě nechce do ničeho nutit, ale to říká úplně každej.
Nejvíc mě sere, že nemůžu věřit sama sobě. Netušim, co udělám.
A jak mám vědět, co je správná chvíle? A kdy si nevinný holky nechaj šáhnout na prsa?
Jo. To je stupidní otázka.
Když to bude správná chvíle, tak to poznáš. Když to nebude správná chvíle, tak to taky poznáš.

A fakt závidím těm holkám, který sex vážně odpuzuje a říkají, že nikdy nebudou nikomu kouřit a jánevímcoještě.

Další dementní článek. Dej si facku pyčo!
Až zejtra přijede K., tak mu musim říct, že jestli strávíme víc jak hodinu (nenácházim pro tuto činnost slova po
jehož vyslovení nebo jenom napsání bych se neznechutila) na lavičce, tak si budu připadat zmateně, ztratim
pojem o čase a hlavně kontrolu sama nad sebou. A taky bych neměla čistý svědomí, protože nad těma nadrženýma
párama na lavičkách jsem vždycky ohrnovala nos.

Vidíte? Já jsem tu obětí! Chudinka malá, nevinná! Politujte mě!

uigítuí

2. srpna 2013 v 22:46 Kecy o h...hmm
Miluju jeho. Miluju prázdniny. Miluju lásku. Miluju tohle všechno. Miluju P. Ano, miluju.
Miluju šplhání do stromů. Miluju chlast. Cítím se šťastně a možná ne na moc dlouho, ale to je fuk.
Mám chuť dělat tisíc věcí. A všechno to miluju. Všechno. A nejsem opilá. Ani trochu. Vážně. Ani sjetá.
Nic. Prostě jen tak, zničehonic jsem šťastná.

Ale nejvíc ze všeho mám chuť na řízky.

Vážně jsem střízlivá...

Nikdy neříkej nikdy

1. srpna 2013 v 10:53 Na památku
Poslední dobou dělám věci o kterých jsem dřív říkala, že je nikdy dělat nebudu.
Taky jsem říkala, že nikdy nebudu říkat "nikdy neříkej nikdy".
Přišlo mi to hrozně klišoidní, ale teď si říkám, že neexistuje menší počet slov, kterej by líp vystihoval
pravdu. No ale pořád si to nehodlám dát za rámeček na zeď a říkat: "Sire, totto je mé motto."

Nejsem takovej ten typ člověka, co by pořád poučoval a nechával ze sebe padat moudra.
Konec konců... To už víme všichni.

Uf... Včerejšek byl...Zajímavý. Bohužel nenacházím správný slova, který by ty pocity vystihly.
(Teda pár mě jich napadá, ale přijde mi že slova by to akorát zničily)

Miluju ranní fotky...