Řeči potěšenýho vězně

17. dubna 2012 v 15:17 |  Kecy o h...hmm
Víte,ten život rebelskýho žáka je vlastně krásnej. Nevím,co bych bez školy dělala,
protože když sedím v lavici připadám si bezpečně. Jsem schovaná,nikdo po mě nic
nechce. Jen mě čas od času vyvolají a postačí jim,když něco zablekotám.
Teda alespoň u mě nečekají,že bych snad podala nějakej dobrej výkon nebo se v
něčem angažovala. Takhle jsem šťastná,všechno mi to vyhovuje.
Já se tak bojím toho,co přijde po tomhle lenivým životě. Zatím proplouvám. Šourám
se pomalým krokem školníma chodbama,na záchodky,motám se kolem tabule.
Směju se perličkám svých spolužáků,směju se svým spolužákům. Vypadám jako
vyrovnaná a pohodová osoba,co se směje v jednom kuse. A v prostorách toho vězení,
v prostorách tý zlatý klece,co mě ochraňuje před okolním světem to tak možná je.
Bezstarostnost. Vypnu a tvářím se vesele.
Já vím,měla bych mít nějakou zodpovědnost vůči sobě,ale zdá se mi to jako by to
bylo úplně naopak. Jako kdybych ve škole nemusela myslet na nic. Na nic se nepoutám,
nevážu. Bavím se s lidma ve svý třídě. Nejsou to přátelé. Jen se s nima znám už spoustu
let. Právě proto je tak lehký s nima navázat konverzaci. Jednoduše se známe. Mám ráda
tenhle vztah s určitým odstupem. Můžu s nima tlachat o čemkoliv,remcám.
Všechny nás spojuje jedno. Jsme součástí tohohle systému.

A během vyučování koukám z okna. Den co den a pořád mě to naplňuje. Je to...moje záliba.
Dívám se na ulici vedoucí k našemu domu,projde tam hodně lidí. Žijou. Někdy vypadají úplně
stejně,nudně a někdy zase uvidím spoustu zajímavejch osob,co mě dokážou upoutat. Utkví mi v paměti.
Mám podmět k nový myšlence. Ten každodenní pohled ve mě vytváří pocit radosti.
A na tváři mám nasazenej úsměv. Jako blbeček,mezi ostatníma,znuděnýma,rozvalenýma po lavici.

Když si ten článek takhle pročítám...K tomu se hodí reagge!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama