Červenec 2013

Reportáž a něco navíc

29. července 2013 v 22:27 Na památku
Když pro nás jeli moje rodiče:
Aha a tohle je vono jo? Ta klubovna.
No.
A tam se jako sejdete a povídáte si jo? (ironie, ironie a ještě jednou ironie)
Ehm... Nooo, heh. Prosimtě neboj, žádný orgie se tam nekonaj.
(Ani nebudu dodávat, co jsem si myslela v duchu)

Jo a zjistila jsem, že v létě spí hodně lidí na lavičkách.

Vyfotila jsme jenom dva, ale mohla bych ve sbírce pokračovat.
Jo a sorry, že jsem tak zlá.

I můj pes ví, že je lepší si lehnout do měkkýho...

Říkala jsem si jakej debil postříkal všechno kečupem. Samozřejmě to byl F. s D. A vůbec... Vždycky když si říkám
"jakej debil" tak jsou to nějaký kámoši.






V neděli

26. července 2013 v 23:24 Kecy o h...hmm
V neděli, v neděli, v neděli.


Zpátky

26. července 2013 v 13:30 Na památku
Tohle je poprvý v životě, co bych chtěla vrátit čas, abych si mohla něco prožít znova a ne proto, abych
to změnila. Vrátit a přetočit. Zpátky. Zpátky k sobě...



Až se vrátim

25. července 2013 v 12:58 Kecy o h...hmm
Až se vrátim budeš nalitá.
Byla jsem přesvědčená, že nebudu.
Když se vrátil ležela jsem schoulená v křesle v klubovně, kde pospávali další opilci
a nehodlala jsem se zvednout. Byl tam celou dobu u mě. Chvíli mi ho bylo líto a přemejšlela jsem
jak moc se nudí.

Tramtadadá. Jsem fakt ráda, že jsem ho nepozvracela, protože je teplej, měkkej a hezky oholenej. (ehmm)
Ok, nemusela jsem se před ním tolik opít. Sakra, vyprávěla jsem mu, co jsem všechno dělala dřív.
A hlavně... Pořád jsem se omlouvala a říkala jsem jak jsem blbá, protože mě to fakt sralo.
Opakování. Opakovat se to je nejhorší věc, kterou může opilec udělat (skoro).
Takže ti na mě nic nevadí, ani tohle?
Ne.
Kecáš!

Asi bych si to měla užívat, protože až se budem znát dýl, tak mu na mě něco vadit začne.
A pak se na mě vykašle. Heh.
Vim, že znim hloupě (dilino!), ale prostě se bojim, protože...

Počkat? To jako vážně? Teď si tu začnu vylejvat srdíčko?
Oh, tak jsme se všichni porozplývali nad tím jak je Molly zaláskovaná a můžem to tu rozpustit.

Smrt všem koťátkům!

Ten obrázek se mi líbí vážně jen o trochu víc než písnička.

Střípky

23. července 2013 v 10:00 Na památku
Teda fotky, který jsou takový rozdrobený u mě doma. Dávám je dohromady. Ale jenom se nedělejte!
Všichni jste na to čekali.



Šťastná?... Řekněme, že docela spokojená

22. července 2013 v 22:26 Kecy o h...hmm
Protože šťastná jsem nebyla už dlouho. Určitě vím, co chci. A až to budu mít, tak řeknu, že jsem šťastná,
protože to poznám. Pořád si pamatuju ten asi 5 minutovej pocit před pár rokama. Ten nezapomenu.
Nestěžuju si, nebrečím, většinu těch špatnejch věcí a věcí, co mě trápí držím v sobě, protože to je pro
mě lepší. Když řeknu nejsem šťastná, říkám to normálně, ne ztrápeně. Možná tak úplně bejt šťastná
neumim, možná jsem zvyklá na tohle a určitě si myslím, že člověk nepotřebuje bejt nutně šťastnej k tomu,
aby měl dobrej život. Já ne. Tak z poloviny si tu cestu ke šťěstí blokuju sama a zbytek je prostě... život?

Život je to, že jsem neměla nejlepšího otce, život je to, že ke mně vždycky nebyli všichni férový a hodný,
život je to, že pro mojí nejlepší kamarádku už nejsem na prvním místě. Život je to, že jsem takováhle
a cítím se na hovno i kvůli věcem, který by třeba jiný lidi neřešili.

Jsem ráda, že jsem za něco ráda a že se třeba někdy na něco těšim.

Jsem ráda, že mi narostly vlasy a že dostanou k narozeninám debilní hru, kterou ale miluju a že se někomu
líbim a že si můžu dát cígo a sledovat kouř stoupající k nebi, že si můžu otevřít knížku, že jsem doma
sama, že mě někdo obejme, že si občas přijdu jak rebel, že si s někým povídám a máme stejný názory,
že něco skončí, že se můžu vožrat jak dobytek a že naděje, protože banán.

Samozřejmě, že převažujou ty momenty, kdy mě něco sere nebo jsem smutná, ale... No vlastně žádný ale
neni. Takhle to prostě je. Tečka.

Dobrou noc.

Jo a ještě něco. Strašně se těšim na kámoše až zase přijede v srpnu, až čornem ruma v penny a pak půjdem
chlastat na Muchomůrku. Ve škole mě vždycky strašně sere a vůbec je to takovej hyperaktivní idiot, co
má navíc než vypadá a sere všechny a sere mě, ale je to náš pihatej fotbalista.
(Sakra, jak já budu litovat tohohle odstavce až mi K. bude zase v září ničit propisky a nervy.)

Jak se stát hipsterem rychle a levně

18. července 2013 v 10:35 Kecy o h...hmm
Proč píšu tento článek? Protože si myslím, že jste trapný a nemáte žádnej swag. Tak jako já než jsem přišla
na to, co je opravdu cool. Byla jsem nevýrazná a nudná. Žádná crazy girl.

