Všichni

15. října 2017 v 18:39 |  Kecy o h...hmm
...o něčem diskutujou.
A já se, ačkoli jsem zde přítomná jak tělesně tak duševně,
vznášim myslí na nějakym blíže neurčitym místě v oný
místnosti a slyšim všechno, co ostatní říkají a dokážu případně
reagovat, ale nedokážu doopravdy promluvit a pochopit,
jak se můžou všichni tak dobře bavit a smát se, když mají
mezi sebou někoho, kdo trpí asi jako kdyby ho nabodávali na kůl.

Nejsem si jistá proč, ale bylo tam prostě moc lidí, moc blízko
u mě, jejich obličeje se mi začaly mísit dohromady, po chvilce
už jsem nerozeznávala kdo je kdo, a jestli jsou mimozemský
zrůdy oni nebo já.

Možný je oboje, v každym případě, sílu pro konverzaci nemam
nejspíš proto, že se většinou cítim, jak kdybych měla v rukou
scénář se všema těma debata, který proběhnou a lidi kolem
mě jen pečlivě hráli svý role, aniž by o tom sami věděli.
 

Nebejvala jsem kráva.

11. října 2017 v 23:08 |  básník jak zmrd
Pro rychlý přelet vaším vztahem,
proleťte fejsbukový čet jedním tahem,
všechno je uchovaný v jedničkách a nulách,
radosti, strasti, soukromý pasti, teplo rozkoše,
nachový vášně, polibky i peklo od Bosche.

Minulost se ráda zapomíná,
já přece nebyla takhle neupřímná.
Ty nebyls sobec, pokrytec ani lhář,
ty zprávy teď zdaj se důvěryhodný jak snář.

Díky bohu, že naše paměť nemá evidenci,
nevim, co bylo dneska, včera a kdy maj svátek Zdenci.

Kam dál

Reklama