Jako dřív?

29. března 2012 v 21:41 |  Kecy o h...hmm
Zdravím všechny živé i nemrtvé.
Opět mě čeká ta situace kterou tolik nesnáším. Musím někomu říct něco,co se mu nebude líbit.
Ikdyž to není nic extra závažnýho.Jako když třeba těsně před svým svatebním obřadem řeknete
svýmu partnerovi,že ve skutečnosti milujete Dona Juana a pětkrát v jedný větě zopakujete všechny
ty kýčovitě znějící jména z mexických telenovel v jejichž pozadí hraje rádoby dramatická hudba.
Jistě to znáte. Vaše babička se na to kouká se slzama v očích. Tohle je nejdojemnější moment
z celýho 360 tisícího dílu v epizodě 350,protože rebel Diego uhodil Esmeraldu kvůli tomu,že spálila
všechny palačinky. Nebo něco na ten způsob.


O čem jsem to mluvila?
Jo,už vim.
Zejtra je pátek. Možná,že bych mohla zase s kamarádama někam zajít. Něco popít, hodit za hlavu
problémy a vypustit ze sebe toho šílence,kterýho musím věčně držet na uzdě a dělat ze sebe
normální a vychovanou slečnu.
Jenže jde to? Jde normálně vyjít a říct,tak a teď na všechno kašlem a budem se bavit? Já nevím.
Najednou je všechno jiný. Nic není jako dřív,nic není jak bejvávalo. Bohužel,bohudík... Atakdále.
Najednou se všichni domlouvaj a všechno je to tak nějak nalinkovaný. Všichni řeší,co se bude
chlastat a všichni berou jako samozřejmost,že se na to musíme složit a že se musíme dohodnout
kde se sejdem a všechny ty hnoje okolo. A pak se to někomu nehodí,tak se kurva všechno ruší.
Stejnak je to vždycky to samý. Všechno se to vždycky semele stejně. Sejdem se vždycky na tom
samým místě. Jako vždy.
Jsme mladý. Co takhle trochu spontánnosti,impulsivity a odhodlání? Opravdový užívání si života?
Jako dřív. Možná ještě před rokem.

Mě už to nebaví. Chci adrenalin,dobrodružství. Chce to zase zažít něco skvělýho,bláznivýho.
Chtělo by to zase něco na co by se dalo vzpomínat. Jako dřív. Možná ještě minulý léto.

Zejtra je pátek. Mám s E. domluveno,slíbeno,že půjdem na dízu (příšerný slovo) Zase,opět,znova
jako vždy. Ale nechce se mi. Ona s sebou vezme všechny ty přiblbý kámošky s hellou kity na
spoďárech. Kupujou si bravíčka a vždycky na sobě mají třpytivý a barevný hadry. Ty její blbý kámošky.
Už mě to tam nebaví.
Je to ubíjející. Pořád dokola. Nic novýho. A já chci poprvý po dlouhýýý době zažít něco pěknýho.
Hádejte co teď řeknu... Jako dřív. Jo. Ale s E. je to teď dost těžký. Nedokáže si užívat.
Pořád se jen něčeho bojí a nechce něco přehnat nebo vzpomíná...
"Koupíme si pivka a vezmem si na to brčka. Doufám,že to s náma něco udělá." Panebože co to plácá?
Chová se jako malá holka. Nechápu to.

Dost si teď rozumím s P. Mám jí ráda. Včera mi řekla takový ...jaksi choulostivý
tajemství. Svěřila se a řekla,že jsem jedinej člověk,co to ví. Neřekla,že mi věří nebo že se na mě spolíhá,
ale asi to tak je. Znamená to pro mě hodně.
A já jsem na vztahy tak trochu dřevo. Bývávám středem pozornosti,jsem sebevědomá a upřímná.
A pak jde o vztah a já se stáhnu do pozadí. Čím víc se s člověkem znám,tím víc se odhodlávám k
upřímnosti. K tomu abych mu řekla pravdu do očí. Abych se dokázala vyjádřit o tom,co mi vadí na jeho
chování,když se něco takovýho objeví. Bojím se,že přátelství/lásku zničím a že upřímnost něco pokazí.

Mohla bych teď normálně napsat E. a říct jí,že na tu blbou "dízu" kašlu. Mohla bych se vymluvit,že mě
to tam prostě nebaví. Že budu doma.

Ale to není pravda a já jí nechci lhát,protože je to prostě kámoška.
Radši rovnou řeknu,že ty pipky,co se kolem ní motaj jí ovlivňujou a že "mi nepadly do oka" ehm ehm.
Možná se naštve a bude na mě nabručená,ale je mi fajn. Vypadá to,že náš vztah nic nerozbije.
A já už se těším,protože...
Jsem se tak trochu domluvila se svou Manželkou a s P. Ty starý dobrý milovaný osůbky. Doufám,že zejtra
zažijem jeden z těch fajnových akcí. Jako dřív. ...Jsem upjatá na minulost... Ale vzpomínky jsou krásný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 30. března 2012 v 19:20 | Reagovat

Ano, kde je ta spontánnost. Čím je člověk starší, schovává se čím dál tím víc hlouběji v nás. Ale pokud jí hledáš, tak nepřemýšlej, nedumej a nerozebírej. Prostě jen jdi a udělej. ;) Cokoli, co si přeješ...
Jen tak se podle mě dá zachránit. :)

2 Molly Molly | 31. března 2012 v 17:22 | Reagovat

většinou jdu do věci přímo po hlavě,ale někdy mi v tom brání okolí,někdy to co udělám s horkou myslí zraní ostatní...bohužel v mým případě skoro vždycky,ale co,v životě to bez kompromisů a ustupování nejde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama