Leden 2013

Abyste věděli vše o mých kočkách

28. ledna 2013 v 20:39 Na památku
Moje rodinka v The Sims 3... Nechápu jak se mi to povedlo, ale jakýmsi záhadným způsobem
jsem jí prostě vymazala. A vůbec mě to neštve. Ani trochu jasný? Oh, kurva jdu spáchat sebevraždu.
Možná kdybych to brala tím pozitivnějším způsobem, tak mám víc času na učení, ale pak se nad tím zamyslím
a dojde mi, že ta moje palice stejně nic nepobírá. A moje lenost je tak nehorázná, že mi nepomáhá ani když
si vyhrožuju s tím, že když se nebudu šprtat skončím na škole pro losery.
Pak mi bude třicet, nebudu mít práci, přátele ani hrdost a skončím na ulici. A co si pak asi budu říkat?
Proč jsem se neučila?

...Nevermind! Toho si nevšímejte.
Asi sem přidám fotky koček, kterejch máme doma jak nasráno a já je vůbec netýrám, víte?

Moje zhulený já a Bubák (jo, jmenuje se Bubák).

Nyan cat

26. ledna 2013 v 15:04 Na památku
Šíleně mě baví hrát The sims 3. A ne, nepřijdu si na to už velká. Baví mě to, protože tam víte kam se váš
život ubírá a popřípadě můžete jeho cestu změnit, celkově tam můžete změnit k obrazu svému téměř všechno,
vztahy tam jsou tak jednoduchý až je to k smíchu. Zkrátka jsou tam věci, který by v opravdovým životě
uvítala většina lidí.

Na druhou stranu simíci znají jenom jednu sexuální polohu. To je depresivní.
Radši přejdem k fotkám.



Umm, nafotíme se nahé?

21. ledna 2013 v 17:12 Kecy o h...hmm
Proč ne? Dělá to přece každá. Je to úplně běžný asi jako duckface. Čímž nemyslím, že by to bylo
normální nebo morální nebo užitežný nebo tak něco...
Prostě je to oblíbený ačkoli to nemá žádnej význam a ve většině případech je to dokonce i nebezpečný
a vhodný pro slečny, který si tak moc přejou přijít o svou hrdost (teď samozřejmě píšu spíš o tom
focení se bez hadrů, ikdyž kačeří ksicht taky neni nic moc vizitka.)

Jo a taky to pořád popisuju dost nepřesně, protože fotit nahý se můžete od rána do večera, když vás
to baví, že jo... Horší je když ty fotky okamžitě nesmažete nebo ještě líp nezlikvidujete foťák kamenem a
poté ho nepošlete do vesmíru, protože co kdyby přišel ten nějakej čaroděj a obnovil by vaše nahý
fotky, který už jste smazali.

Pod perexem je fotka mojí chundelatý kočičky.

Iglú

19. ledna 2013 v 20:43 Na památku
Přesně tak. Dneska jsem se tak nudila, že jsem si šla stavit iglú. Ještě není sice hotový, ale chtěla
jsem si ho co nejdřív vyfotit než se rozpadne (nejsem dobrá stavitelka), ale právě se mi vybil foťák.

Ve fotografickým klubu je téma měsíce vůně, tak jsem dostala nápad a ráno jsem se do toho pustila...
Říkala jsem si, že to bude parádní. Hm, ne že by to bylo nějak zlý.
Problém je spíš v tom, že to s vůní nemá nic společnýho. Nejradši bych poslala takovou starší fotku
ale nevím jestli není právě to stáří blbý...

Tohle je ta z dneška...

No a musim sama přiznat, že tohle vůni nepřipomíná...
Takže jako další možnost jsem myslela jednu z těhle.

A když už jsme u tý mojí akčnosti, tak se hodlám zapojit i do toho novýho projektu Kontrasty.
To už mi problém nedělá, myslím, že fotek který by se daly použít mám dost.
Jinak jsem se chtěla už jenom pochlubit s pár fotkama z rána. Všechny jsou z Promenády (kromě první), jak jinak. :D


Obchody a tak

15. ledna 2013 v 19:28 Kecy o h...hmm
Aneb jak J. obchoduje s bylinkou.

Včera přinesl do školy pytlíčky s trávou a prodával to na chodbě... *Ano, myslím si o tom svý.*
"Prosimtě, kde ty to bereš?"
"Hehe. To jo, já vám to řeknu, vy to rozkecáte a moje kšefty budou v tahu."
V našem městě je pár hlavních "šéfů", který to prodávaj a J. se kamarádíčkuje se všema, ale není jich
moc, takže stejně všichni ví od koho to bude.

Tak mi pěkně vyprávěl, jak dobrej kšeft to má.
"No kámoš mi to prodá za kilo a pak mi dá ještě jednu za dara, protože je to shitka. Já tu shitku prodám
za dvě kila debilovi, kterej mi uvěří jakej je to matroš a tu dobrou, která ma teprv nějakou hodnotu si
vyhulim s kámošema. Dobrý ne?"

"Pfff. Seš debil."
"No, pověz mi nějakou novinku... Jinak, víš komu jsem prodal naposled?"
"Hádám, že nějakýmu debilovi."

Po chvíli za náma přiběhne K., kterej přišel ožralej na odpoledku a uprostřed hodiny zeblil záchodky.
No, teď už to je dva roky zpátky, ale ponaučení si z toho nevzal žádný. Je to pořád stejnej trotl.
Neuvědomuje si, že jeho výdrž je pěkně mizerná a k tomu všemu tráva je pro něj prostředek jak
ze sebe udělat super drsnýho borečka. Čímž jsem chtěla říct, že on je tim debilem, kterej se nechal
takhle oškubat.

Fakt jsem nemohla pochopit, jak J. mohl něco takovýho udělat. Tak za prvý to tomu trotlíkovi neprodal
jenom kvůli pěnězům, ale taky ze škodolibosti. To jsme si všichni dokázali představit jak to bude s K.
vypadat až... No až si tak dvakrát potáhne. Jo a za druhý z toho mohl mít průser i J., protože to jak
K. s tím pytlíčkem mával před celou třídou bylo fakt... Bylo asi tak tisíc příležitostí k tomu, aby ho s tou
kytkou načapali učitelé a já jsem nevěděla jestli se tomu mám tlemit nebo brečet.

Konec konců jednou na tohle riskování hezky doplatí. Ne že bych mu to přála, umí bejt i bezvadnej
kámoš, ale řekla bych, že je to prostě nevyhnutelný. On je totiž ten typ člověka, kterej nepřestane
dokud se nedostaví následky. A možná že se budou muset dostavit několikrát.
A vlastně tu píšu asi o obou dvou spolužácích...

Tak jsme se šly po škole kouknout na Promenádu a vypadalo to přesně tak, jak jsme čekaly. K. byl úplně mimo,
ikdyž měl bejt za půl hodiny na buse a J. se spokojeně usmíval. "Ještě mi trochu zbylo. To budu zase muset
sehnat nějakýho debila..."
Hm. Tak jsme s holkama vstaly a šly jsme dělat zhulencovi oporu. A víte co?
Chtěla bych bejt mimino.
Chtěla bych začít od znova, nebejt zkažená a nemít kolem sebe zkažený okolí. To by bylo fajn.

Světýlka

13. ledna 2013 v 8:27 Na památku
Už takový dva tejdny jsem nic nepřidala, což neznamená, že bych sem nechodila. Jsem tu každej den.
Neznamená to ani, že bych neměla čas. A neznamená to dokonce ani to, že bych neměla co přidávat.
Jé, já bych mohla přidávat až bych brečela. Jsem prostě líná, v tom tkví to kouzlo.

A taky už asi nemám do toho blogaření takový nadšení. Není to tím, že se mi tu objeví tak 3 lidi denně.
To je mi jedno. Mám tu pár stálejch návštěvníků za který jsem opravdu moc vděčná. To je hlavní.
Neni jich 1000 ani 100 ani 50 ani 20... Pff, to jedno. Chtěla jsem jenom říct, že mi zase nejde o čísla,
ale o to, že vůbec nějaký ty návštěvníci jsou, protože stejně se tomu divím. :D
Odbočila jsem od hlavní myšlenky. Já vlastně ani nevím proč už do toho nejsem tak nadšená.
To je asi normální, že vás jedna věc nemůže pořád bavit jako na začátku. Je to stejný jako s písničkou,
kterou si 20krát pustíte a pak už ji ani nevnímáte a truchlíte nad kouzlem, který vás původně uchvacovalo
a teď tam neni. (Jo, to mě štve.)

Mimochodem... Chce někdo Vánoce?