Červenec 2012

V koruně stromů

31. července 2012 v 20:32 Na památku
Nějak dlouho jsem nefotila žádný rostlinky, což je samozřejmě ta nejkrásnější oddychová
činnost. Dneska ráno jsem se teda vydala do parku a něco "nalovila". Uvědomuju si, že takhle
na začátku dne mi dělá focení největší radost a vznikají nejlepší fotky...

Jistě byste také nepřežili bez sdělení, že se hafo těším na zítřek! Doufám, že noční
"spa-ní" pod širákem dopadne podle našich představ. Pro rodiče platí,že já spím u P.,
P. spí u mě a K. spí u J. Jenom řekněte! Kdo tohle nikdy neudělal? :D



Bratr mi řekl, že tohle vypadá jako Shrek:

Já nevim

30. července 2012 v 22:02 Kecy o h...hmm

Mám chuť žít. Velmi silnou chuť. Nedá se to vydržet... Chci říct, chápete mě?
Znáte to? Když je nějaká věc, třeba naprostá maličkost, na kterou se tak těšíte.
Nemůžete se dočkat, bude to skvělý, při každým nádechu vás něco polechtá
v krku, v břiše. Vnímate adrenalin ve všech pórech svý kůže. Musíte poslouchat
hudbu a chce se vám při tom smát a plakat najednou.

Mít tu píseň v hlavě a představovat si svý okolí a němej smích druhých jako součást
jednoho hudebního videoklipu naplněnýho muzikou, tak neskutečně
optimistickou a... Slunce prosvítá vším.

Jaktože jsem ještě nevzlítla?

Celý ty roky jsem lhala sama sobě. A málem bych si uvěřila, ale.... Potřebovala jsem to od tebe slyšet!


Fak jůůůů.

29. července 2012 v 20:54 Kecy o h...hmm
Dnes jsem měla šťěstí na jednu tupou, omezenou hlupačku se zakrslým mozkem.
Její názory, její mluva s tisícem sprostých slov v jedný větě, její tmavě
fialový oční stíny končící těsně pod obočím a její postoj ke všemu...
Třešničkou na dortu byla návštěva blogu Lotty Biondi, jejíž neuvěřitelná povýšenost
a arogance mi vážně zvedá žluč.

Ale pak jsem si vzpomněla na...

Fak jů!

Hudba umí podat pomocnou ruku. Děkuji ti Lily Allen, takovou povznášející
náladu jsem neměla už hodně dlouho, protože najednou se na to dokážu podívat trochu
s nadhledem. Prostě se jen zasmát a mávnout nad veškerou blbostí rukou.
Aaaaa. Najednou si přijdu jako docela inteligentní holka a je to moc pěknej pocit.
Škoda, že mě přejde hned jak mě tahle melodie omrzí...

Šmouha

28. července 2012 v 21:57 Na památku
Za ty svoje zmatený pocity se fakt miluju... Nebyla jsem asi tři dny venku a
hned se mi zdá jako bych promrhala celý léto.

Dva měsíce. Mihnou se kolem tebe, ani nepostřehneš jakej mají ksicht.


Příliš živej sen

28. července 2012 v 8:30 Kecy o h...hmm
Proč všude vidím marihuanu? To už mi fakt hráblo? Nikdy, fakt nikdy jsem neviděla
nějakýho týpka, jak si balí na lavičce v parku brko. Poslední dobou je vídám denně.
Dneska se mi o zdálo. A musím říct, že to byl dost příjemnej sen. Prostě jsem hulila
a viděla jsem všechno zeleně, tak jako v realitě, akorát ten kouř byl trochu výraznější
a tvořil zvláštní obrazce...

Pojď jdeme zpívat!

Okamžitě jsem se probudila, musela jsem mít hodně lehkej spánek, protože to řekl
docela potichu. Okamžitě jsem taky poznala ten hlas. Sedla jsem si na postel a koukla
se směrem k oknu. Okamžitě mi taky došlo, co dělá J. v pět ráno u našeho baráku.
To snad ne. Jsou ale pěkný idioti. Přesně tohle mi provedli i minulej rok o prázdninách.
Akorát jsem o tom nevěděla, protože mě nevzbudili.

Lalalalalalalalalalalala...

A samozřejmě, že jsem poznala i hlas P. Chtěla jsem se zvednout a pokecat. Ale přišla
jsem si jako bych fakt něco hulila a navíc to byl moc rychlej přechod ze snu do reality,
takže jsem musela chvilku jen tak čumět do blba... Asi hodinu.

Kouzlo všech bezdomovců

27. července 2012 v 21:30 Na památku
Tohle sice neni bezdomovec, ale... no takovej bufeťák, co každej den
postává před pekárnou a popíjí pivo. A že tam neni sám. A že se mi
všichni moc líbej. Na fotkách vypadaj zajímavě.

Ne, tahle neni upravená. Jen to nějak vzešlo, protože jsem to fotila schovaná mezi žaluziema.
Ale ten výraz - Bože, smiluj se nade mnou.


Ale né. Jen kouká jestli nebude pršet.

Uvězněnej čas

25. července 2012 v 14:50 Na památku
Přidám zase pár fotek a článek pojmenuju podle tý první. Uvězněnej čas. To bych potřebovala.
Jednoduše ho na chvíli zastavit, abych měla prostor na přemýšlení. Zamyslet se nad tím. Vším.
Prázdniny jsou fajn, ale trochu se nudíme. Ne že by jsme neměli nějaký plány, ale zatím to skoro všechno ztroskotalo a nebo se to kvůli někomu zrušilo... Maličkej na tejden odjel někam na tábor
a já jsem si už několikrát uvědomila, že mi docela chybí. A taky si s ním chci domluvit za kolik by
mi dal trávu. Na to se váže ten rozhovor s jednou holkou. Nabídla mi ať s ním chodím, když on se
mnou chce, že by mi dával trávu zadarmo. Zasmála jsem se tomu. Jasně, že mě napadlo, že bych
toho mohla využít, ale nikdy by mě nenapadlo to opravdu udělat. To važně ne! Přestala jsem se
smát, když mi došlo, že to myslela vážně. Někdy ty lidi nechápu.

Noční bludy

24. července 2012 v 1:51 Kecy o h...hmm
Budou skoro dvě ráno, ale já samozřejmě nespím jako každej den. Narazila jsem zase
na jednu neuvěřitelnou perličku na netu - ZDE

No ano. Pokud chcete vidět, co je největším problémem dnešních jedenáctiletých
děcek, koukněte se na tento odkaz. Jedna řeší, že je má velký a ostatní jsou plochý
a druhá zase naopak... No jo hrůza. Děti z Afriky ať se jdou zahrabat!
Možná si z tý demence omlátíte hlavu o zeď, ale třeba se tomu jen zasmějete.
Abych byla upřímná byla jsem pro tu první možnost než jsem narazila na komentář
teprve tří měsíční Pendy. (jo, možná "trochu" vulgární, ale přesto zabijácký vyjádření)



Směs

23. července 2012 v 9:48 Na památku
Jelikož to bude trvat ještě asi hodně dlouho než přidám nějaký ty fotky z Tuniska,
tak přidám jinčí fotky. Přijde mi to tu trochu prázdný a hlavně musím něčím "zředit"
ty bláboly.


Tohle je... že neuhádne nikdo co?


Chvilka dnešní poslední poezie před první zítřejší cigaretou

22. července 2012 v 23:54 Kecy o h...hmm

Když slyším jeho hlas chce se mi hrozně moc plakat. Chci vzpomínat na něco, co
nikdy nebylo. Je to takový neurčito. Je to takový... Co budu dělat až dospěju?
Co když to nezvládnu? Co budu dělat až půjdu na střední? Co budu dělat až se
objeví opravdovej problém? Ve skutečnosti moje rodiče zapomněli použít ochranu.
Co budu dělat až opustím můj malej svět? Vychovám někdy dítě aniž bych si při tom
připadala jako největší pokrytec na světě? Co kdyby ve dvanácti přišlo domů opilý?
Mám mu dát facku? Ale proč? Udělala jsem to taky.

Za pár vteřin proběhne v naší mysli tolik zdánlivě spolu nesouvisejících slov a vět.
Teda tohle vlastně docela souvislost mělo.

Těším se až si znova dáme trávu. Ale bude to až na mý narozky. Dřív ne. Nesmím
se k tomu upoutat. Musím umět žít i v realitě. Ne jen přežívat a čekat až něco seženem.
Musím myslet na svý děťátko.

Kecám. Seru na fakana.