Září 2012

Žába v parku

29. září 2012 v 23:42 Kecy o h...hmm
Střídají se u mě dvě období (teda je jich mnohem víc, ale zrovna chci mluvit jen o těhle dvou).
To první je, když mi jsou veškerý moje zlozvyky a nedokonalosti ukradený a to druhý, kdy si je
všechny uvědomuju... Všechny pěkně najednou. Období, kdy mě tyhle věci štvou a deptají.
Říkám si, že bych s nima měla něco dělat, něco změnit. Dochází mi, jak hroznej člověk jsem.
Jak zle na tom jsem. Áno. Právě procházím obdobím číslo dva.

Reptile

25. září 2012 v 20:17 Na památku
Jo! Zítra jedem se třídou na skládku. Bezva.


Dumbass

23. září 2012 v 17:55 Na památku
"Tak schválně jestli poznáte tuhle pecku. Jednou jsem ji zvládnul zahrát i devět krát za večer."
Písnička ještě ani nezačala hrát, ale to, co řekl DJ mi stačilo.
"Hej lidi musim domu. Fakt už musim."
Loučím se, chytám bundu, co nejrychlej odsud padám. Fajn. Jsem venku, trochu mi hučí v uších.
Už jenom tak trochu utlumeně a z povzdálí vnímám slova tý nehorázný pecky:"Neseď doma pri kompe
poď s nami von..."

Jinak chci jen trochu zpestřit tohle mrtvý místo. Pár fotkama...

Pozitivní podzim

19. září 2012 v 17:55 Kecy o h...hmm
Nechápu proč tolik lidí padá únavou a stěžujou si na hrozný deprese sotva padne podzim.
Teda ne že bych je vyloženě nechápala, ale zkrátka to mám úplně jinak. Já totiž podzim
miluju. Možná, možná víc než léto. No tak začíná škola no. Hm, Bóže. Vy děcka, buďte
rádi za základku. Všichni se tam s váma serou a to nemusíte skoro ani hnout prstem.
Já jen, že mlha, vůně čerstvě spadanýho listí, orosený pavučiny a unavený slunce
způsobujou bezvadnou atmosféru. Možná trochu realistickou... Jakože příroda dává
najevo, že život nemůže bejt pořád jenom krásnej. Podzim se nepřetvařuje jako léto.
A přesto neni, tak úplně morbidní nebo negativní. Jen takovej upřímnej strejda, co vidí
všechno tak jak to je, ale stejně mě uklidňuje, šeptá mi do ouška blbosti a schovává mě
v mlze. A je fotogenickej.

Další věc, to jsou ty deštivý dny! Lidi je taky nemaj v oblibě. Ale tak uznejte že se
aspoň máte o čem bavit... A já si jen přijdu domů, v klidu hodím tašku do kouta a celej
den trávím s mp3 v uších, a s tužkou v ruce. Cítím teplo ohně. Ne že by nám hořel nábytek,
ale tak máme ho v krbu, víte co (to pro ty natvrdlejší). Nebo s dobrou knížkou, nejlíp v
posteli a se šálkem černýho čaje v buclatým hrníčku. A taky se klidně můžu učit, protože
v takovým počasí mě to někdy i baví. Někdy mám dokonce na to učení chuť.

Což je u mně dost divný. A taky je to všechno, co jsem chtěla napsat, ikdyž jsem ještě
hodně věcí vynechala. Doufám, že si to přečte nějakej milovník podzimu, abych byla
pochopena.

Tohle jen taková nic moc z minulýho roku... Jenže letos ještě žádný nemám.



Můj noční rozhovor s 1:19

17. září 2012 v 1:19 Kecy o h...hmm
Chci psát o spoustě věcí a jelikož to prostě MUSÍM všechno napsat právě teď, tak tohle bude
šílenej, chaotickej článek plnej naprosto se sebou nesouvisejících (a bezvýznamných) skutečností.

Po celým dni úmornýho čuchání a znechucování se nad podivným smradem u našeho kuchyňskýho
stolu jsem identifikovala původ zápachu. Banán v mojí brašně. Zneškodněno.

Díky bohu. V sobotu jsme se opili a stále vidíme. Tomu se říká šťěstí. No jo. Na pivo je spoleh.
Kromě toho, že jsem si do půle "mejdanu" myslela, že oslavenec už je plnoletej, zatímco mu bylo
sedmnáct to bylo fajn. Jo a taky kromě toho, že jsme se museli prát o párky, rozbrečel se tam
kámoš a nějakej pán viděl mojí prdel.

Nesnáším Československo má talent. NESNÁŠÍM. Musím to sledovat, ale stejně se u celýho toho
pořadu minimálně tak desetkrát naseru. Je to jako přehlídka těch největších debilů bez kapky
soudnosti.

Stalo se vám někdy, že jste sami sebe překvapili, tak až jste nad tím museli kroutit hlavou?
Nevíš, co máš čekat od lidí. Nejvíc můžeš věřit sám sobě a pak se to stane. Uděláš něco, co ti
vyrazí dech. Nemyslím tím jen něco špatnýho. Myslím tak celkově.
A to co, se mi stalo nedávno, mi dech vyrazilo doslova. Šli jsme do schodů v naprostý tmě.
A najednou mě jen tak chytí kolem pasu a přitiskne k sobě. Fakt jsem to nečekala a vážně jsem
měla co dělat abych... nahlas nevzdychla. Zní to hrozně hloupě, trapně, infantilně, uboze. Aaaa.
Taková malá rozechvělá chvilinka, divná chvilinka. A pak jsem se odtáhla a zasmála jsem se a řekla
mu jen něco jakože je idiot. Ano, melu mimo mísu. Já si jen prostě říkám jestli jsem fakt taková
citlivka, taková zasraná romantická dušička. Stydlivka, ani mu neumím dát nic najevo. Ještě se
naschvál odtahuju a pak nad vším jen moc přemejšlím. A jak mám asi zjistit jakou mám u něj
šanci, když jsem taková kráva pitomá. Blebleble. Zasraný žvásty.

Sorry. Jsem hrozně, hrozně, hrozně trapná. Chovám se jako emo, kterýmu vyprodali všechny
žiletky přímo před nosem.

Prosluněný

11. září 2012 v 19:33 Na památku
Nalepili jsme si na dveře ve třídě plakát Hannah Montany ^^ :D Dokonalé. Spolužák si během chemie
hlasitě stěžuje, že si druhej spolužák strká jeho propisku mezi nohy, a svlíkáme si kalhoty během
fyziky, dneska jsme se museli všichni velkým obloukem vyhybat rajčeti před tabulí. Záhadně se tam
objevilo a nikdo netuší, komu ho zabalila mamča ke svačině a kdo taky může za to, že si na něm
Kačenka málem rozbila hubu, ale jinak jsme dost hodná třída...



Od nule k mínus sto

10. září 2012 v 22:54 Kecy o h...hmm
Tak tohle je snad ještě horší než před tím. Vymazala jsem všechny články, kde jsem o něm psala,
protože mi přišly ubohý. Nesnáším to jak se člověk chová a vyjadřuje úplně jinak, když je
zamilovanej. Ksakru. Prostě už jsem myslela, že to bylo jen jakýsi pitomý poblouznění... Čtrnáct dní
jsem ho neviděla a ten cit skoro zaniknul, ale dneska jsem s nim byla a...
A nevím jestli k němu vůbec něco cítím nebo je to jen žárlivost a snaha o to udržet si svůj... ehm
úlovek? Jo, jo, jo. Zní to uhozeně, ale doufám, že mě chápete. Před tím jsem to byla já s kym si
pořád hrál a koho tak roztomile provokoval a teď si jen tak přijede a ještě k tomu všemu se tak
krásně usměje a řekne, že mě chtěl vidět, že mu bylo jasný, že budu na tomhle místě. Blablablabla.
A pak začne vyprávět o svý spolužačce na střední. Že je to jediná holka v jejich třídě a on je jedinej
s kým chodí ven a je v děsně POHO, chápeš, víš co!
A proč jsem při tom jeho vyprávění mohla puknout žárlivostí? Vždyť to bylo jen poblouznění ne?
Už ho neřeším ne? Žádná láska, žádná láska, žádná láska. Nechci přece žádnou lásku v životě, ne?
Je to jen trápení, noční zírání do stropu, duše mimo tělo a věčný přemítání o ničem.

Abrakadabra

10. září 2012 v 19:52 Na památku
Poslední dobou se hodně zaměřuju na abstrakci, stíny a takový divný detaily a ostatní nechápou
proč vůbec něco takovýho fotím. Jako třeba, když jsme s bratrem na pískovně a před nosem se
nám rozprostírá krásnej západ slunce. A já se asi čtvrt hodiny válím na břehu rybníku v podivnejch
křečích, s nohama ve vzduchu a vystrčenou prdelí a zaostřuju na lístek a nechávám se fascinovat
tím, jak na něm tančí světla odrážející se s vln. A na tý fotce to stejně není vidět. Madafaka bič.

To je on!



OK

7. září 2012 v 20:16 Na památku
Všechno se zdá bejt překvapivě v pohodě, jenom... Ta nudně nudná nuda, stereotyp a nuda mi docela vadí.
Jo a taky, že je hrozná nuda. Myslím, že chcípnu nudou. Už jsem říkala, že se nudím?
No, ve škole ani ne. Jen by to prostě chtělo nějakou akci. Přístí sobotu bude mít D. osmnáctiny a v říjnu
budem jakožto osmáci pořádat Halloween pro páťáky, takže se mám aspoň na co těšit. Teda pokud nás
tam vůbec pustí, pokud budeme strašit my čtyří spolu a pokud klapnou takový ty ostatní sračičky kolem toho.
Hlavně, že se mám kde vykecávat. Dále jsem poslala do takový soutěže v jednom časáku fotky, ale stejně
se neumístím, takže...

A tady je pár jakýchsi fotek... Zachycených ještě před prázdninama. Hm.

Jsem jako pták, na všechno zvysoka seru

2. září 2012 v 22:08 Na památku
Jak nejlíp přežít konec prázdnin? Ignorovat konec prázdnin? Přesně! Dál si pojedem to svý...
Prostě už se těším na zejtřejší brko setkání s profesory a mými milovanými spolužáky :))))))))))))))))))))))))))
Zde pár fotek z jednoho horkého letního dne...