Nikdo mě neměl rád, nikdo mě nikdy nepozval na pořádnou party hard a o těch krásných nagelovaných
klucích se štýlem jsem si mohla nechat jenom zdát. A pak jsem si řekla "Okej děvče, budeš emo."
A tak jsem byla emo, protože tihle lidičky mi přišli strašně citlivý a uctívající svoje pravidla.
Upravila jsem se tak, abych vypadala jako oni, ale mělo to spíš negativní ohlasy. Lidi si mysleli, že jsem si
prostě zapomněla dojít k holiči a že mi ujela ruka s černou tužkou. A emaři už stejně byli out.

A pak jsem je viděla! Byli krásný, happy... A hlavně, jejich image byla dokonce založená na tom, že
jim "něco" ujelo, že si zapomněli ostřihat vousy nebo že vypadají jako bezdomovci v barevným ohozu.

Byli to hipsteři. A víte co? Bylo těžký vypadat jako oni, ale dokázala jsem to a netrvalo mi to tak dlouho.
Nakreslila jsem si na prst kníra a dávala jsem si ho pod nos, abych byla cute a crazy. Vysklila jsem dědovi
jeho obří brejle, protože bez obřích brejlí neni hipster hipsterem. Dvě hodiny jsem se třela o lavičku,
aby moje džínová bunda dosáhla takovýho toho obnošenýho efektu a taky jsem se vyválela v
kaktusech, aby to mělo díry neasi! A nakonec jsem v zoo ulovila zebru a udělala jsem si z ní legíny.

Pokud ještě neuznáváte tento hustopřísnejkrutomývalovskej stájl, tak šup šup, pohněte!
Už?
A teď?
FAJN.
Jestli už jste stáhli zebru/geparda/tygra z kůže a nejdou po vás ochránci zvířat, tak můžeme pokračovat.
Poučím vás o poslední věci, kterou musíte udělat, abyste se stali naprosto originálním jedincem, kterej
rozhodně nekopíruje další americkej swag (nééé).
Jde o to jak se vyfotíte. Můžete mít všechno z toho, co jsem psala výše a ještě něco navíc, ale nikdy
nebudete hipsterem dokud se nebudete umět vyfotit jako on.

1. Buď budete mít nějakej crazy účes anebo zimní čepici s bambulkama.
2. Samozřejmě to chce ještě ty brejle (ty co vidíte na fotce jsem ukradla čtyřletýmu synovci.
3. Knír! Na fotce jsem ho neměla, protože se mi smyl z prstu, tak jsem ho dodělala v malování.
4. Musíte držet kávu Starbucks. (Pořídím dodatečně)
5. Upravte to v Instagramu (nebo v malování) a dejte tam nějaký efekty jakože vesmír a jednorožci nebo co.
6. Slaďte to a tvařte se nějak hustě.


Tadá!

Odcizení

17. července 2013 v 17:50 Na památku
Dřív bych ani neřekla jak lehce se můžou dva lidi odcizit...
Dokud se mi to taky nestalo.
Zbyl mi po ní jenom top bez ramínek, kterej se mi válí ve skříni jako ten kostlivec jak se říká.
Myslím, že tam zůstane dokud budu žít v tomhle domě.
Nikdy ho nevyhodim a nikdy ho nevrátim.

A co ona asi dělá s mým šedočerným tričkem?

Víte co? Aby se neřeklo, že přidávám jenom hovna, tak přidám fotky... Rybaření je vášeň, kterou přenechám
někomu jinýmu, protože patřím mezi ty, co to chápou jenom jako sezení a čumění do blba.
Proč to říkám... Fotky jsem pořídila kolem sedmý ráno, když mě sebou bral bratr na ryby.
My vždycky dokážem skloubit naše zájmy dohromady!

Cestou. Takhle vypadá naše město docela pěkně, ale nenechte se zmást!

"Strom hrůzy" ke kterýmu vždycky obdivně vzhlížím. Ve stavu zhulenosti mi přišel srandovní, což...
Což vlastně neni nic divnýho :D


Ten pocit, když...

15. července 2013 v 22:21 Kecy o h...hmm
...Když o vás někdo, kdo vás skoro nezná a vy skoro neznáte jeho řekne něco hnusnýho.
A pak udělá něco čím se hodně znemožní a vy máte šanci mu to vrátit.

Ne, bohužel nejsem ten typ člověka kterýmu jsou ukradený názory cizích lidí.
A snad i bohudík nejsem ten typ člověka co by "to rád vracel".

A nakonec...
...Bohudík se ke mně dostane jenom málokdy to co o mě říkají ostatní,
protože co uši neslyší to srdce nebolí.

Zapoj fantazii

12. července 2013 v 18:49 Na památku
Já osobně kdybych nikdy trochu neuletěla z reality, tak bych asi zešílela.
Představuju si, že jsem jednorožec nebo princezna Píč nebo, že mě všichni milujou a připojí se ke
mně, když začnu zpívat a tančit na ulici. A měli bysme všichni sehraný kroky a tak, ačkoli bysme
se viděli poprvý v životě a vůbec bysme necvičili ani nesestavovali žádnou choreografii.
Mlask.

Jo... Proč to říkám. Taky proto mám tak ráda, když v úplně nudnym světě objevim takový nádherný
místo jako třeba pole s růžovýma mákama (věděli jste, že existujou růžový máky?)
A ještě radši jsem, když si to místo můžu vyfotit, protože na fotkách to vždycky vypadá ještě
ideálnějc. Sakra, někdy se tam musim vrátit a nafotit mezi těma květama svojí holou prdel.
Proč? Protože by to bylo kůl.